Jarmila (75) z Frýdku-Místku je z rodu českého buditele F. V. Heka!
Před více než 55 lety byl poprvé uveden televizní seriál F. L. Věk, ve kterém se v hlavní roli představil Radoslav Brzobohatý (+79). Ne každý ale ví, že tato postava měla skutečnou předlohu, a to dobrušského rodáka Františka Vladislava Heka (1769 – 1847). Jeho osud však nebyl zdaleka tak růžový, jak ho ve svém pětidílném románu popsal později Alois Jirásek (+78). O tom, jak to bylo ve skutečnosti, jsme si povídali s jeho pra praprapravnučkou Jarmilou Nikliborcovou (75), kterou se nám podařilo najít ve Frýdku-Místku.
„František Vladislav Hek se narodil 11. dubna 1769 v Dobrušce. V domě, ve kterém je dnes umístěno jeho muzeum. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že se o jeho životě, respektive Jiráskově románu a následně televizním seriálu, bude mluvit ještě za více než dvě stě let. O slavném předkovi jsem věděla už od dětství. O tři roky starší bratr ale knihu F. L. Věk přečetl samozřejmě dříve. Hodně se o tom doma mluvilo. A taky jsem se tím chlubila ve škole. Když se například vyhlásila soutěž, že vyhraje ten, kdo přinese nejstarší novin, tak jsem donesla Krameriovy z roku 1792, neboť taťka je sbíral. Potom jsem prozradila, jak jsem k nim přišla a jak slavného předka mám. Paní učitelka si mě nějakou dobu za to považovala. Byla jsem ale zlobivá, tak se na to brzy zapomnělo,“ začíná své vyprávění paní Jarmila s tím, že se se svým slavným příbuzným chlubila i na gymnáziu. „Spíše jsem ale o něm mluvila jako o Věkovi, protože příjmení Hek znal jen málokdo.“
Vzácné artefakty
F. V. Hek byl ušlechtilý obrozenec a bojovník za český jazyk v době, kdy čeština přežívala jen v nejnižších lidových vrstvách. Také byl slavný hudebník. Podle románu prožil šťastný život, což ale nebyla ve skutečnosti pravda. Když začal chodit do obecné školy v Dobrušce, dokázal už přeslabikovat kratší věty. Také se naučil číst noty a v hudbě i zpěvu prospíval na výtečnou. Proto dostal možnost navštěvovat piaristické gymnázium v Praze, na kterém působil šest let jako choralista. Hrál rovněž na housle a klavír. Studia ale zřejmě nedokončil. K hudbě se ovšem později vrátil. Když se totiž rozhodovalo o tom, co bude dělat, zasáhl jeho otec. Přijel tehdy za synem, neboť se doslechl, že se dal ke komediantům. Nejbližší se tak báli toho, co z něj bude. Nakonec padlo rozhodnutí, že když nechce být knězem, stane se kupcem. Na sklonku 18. století byla totiž Dobruška významné obchodní a řemeslnické středisko. Měla přes čtyři sta domů, žilo zde takřka dva tisíce obyvatel. Do roka se v Dobrušce konalo šest výročních trhů a každé úterý řemeslný trh. Byl tady i pivovar a dvě desítky hospod. „Dědeček s babičkou měli ve svém pražském bytě zařízený pokoj ve stylu biedermeier a klasicismus. Nechyběla v něm ani skříň, která se dochovala po Hekovi. Později ji darovali mým rodičům s tím, že jim tak udělají radost. S velkým nadšením se to zpočátku ovšem nesetkalo. Časem se to však otočilo a rodiče na skříni dokonce lpěli. Ale jinak to asi nešlo, protože dědeček příběhem Heka doslova žil. A nám s bratrem předával vše, co o něm věděl,“ vypráví paní Jarmila. Památná skříň doputovala nedávno zpátky do Dobrušky, Jarmila s manželem Dušanem ji věnovali muzeu. Důvodem bylo stěhování a také skutečnost, že nemají potomky. Stejně jako rodina vloni zesnulého bratra. V tamním muzeu tak přibyl další artefakt po památných skleničkách a minci, kterou Hek dostal od Wolfganga Amadea Mozarta (1756 – 1791).
Dárek od Mozarta - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 3.
