Manželé Vladimír a Hanka - Vyrábějí svíčky s příběhem
Čichová paměť má prý takovou sílu, o jaké se nám ani nezdálo. Dokáže nás vrátit na místa, kde nám bylo nejlépe, třeba do dětských let. A přesně na to vsadili i manželé Hanka a Vladimír Dittrichovi, kteří se vrhli na podnikání a otevřeli si vlastní svíčkárnu. Jejich svíčky však nejsou obyčejné. Vyrábí je z pečlivě vybraného 100% sójového vosku té nejvyšší kvality. Ten totiž dokonale udrží vůni, je trvanlivý a také veganský. Každá jedna svíčka jim přitom projde rukama a do všech vkládají svůj cit pro detail. Do některých vkládají dokonce i šperky. Jako obaly přitom používají upcyklované lahve od piva či vína.
Hanka a Vladimír se poznali úplnou náhodou během studií v Ostravě. Od první chvíle vládla mezi nimi přitažlivost. Nejen však ta fyzická, ale bylo tam i něco víc. „Bylo to jedno z těch setkání, kdy si člověk hned řekne: Tady je něco zcela jinak. Měli jsme s Vláďou společný pohled na svět, podobné hodnoty a chuť do života,“ svěřila Hanka. Od začátku je spojovalo nejen to, že jsou oba pracovití a cílevědomí, ale že se umějí se nadchnout pro krásné detaily a věci s přesahem. Hanka pochází ze severu Moravy, z menší vesnice, kde trávila dětství obklopená přírodou. „Možná právě tam vznikl můj vztah k jednoduchosti, autenticitě a vůním, které dokážou vykouzlit pocit domova,“ myslí si. Vladimír je také z malé moravské vesnice nedaleko Hranic. Před tím, než spolu začali podnikat, kráčel každý svou cestou. „Dlouho jsem působila v oblasti technologií a startupů, často na pomezí IT, práva, výzkumu a obchodu. Byla to skvělá škola, naučila mě strategicky přemýšlet, improvizovat a hlavně nic nevzdávat,“ svěřila Hanka. Vladimír léta pracoval v oblasti distribuce ekologických produktů a pomáhal zahraničním značkám etablovat se na českém trhu. Jednoho dne si však řekli, že se vrhnou na podnikání. Po řadě pracovních zkušeností to prostě vyústilo v jejich vlastní projekt – svíčkárnu a vytvořili značku Sojka.
Tisíce reklamací
Celé to však bylo prý poněkud spontánní. „Vždycky mě bavilo tvořit rukama. Svíčky jsem zpočátku dělala jen pro radost, v době, kdy sójové svíčky prakticky nikdo neznal. Postupně jsme ale zjistili, že lidé v nich vidí víc než jen voňavý doplněk, a našli jsme cestu, jak z malého projektu vybudovat značku,“ prozradila Hanka. Chtěli vytvořit něco, co by lidem rozdávalo radost. „Svíčky v sobě spojují všechno, co máme rádi – design, emoci, funkčnost i precizní práci s materiálem. Je to krásná disciplína, kde se kreativita potkává s technikou,“ vysvětlil Vladimír. Jak už to ale bývá, začátky nebyly vůbec snadné a nic nešlo dle plánu. „Kdybychom tehdy tušili, kolik zkoušek a slepých uliček nás čeká, možná bychom se do toho pustili s ještě větším respektem. Pamatuji si třeba reklamaci tisíců kusů svíček, kdy se projevily přirozené fyzikální vlastnosti čistého sójového vosku. Tyto vizuální nedokonalosti nás donutily hledat lepší výrobní postupy. Dnes dokážeme jevům, jako je například smrštění vosku, předcházet,“ přiznal Vláďa. Jejich pracovní začátky probíhaly doslova na kuchyňském stole. Ale asi po čtrnácti dnech jim došlo, že takhle to dělat nechtějí. Našli si tedy vlastní prostor. Testovali vosky, knoty, teploty i vůně a to všechno metodou pokus omyl. Každý nezdar je však posouval dál. „Dnes díky tomu dokážeme bez obav zalévat svíčky i do čirého skla. Běžně se totiž 100% čistý sójový vosk lije do neprůhledných nádob, které zakryjí drobné nedostatky. Ale my jsme to chtěli dělat jinak. Chtěli jsme přijít na kloub tomu, proč se to děje, a podařilo se,“ přiznal Vladimír. Chtěli totiž vytvořit dokonalou svíčku, a než se to povedlo, byl to dlouhý proces. „Pamatuju si tu první povedenou, která hořela čistě, voněla přesně tak, jak jsme chtěli, a konečně i krásně vypadala. Bylo to takové malé vítězství,“ svěřila Hanka. Inspiraci přitom berou z každodenních situací, prostředí i obyčejných momentů.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 51-52.
