Jana (53) z Podivína má s manželem Oldřichem (56) firmu na plyšáky, panenky i stavebnice!
Společně podnikají už 32 let. Manželé Jana (52) a Oldřich (56) Krůzovi založili v roce 1993 ryze českou společnost na dovoz, výrobu hraček a jejich distribuci Mikro Trading. Před jejich nabídkou hračky sami testují, ale mají na to i dětský tým, který jim pomáhá určit také jejich oblíbenost. Nabízejí dva tisíc druhů hraček v základní barevné modifikaci a spolupracují i se Stardance Tour. Jaký je jejich příběh? A co je letošní dětský vánoční hit?
„S manželem jsme se poznali mladí a brzy se vzali. Dcera se narodila když mi bylo 17 let. Manžel byl o tři roky starší a studoval na vysoké škole přírodovědeckou fakultu. Všichni nám předpovídali, že vztah dlouho nevydrží. Vydržel dodnes,“ začíná své vyprávění Jana. Po gymnáziu šla na dva roky učit na základní školu němčinu. V té době už ale s Oldřichem zakládali firmu. „Do snů mi chodil dědeček, který umřel, když mi bylo sedm let. Byl to z naší rodiny poslední podnikající člověk v Rakvicích, odkud pocházíme. Měl prodejnu s masem a uzeninami. A jak se tak pořád ve snu zjevoval, vznikla myšlenka mít doma prodejnu. Manžel tenkrát navrhl, že bychom si mohli pořídit třeba stánek u nádraží s novinami. Nakonec jsme v roce 1991 otevřeli obchod s textilem, hračkami, drogérií, prostě smíšené zboží. A děda se přestal zjevovat. Zřejmě to bylo nějaké jeho znamení,“ líčí Jana. O nabídce sortimentu rozhodli manželé společně. Oldřich, který kvůli podnikání ukončil studium na vysoké škole, v té době hrál ještě stolní tenis za Moravskou Slavii. A jeho spoluhráč vozil Krůzovým zboží z Turecka. Jinak nakupovali věci v nově vzniklých velkoobchodech v Praze a Brně. „Protože jsme nabízeli zboží levně a s velkým výběrem i úzkoprofilového zboží, začali k nám jezdit pro hračky světští. Zájem byl o panenky typu Barbie, barevná autíčka s velkými koly, angličáky a plyšáky. To byl také impuls, že jsme zrušili prodejnu a zařídili si v roce 1993 s hračkami velkoobchod. V názvu společnosti jsme ponechali Mikro, který byl odkazem na bývalou malou prodejnu.“
Čeští plyšáci
Po nějaké době se Oldřich Krůza rozhodl vzít do firmy dalšího společníka, se kterým měli mít oba 50 procentní podíl. To se Janě dvakrát nelíbilo, a tak šla znovu učit. Také vystudovala bytovou architektutu Po pár letech, kdy k dceři přibyli ještě dva synové, se Oldřich obrátil na Janu, aby se do firmy vrátila. „Ve velkoobchodu jsme začali s co nejširším sortimentem, abychom dokázali uspokojit i ty nejnáročnější zákazníky. Když bylo dceři asi patnáct let, tak mi ukázala smajlíky v podobě zvířátek. Začali jsme dělat plyšáky s čipem uvnitř, aby taky něco říkali. Podepsali jsme licenční smlouvu s Českou televizí, fyzickými osobami a tvořili plyšáky Včelí medvídky, Boba a Bobka, Maxipsa Fíka i Vílu Amálku. Byli jsme první firmou, která začala dělat české postavičky s hlasem. Do dnešního dne jsme prodali 200 tisíc plyšáků. A mezitím jsme hledali další díru na trhu, abychom byli odlišní,“ vzpomíná Jana. Jejich společnost byla také první postkomunistickou firmou, která podepsala licenční smlouvu s Warner Bros na plyšáky Tom a Jerry, Looney Tunes a Baby Looney Tunes a plastové figurky. Hračky dnes dovážejí ze zemí EU, z Číny či Hongkongu. „Navštěvujeme i každoroční veletrh v Norimberku, kde se objevují nové trendy a uzavírají kontrakty. Máme také hračky, které si necháváme vyrábět z našich návrhů. Nebo nás nějaké hračky osloví, ale chceme je modifikovat, dát je do českých designů a mít k nim český návod na obalech. Naše panenky nejsou přímo Barbie od Mattela, ale vyrábí se ve stejné továrně. Čínu mnozí spojují s nízkou kvalitou, ale není to pravda. Jde jen o to najít dobrou továrnu.“
Přísná kritéria Nejen o nich čtěte v tištěném APŽ číslo 50.
