Míla Bugtcher (45) píchal uši pankáčům...Dnes je špičkou ve své profesi!
Už jako malý byl posedlý piercingy, přestože tehdy ani netušil, co to vlastně je. Viděl jen obrázek v encyklopedii, a to ho dostalo natolik, že se to stalo jeho životním posláním. Miloslav Míka (45), který je známý spíš jako Míla Bugtcher, rozjel podnikání v 90. letech. To však tehdy ještě netušil, že se vypracuje na jednoho z nejlepších piercerů vůbec a bude za ním jezdit klientela i ze zahraničí. Už 20 let vlastní jeden z nejprestižnějších piercingových a tetovacích salonů. K tomu však svoje dovednosti ještě rozšířil. Nyní má i internetový obchod s piercingy Gemfire a stal se z něj modifikátor, provozuje BDSM poradenství, nechává se věšet na háky, a když ho někdo nazve úchylem, neurazí se. Bolest má nastudovanou dokonale. Ví přesně, jak ji zmírnit, ale i vyšponovat na absolutní hranici snesitelnosti.
Mílova vášeň pro zdobení těla se zrodila už v dětství. Dodnes má v paměti obrázek indiána s propíchnutým nosem, kterého našel v encyklopedii Svět našimi smysly. Se zatajeným dechem si ji prohlížel, a právě ilustrace z této knihy se stala jeho životní mantrou. O několik let později si obrázek dokonce nechal vytetovat na bok svého těla. Poprvé se s piercingem setkal, když za ním přišel jeho kamarád a měl propíchnutý nos. „Mně se to hrozně líbilo a chtěl jsem to taky. Tak jsem si sehnal jehlu a propíchl jsem si nos. Bylo to samozřejmě úplně nakřivo,“ svěřila Míla. Jenže nosem to neskončilo. Postupně přidal pusu, jazyk a další části těla. Mnozí si určitě vybaví, že píchání uší doma nebo mezi kamarády navzájem bylo v 80. a 90. letech běžnou praxí. Ještě neexistovala specializovaná studia, a tak se každý zdobil sám. Mílu to však bavilo natolik, že se rozhodl píchání věnovat na vyšší úrovni. „V osmnácti jsem si udělal první, velmi pofidérní kurz, za peníze z brigád si koupil dvoje kleště, od rodičů si půjčil na šperky a doma začal s pícháním,“ prozradil s tím, že hygiena vždycky u něj byla na prvním místě. A tak jako sterilizátor mu sloužila horkovzdušná trouba v kuchyni. „Mým dalším plánem bylo, že si s kamarády uděláme studio tetování, piercing a dredy, budeme jezdit na techno a svoje služby poskytovat v karavanu. Pak nám ale došlo, že to moc fungovat nebude. Já jsem totiž posedlý hygienou,“ přiznal se smíchem.
Praxe v nemocnici
Míla se pak místo povinné základní vojenské základní služby dostal na civilní do pražské nemocnice na Bulovce. Chtěl tam schválně, a to přímo na chirurgii, aby se od lékařů naučil, jak funguje lidské tělo. „Nasával jsem vědomosti, jak jen to šlo. Naučil jsem se tam hodně i o hygieně. Dodnes si stojím za tím, že správný piercer by měl mít znalosti minimálně na úrovni studenta prvního ročníku medicíny,“ myslí si Míla, který pak ale paradoxně nezamířil třeba na medicínu, ale rozhodl se pro studium na Vysoké škole finanční a správní. Začal pracovat v oblasti IT technologií a zaměstnal se v korporátu, kde působil až do roku 2022. Jeho vášní však nadále zůstal piercing, a tak se rozhodl, že si otevře s kamarády svůj první salon. Dal se do kupy s několika kamarády a svůj byznys rozjeli v pražských Vysočanech. Jenže po pár měsících skončili. Míla se nenechal odradit a zkusil to znovu s dalším kamarádem, také ajťákem. V roce 2004 vznikl Hell v pražských Holešovicích, kde oba bydleli. Přibrali do party ještě tatéra a střídali se všichni tři v maličkých prostorách. Základem jejich práce byla odbornost, kterou Míla získal mimo jiné i v nemocnici, hygiena, profesionalita a maximální preciznost. Pak kamarád z rozjetého vlaku vyskočil a Míla zůstal jediným piercerem. Studiu se začalo dařit natolik, že se přesunuli do větších prostor v Přístavní ulici. Parta se rozšířila na další zaměstnance, u všech ale Míla dbá na profesionalitu. I piercer, který píchá už několik let, je pro něj pořád začátečník a musí na sobě neustále pracovat.
Jiná klientela
Nejen o ní čtěte v tištěném APŽ číslo 40.
