Manželé Škrhákovi založili před 20 lety unikátní zoo - Naše papoušky obdivoval svět!
Založili jedinou papouščí zoo v Evropě. V Bošovicích nedaleko Brna manželé Hana (57) a Vlastimil (57) Škrhákovi dohlíží na chov více než 250 papoušků. Ve voliérách zde pokřikují ti nejmenší, ale i největší papoušci naší planety, mají tu celkem 54 druhů. Na děti zde pamatují také s dalšími zvířátky, jako jsou kozy, morčata či králíci, dokončuje se další část zoo, kde budou řádit mimo jiné klokani. Současná situace je však hodně těžká…
S chovem papoušků začal Vlastimil Škrhák, kterého v šesti letech srazila motorka. Přišel přitom o levé oko a měsíce trávil střídavými pobyty doma a v nemocnici. „Abych nebyl doma sám a přišel na jiné myšlenky, koupili mi rodiče andulky, ke kterým brzy nato přibyly korely a rozely. A tak začala přibývat jedna klec za druhou. Časem se mi dařilo i s výjimečnými odchovy v tehdejším Československu, takže jsem mohl papoušky prodávat a za získané finance pořizovat další druhy,“ vzpomíná Vlastimil. Později potkal Hanu a ta po jeho boku papouškům také zcela propadla. „Bylo to pro mě něco zcela nového. Učila jsem se dlouho, abych o ně dokázala správně pečovat. A člověk se vedle nich učí pořád. Vše je ovšem třeba dělat s láskou, jinak se papouškům nemůže, včetně odchovu, dařit tak, jak je tomu u nás,“ říká Hana, která je dnes v zoo ředitelkou. Ke svým svěřencům ovšem i tak vstává po páté hodině. Nejdříve jim se svými pomocníky přichystá krmení. Směs zrní a k tomu nějaké doplňky, včetně ovoce a zeleniny. Samotné krmení trvá přes dvě hodiny. Potom se kontrolují hnízdní budky. Papoušci hnízdí během roku tak, jak to mají geneticky zakódované ze svých původních rodných světadílů. Ti, co mají před hnízděním, dostávají naklíčená semena. Následuje čistění voliér a výměna bidel. Potřeba je také upravit zahrady mezi voliérami i celé okolí, což je pořádná šichta. Vždyť papouščí zoo má velikost skoro jeden hektar! Navíc se tady buduje dál. S prací se tady tak končí až kolem sedmé hodiny večerní.
Ojedinělý odchov
Zrod papouščí zoo se datuje na začátek tohoto tisíciletí. „V roce 2000 jsme se rozhodli pro rozšiřování počtu voliér, protože byla možnost si pořídit další druhy papoušků z velmi kvalitních chovů. Začalo se s výstavbou prvního pavilonu, a to na nejvyšší možné úrovni. Chtěli jsme, aby se papoušci také představili veřejnosti a zájemci se mohli o nich ledasco dozvědět. A zažádali jsme o licenci k provozování soukromé zoologické zahrady,“ připomíná Hana. Licenci dostali v roce 2008 nejdříve zkušebně na dva roky. Než jim byla přiklepnuta na dobu neurčitou, dobudovali samotné prostory a pořídili další druhy ptáků. První srpnový den roku 2011 se zoo otevřela pro veřejnost. V té době mohli návštěvníci obdivovat pestrost 120 papoušků v 19 druzích. Po deseti letech fungování tu mají ucelené kolekce jednotlivých druhů, chovají více než 250 papoušků v 54 druzích, z toho 14 druhů je kriticky ohrožených, v přírodě jsou k vidění jen výjimečně! Jde o velké druhy papoušků ara, Amazoňany nádherné nebo velké či Kakadu žlutolícího sulaweského. Papoušky chovají po dvou párech i proto, aby mohli ze svých chovů pomoci běžným zoo sestavit nepříbuzné páry. To se týká i zdánlivě »obyčejných« andulek. „Na naše pravé australské andulky, než je odchováme, čekala brněnská zoo dva roky. Třeba zelené andulky mají větší chovatelkou hodnotu než některé ary a budou řádit v australské expozici s dalšími zvířaty. Barevným kombinacím andulek se říká mutanti, protože se vyskytují v jiné barevné kombinaci než byste našli žít ve volné přírodě. Máme tady také andulky modré, žluté, bílé, šedé, fialové,“ doplňuje Vlastimil.
Co si v zoo můžete užít nebo jak ji v současné situaci pomoci najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 46.