Poslední Menšíkův film: Vyprávěl vtipy a přitom věděl, že umře

Kvůli peří chtěl odmítnout

Když dostal do rukou scénář, byl nadšený. S alkoholem měl Menšík své zkušenosti, i on v léčebně strávil několik týdnů. Jen pro zajímavost Miroslav Macháček (†68), který ztvárnil jednoho z pacientů, malíře Amenta, si pro změnu pobyl v psychiatrické léčebně. Přesto byl ale nakonec Menšík nucen zavolat režiséru Dušanu Kleinovi (74) a roli odmítnout. Ne však kvůli svému stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu. „Řekl mi, že to nemůže přijmout kvůli scéně s peřím, která tam byla. Že by to jako silný astmatik neudejchal,“ prozradil Klein. „Odpověděl jsem mu, že to uděláme tak, že scénu nazkoušíme bez peří a on to zkusí bez toho peří, pak odejde na chodbu, my tam mezitím dáme peří a on pak vejde a dáme to naostro. Souhlasil,“ dodal režisér.

Když však došlo na záběr, vše dopadlo jinak. „Nazkoušeli jsme to bez peří a on odešel na chodbu, my tam dali peří a já dal pokyn: Vláďo, můžeš! On vešel a říká, klucí, znáte tuhle anekdotu? Já na něj: Vláďo, nevyprávěj a hraj! A on, že jim to jenom v rychlosti řekne. Odvyprávěl to, všichni se smáli, peří létalo, tak jsme to natočili s tím peřím a jeho záchvatem.“

Přátelství s alkoholiky

Menšíkovi byla role psána na tělo. „Však také moje matka při sledování filmu plakala a říkala přitom: Teď tatínek nehraje, to je prostě on,“ řekl k tomu Menšíkův syn Petr. Na place se sešla v té době největší a nejžádanější herecká elita.

A byl to majstrštyk produkčního. „Všichni byli velice vytížení, hráli v divadlech, televizi. Sladit jejich čas byl nadlidský výkon. Navíc se točilo v léčebně v Želivě, která je daleko od Prahy, takže tam herci museli i bydlet. Byl zázrak, že se to povedlo,“ vysvětlil Klein.

Kromě elity zde kompars hráli skuteční pacienti léčebny. Herci, kteří představovali léčící se alkoholiky, s nimi trávili veškerý volný čas, aby se vzájemně poznali a sžili s prostředím. „A vždy se končilo u karet. Občas se hrálo i o drobné. Nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Byla to jedna parta,“ vylíčil kameraman Josef Vaniš (†82). Většina tehdejších pacientů se ale závislosti nikdy nezbavila. „Dodnes některé z nich potkávám u metra s krabicí vína. Je vidět, že ta metoda moc účinná nebyla,“ poznamenal Klein.

Proč si psali erotické deníčky?

Během natáčení došlo i na pikantní situace. „Když jsme točili na jednom pokoji, herci si tam neustále povídali a rušili. Kameraman byl z nich už nešťastnej. Tak jsem nařídil, že si všichni musí sednout a psát deníky. Ty totiž byly součástí léčby,“ uvedl režisér. Psali a natáčelo se v klidu… „No ale oni se hned zeptali, o čem by to jako mělo být, tak mě napadlo, ať vytvoří slohovou práci na téma můj první erotický zážitek z pohledu role. Myslel jsem si, že mi s tím vyhodí, ale je to naopak zaujalo, sedli a hodiny mlčky psali. Dodnes mám ty jejich deníčky doma schované, vždyť je psali velikáni, řada z nich už navíc není mezi námi,“ dodal Dušan Klein.

„Už si přesně nevzpomínám, co jsem tam přesně psal. Ale asi by to nebylo publikovatelné. Těším se, až se potkám s Dušanem Kleinem a on mi to dá přečíst,“ uvedl k tomu s úsměvem Milan Kňažko (68), který si může pochlubit ještě jednou výraznou památkou. „Poprosil jsem Vláďu Menšíka, zda si ho můžu na svoji videokameru natáčet ve chvílích, kdy nebude na scéně. Souhlasil pod podmínkou, že to nebudu nikde publikovat. Takže mám asi čtyřicetiminutový amatérský dokument,“ dodal Kňažko.