Josef Klíma: Kvůli vyhrožování jsem měl ochranku!
4 fotografie
Jeho jméno je navždy spojeno s televizními kauzami vrahů, tunelářů, zlodějů a nejrůznějších podvodníků. Reportér Josef Klíma (62) patří mezi stálice naší publicistiky a jeho práce byla v letošní anketě TýTý oceněna nejen v jeho oboru, ale i cenou absolutního vítěze celé soutěže. Pro čtenáře Nedělního Aha! se známý publicista rozhovořil nejen o své práci, dvojníkovi a nejznámějším vězni Kájínkovi, ale také o svém omylu.
Máte radost z obdržených cen televizní ankety TýTý 2013?
„Samozřejmě mám. I když se jedná jen o obraz popularity a nikoliv kvality práce. Co se týče toho absolutního vítězství, tak mám pocit, že nám dali diváci hlasy hlavně proto, že nám na rozdíl od soudů, policie, úřadů a politiků věří. Že jsme jejich poslední nadějí, i když takové pravomoci zase nemáme.“
Plno lidí nemá kvůli vašim reportážím klidné spaní. Zažil jste během své novinářské kariéry i nějaké výhrůžky?
„V posledních letech dělá ty velké kauzy Janek Kroupa a mí kolegové. Mám na mysli tuneláře za 600 milionů a podobně. Já už z toho jakoby důchodcovsky vycouvávám. Výhrůžky bývaly a jeden čas jsem musel mít i ochranku, která u nás tenkrát asi po dobu čtrnácti dní bydlela. Vyhrožování nebylo konkrétní, ale lidé z podsvětí nás upozornili, že dotyční jsou na nás hodně naštvaní.“
K fyzickému útoku na vaši osobu nikdy nedošlo?
„Jednou se mi ozval jeden pán s tím, že ho napadla parta nácků na Palmovce. Jelikož jsem před lety točil reportáž o neonacistech a on mi byl podobný, schytal to za mě. Srazili ho na zem, vyslechl si, že je ta svině Klíma z Novy, ale naštěstí jim stačil včas ukázat občanku. Potom se mu omluvili a odešli.“
Toho pána byste mohl používat jako svého dvojníka a nastrčit ho všude tam, kde by to bylo nebezpečné.
„On to přijal s humorem, smál se a do telefonu mi řekl, že si za to mohl tak trochu sám. Že prý se za mě vydával již v létě před tím incidentem, když balil ženský.“
Existuje skupina lidí, na které zákon nedosáhne?
„Doufám, že jednou ano a že ta chvíle už nadešla. Obvinění Ratha a soudce Havlína jsou již známky toho, že ani ti nejvyšší hlavouni nebudou mimo zákon.“
Stalo se vám někdy, že jste se v některém z vašich případů spletli a nakonec jste se museli omluvit?
„Omlouval jsem se jednou. Shodou okolností v případu, který jsem zpracoval a podle kterého natočil Filip Renč film Requiem pro panenku. Po letech se ke mně dostaly zprávy, že ten proces byl zmanipulovaný stranickými funkcionáři, kteří chtěli zakrýt svou vlastní špínu. Dodatečně jsem vyhledal ženy, které v případu figurovaly, a natočil jsem reportáž, kde se všechny mohly k celé události vyjádřit. Zjistil jsem, že nebyly zdaleka takové sadistické bestie, jak se ve filmu prezentovaly. Tehdejší metody v podobných zařízeních sice byly drsné, ale v té době legální. Natočil jsem tedy opravnou reportáž, kde jsem se přiznal ke svému pochybení.“
Pokud točíte kauzy s kriminálním pozadím, jde vám policie na ruku?
„Policie se od nás většinou distancuje. Dnes se policisté bojí, aby nebyli obviněni z úniku informací a podobných věcí. Navíc jejich práci v mnohých případech kritizujeme.“
Jestli se nepletu, patříte k lidem, kteří věří v nevinu doživotně odsouzeného vraha Kájínka.
„Jako novinář to takto nemohu říct. Ale po těch třinácti letech si spíš myslím, že nevraždil, než, že vraždil. Ale pořád tady ta možnost je. Hlavně celá situace byla podle nás jiná, než jak se došetřila. Jsme přesvědčeni, že na místě vražd byl v té době nejméně jeden policajt. Proto také chceme, aby se to znova otevřelo a došetřilo. Aby se zjistila tehdejší úloha policie u plzeňských případů. A pak by se možná přišlo na to, že Kájínek nestřílel.“
4 fotografie
