Václav Kopta alias školník z Gymplu: Chtěl bych hrát něco jiného než šaška!
5 fotografií
Všichni ho známe z filmu Sněženky a machři jako hezouna Radka Převrátila, z pořadu Mr. GS, kde hrál na piáno a byl tak trochu za troubu. Teď frčí jako sympatický školník v seriálu Gympl. Herec a textař Václav Kopta (47) má na svém kontě zatím samé komediální role, ale střihnul by si i něco dramatičtějšího. Na rozhovor kývl hlavně proto, že jsme ho vzali do legendárního autobusu Škoda RTO. Sedl za volant, začal zpívat, oči se mu rozzářily…
Cítíte se být více muzikantem nebo hercem?
„Nikdy jsem to nerozlišoval a nechystám se ani do budoucna dělat nějaký poměry, co jsem víc a co míň. Vždycky je dobrý v téhle branži mít něco v záloze. Ale muzikantem jsem ze všeho nejmíň, protože mám vystudovaný herectví a k pianu sedám jen v sebeobraně. Neumím noty, takže pokud jde o muziku, tak se víc živím jako textař.“
Cože? Neznáte noty? A jak hrajete?
„Všechno mám odposlouchané. Chodili jsme s kamarády do hospody, oni hráli a já díky hudebnímu sluchu jsem všechno odposlouchal. Je to ale hendikep. Noty jsou základ.“
Takže takhle hrajete i na kytaru i na piano…
„Na kytaru umím asi pět akordů. Takže o kytaře bych nemluvil vůbec. Ale na piano jsem se naučil z nouze.“
Proslavil jste se hlavně rolí ve filmu Sněženky a machři. Jak jste se k tomu tenkrát dostal?
„Já myslím, že díky jednomu z mála konkurzů. Ale to je tak strašně dávno. (zamyslí se) Pamatuju si, že jsme byli na Barrandově v ateliéru, byl tam režisér Smyczek. Dříve spolupracoval s mým tátou a dodnes na něj s láskou vzpomíná. Tak myslím, že i to mi pomohlo.“
Jak se vám hraje postava školníka v seriálu Gympl? Máte velké sympatie diváků.
„Hraje se mi dobře. A myslím, že je to dobrá postavička. Je zas jiná, než obvykle.“
Jaký byl hlavní důvod, že jste nabídku přijal?
„Seriály jsou fenomén, nic jiného se netočí, televize se předhánějí. Nemusel jsem se pitvořit někde na castingu a ta nabídka byla jednoznačná. Dostali mě na to, že už tam mají domluvenou Šafránkovou, Heřmánka, Bydžovskou.“
To je elitní obsazení…
„Ještě je tam Ondra Brzobohatý a další. Ani scénář není pitomej, baví mě to. A díky tomu, že se postavička školníka scénáristům zalíbila, tak v druhé sérii jsem hodně.“
Jak se vám hraje po boku Milana Šteindlera, který dokonale hraje homosexuála?
„Nasmějeme se hodně, s Milanem je velká legrace, má smysl pro humor a vymýšlíme nejrůznější možnosti jak si to zpestřit a daří se nám si to užívat. Baví nás to.“
Vrátil jste se díky seriálu do školních let?
„To je všechno kašírovaný, není to jako reálná škola. Já jsem hlavně nestudoval gympl a školník, který byl na základce, byl úplný kretén. Říkal jsem si, škoda, že jsme neměli takového sympaťáka jako je školník v Gymplu.“
V jedné scéně, kde jste zachránil týranou Majku, jste jejímu manželovi zkroutil ruce a vypadalo to velmi drsně.
„Pro mě to byla spíš legrace. Povolal se na to kaskadér, dvoumetrovej chlapík, já jsem do něj drcnul pupkem a on sebou fláknul. No, moc drsný to nebylo. Kamil Halbich kopal do nějakých pytlů s pískem, který byly kolem Danky Šinkorový… Ale když to vidíte sestříhané, tak si říkáte jak je to hnusný.“
V seriálu máte senzační hudební trička. Jsou vaše, nebo vám je vybrali produkční?
„To jsou koupený v tržnicí. Jsou to starý metalový kousky. Ale já tu muziku nikdy neposlouchal. Ovšem ta postava je tak napsaná, školník má i nějaký náramek a heavymetalovej kříž. Školník je evidentně bývalá »mánička«...“
Hrajete i v muzikálu Popelka na ledě. Máte vy vůbec brusle?
„Nikoliv. My to máme rozdělený a na brusle jsou tam profesionálové. Špičkoví krasobruslaři z celé Evropy. My jsme takzvaný suchozemci, já jsem královský komoří, je to klasická Popelka. My hrajeme na velkém jevišti a zbytek na bruslích na ledě. Je to geniálně zakomponovaný. Rodinná show.“
V čem je to pro vás jiné, natáčet seriál a dělat tady tu show…
„Je to pořád stejný. Jsou to vše komediální role. Nikdo po mně zatím nechtěl zahrát nějakého vraha nebo psychiatra. Dělám postavičky, které spojuje humor. Ale taky bych si střihnul někdy něco jiného, ne jen šaška.“
Mimo jiné jste i textař. Psal jste holkám v pubertě písničky? Sbalil jste někdy nějakou holku na písničku?
„Když jsem úplně začínal, tak v patnácti, jsem psal hlavně texty o konci života, o chlastu a tak… No a zkuste na to sbalit holku. Ale později jsem změnil repertoár. Že básničky fungují na holky, na to jsem přišel až na konzervatoři.“
Máte čas na nějaké jiné koníčky, co sport?
„Jezdím na kole, koupil jsem si dokonce zimní pneumatiky na kolo, což je blbost. A taky mám vypůjčeného tenisového trenéra, tedy spíš ten přístroj, který mi hází míčky. Půjčil mi ho producent a režisér Popelky na ledě Jindřich Šimek. Tak takhle já hraju tenis.“
Jak byste shrnul loňský rok?
„Osobně jako jeden z nejúspěšnějších, protože na Silvestra to byl rok, co jsem přestal kouřit. A to bez nadsázky. Jednou frčel mejdan, všichni odnaučení kuřáci, já tam stál s tím mokrým smradlavým vajglem. A pořád do mě valili, jak je to hrozný, že furt hulím, a že nepřestanu, že nemám vůli. Stál jsem tam, díval jsem se na toho vajgla hnusnýho a řekl jsem si dost.“
To máte velkou pochvalu. A co se týče profese, byl to asi také plodný rok, co?
„Jo, stihl jsem toho celkem dost, muzikály Lukrecia Borgia, Popelka, pak Gympl, opera Betlém v Dejvicích… Práce je dost a jsem spokojený.“
Co máte v plánu v tomto roce?
„Já neplánuju nikdy nic. Jen, že nezačnu kouřit a ostatní nechávám plynout. V této branži se nedá nic naplánovat. Hlavně ať jsme zdraví, ať dcery překonají pubertu a já s nimi, protože puberta dcer je jedna z nejšílenějších etap mého života.“
5 fotografií
