Má cesta do minulosti! Redaktor Nedělního Aha! vyzkoušel na vlastní kůži regresní terapii!

Když jsem se rozhodl tuto terapii podstoupit, někteří kolegové v redakci se mi smáli: „Třeba zjistíš, žes byl v minulosti kat nebo panoš Karla IV. Nebojíš se, že ti z toho může přeskočit?“ Přiznávám, obavy jsem trochu měl, ale zvědavost zvítězila, a tak jsem vyrazil k terapeutce Jitce Novákové (33), která se regresní terapií zabývá.

„Tak a teď by mě zajímalo, kdo jsem byl v minulém životě,“ spustil jsem hned mezi dveřmi na terapeutku. Asi jsem nebyl první, kdo se takhle zachoval, protože se jen chápavě pousmála. Zavedla mě do příjemně vymalované místnosti, kde stál jen stolek a dvě židle. Posadili jsme se a terapeutka mě požádala, abych popřemýšlel nad tématem, které budeme řešit. Jestli mám nějaké trauma nebo zdravotní potíže, kterých bych se chtěl zbavit.

„Zaměřte se na vzpomínky na nějakou nepříjemnou událost či úraz… K minulému životu se dostáváme postupně, ne vždy na přání,“ řekla. Vzpomněl jsem si tedy na úraz ruky, který se mi přihodil v dětství, když mi byly asi tři roky. Terapie mohla začít...

Žádná hypnóza, jen uvolnění

Kdo si myslí, že regresní terapie nutně musí probíhat v hypnóze, mýlí se. Proces probíhá za plného vědomí, člověk jen musí mít zavřené oči a být uvolněný. „Začněte vyprávět svůj příběh, mluvte ale v přítomném čase, jako když vše prožíváte právě teď,“ vyzvala mě terapeutka.

Začal jsem tedy vyprávět… Terapeutka mě potichu poslouchala a vše si zapisovala. Když jsem domluvil, požádala mě, abych to celé začal vyprávět znovu. A pořád dokola! Když jsem už to vyprávěl poněkolikáté, najednou jsem si sám uvědomil, že si vzpomínám na mnohem více věcí, že se mi vybavují nové a nové detaily…

Věřím, že to funguje!

Naivní představy o tom, jak budu při regresní terapii putovat minulými životy a stoletími, se rozplynuly. Při jednom sezení by takový »výlet« ani nebyl možný. Ale už věřím, že regresní terapie může pomoci člověku odbourat různá traumata či zbavit ho některých zdravotních problémů, jak slibuje.

Terapeutka Jitka Nováková: Svůj život bychom měli naplnit!

Kdy jste přišla na to, že vnímáte věci jinak než ostatní?

„První zkušenost, kterou jsem si vybavila, byla už v mateřské škole, když jsme měli namalovat nějaký obrázek. Nedokázala jsem pochopit, že mi nejde nakreslit to, co si přeji, když si jsem jista, že to dokážu nakreslit daleko lépe, vždyť si na to velmi dobře vzpomínám.“

Jaká byla další cesta k práci terapeutky?

„Vystudovala jsem ekonomii a začala pracovat v bankovnictví. Jenže tenhle život mě absolutně neuspokojoval. Proto jsem začala navštěvovat různé kurzy osobního rozvoje, mimo jiné také regresní terapie, až jsem se nakonec ze dne na den rozhodla, že musím udělat radikální životní změnu.  Přestože jsem měla měsíční výdaje dvacet tisíc korun a neměla nic našetřeno, s prací jsem naráz skončila s vnitřní vírou, že vždycky nějak bylo a nějak bude, a odhodláním dělat to, co z úrovně duše miluji, a vše skutečně do sebe krásně zapadalo.“

Co se dělo dál?

„Abych se mentálně očistila a připravila na nový úkol ve svém životě, strávila jsem devatenáct dní v prostoru beze světla. Člověk si ve stavu, kdy oční vjemy nestrhávají pozornost, uvědomí velké množství vzorců, které žijeme. Hodně mi to dalo.“

S čím za vámi lidé přicházejí?

„Nejčastěji se jedná o traumata, zážitky, se kterými se jim nepodařilo vyrovnat, vztahové problémy, pocit nízkého sebevědomí, úmrtí blízké osoby, pocity a emoce, se kterými si nevíme rady.“

Co se děje s člověkem, když zemře?

„Když umíráme, je to, jako když se nám promítne film – na jedné straně vidíme svůj životní plán – to, co jsme si jako duše předsevzali pro tento život, a na straně druhé můžeme vidět skutečnou životní cestu – co jsme skutečně udělali a čeho jsme dosáhli. V úvahu se bere také to, nakolik jsme svůj životní plán vlastně naplnili. Proto je důležité jít za tím, čím v hloubi duše jsme, co nám dává absolutní radost a co nás vlastně naplňuje.“