František Peterka o svých neslavnějších rolích… Krakonoš byl utrpení!

František Peterka, představitel hromotluků, siláků, maloměšťáčků či boxerů. A samozřejmě Krakonoše, pána hor… Pro filmové fanoušky Nedělního Aha! zavzpomínal na své role. Tyhle mu utkvěly v paměti…

Přežil jsem svou smrt (1960)

Postava: boxer Tonda Majer, který se dostal do koncentráku pro rvačku s gestapákem.

„Natáčelo se i v Terezíně a tam také byly šatny. Já v té šatně seděl a četl jsem si knihu »Plyn, plyn a pak oheň« o celé té historii, o tom, co za zvěrstva se tam dělo. A jak jsem seděl na tom samém místě, kde lidé přicházeli o život přesně tak, jak jsem v té knize listoval, tak se mi do očí nahrnuly slzy. Bylo to velice bolestné. Režisér tam pro mě přišel a říkal: Ježišmarja, Frantino, nečti to a pojď ven, nebo tě pak už nedostanu do nálady.“

Dáma na kolejích (1966)

Postava: boxer Bedřich, který je milencem řidičky tramvaje Marie Kučerové (Jiřina Bohdalová). Žárlivého manžela hraje Radoslav Brzobohatý.

„Chtěli po mně, abych v tom filmu řídil a jel s Jiřinou Bohdalovou ke srázu a těsně před ním zastavil. Neměl jsem řidičský průkaz a neuměl jsem ani řídit. Poslali mě z Barrandova do autoškoly, kde jsem po nich chtěl jen naučit ty základy, abych se uměl rozjet a po pár metrech zastavit. Nechtěli to pochopit, že nechci řidičák, ale jen naučit tohle málo. Nakonec to dobře dopadlo a mohl jsem točit. Po záběru, kdy jsem to odřídil, jsem vystoupil a nechal to auto stát. Řekli mi, ať se vrátíme a já, že ne, tak to auto převezl na začátek technik. A vtom se Bohdalka zhrozila: Že ty neumíš řídit? Panebože, že já to podepisovala! Ještě se s autem zřítíme do řeky!“ (smích)

Krkonošské pohádky (1974)

Postava: spravedlivý Krakonoš

„Režírovala to Věra Jordánová, moje kolegyně z divadla, takže je mi až trapné říkat, jak strašné to pro mě bylo. Na to natáčení mám jen ty nejhorší vzpomínky! Vozili mě sem a tam! V Liberci jsem hrál divadlo, zkoušel jsem a natáčelo se to v Praze. Takže jsem každý den pendloval. Ráno mě vždycky naložili do auta, odvezli mě na natáčení a po natáčení za do divadla. Spal jsem jen pár hodin denně a to se tak dlouho fakt nedalo vydržet. Bylo to pro mě utrpení.“

Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974)

Postava: Kája Kučera, manžel Aleny (Iva Janžurová). Mají spolu prvé „italské“ manželství.

„My jsme spolu s Ivou Janžurovou sice ztvárnili spoustu rolí manželů, ale vlastně jsme si neměli co říct. Ne, že bychom měli nějaký negativní vztah, to ne, ale opravdu nás nic nespojovalo. Měli jsme spolu co do hraní, ale víc nic. Když jsme nenatáčeli, tak jsme spolu měli šatnu, ona si tam štrikovala a já si třeba četl. Když jsme čekali dlouho na další záběr, tak se jeden z nás zvedl a šel se zeptat, jak to vypadá. A to je asi tak všechno. Nikdy jsem se pořádně s nikým z herců nesbratřil, protože jsem si připadal jako cizinec.“

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Postava: vedoucí judistického oddílu Tumpach

„Ta moje památná věta »Nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí!« se stala ohromně slavná a mě přitom přijde normální. Často ji slýchám i od mladejch. Dokonce jim to hraje z telefonů.

Příště budeme chytřejší, staroušku! (1982)

Postava: nešikovný zlodějíček Makovec

„Když jsme točili na Kampě, kde jsme měli s mým kumpánem ukrást auto, tak já měl běžet, nasednout za volant a ujet s ním. Jenže já neuměl řídit! Tak jsme se při tom běhu prohodili a křížili jsme se jak baletky.“ (smích)

Zítra to roztočíme, drahoušku! (1976)

Postava: Kája Bartáček se svou ženou Alenou (Iva Janžurová) bojují proti sousedům

„Tady hrál se Stelou Zázvorkovou pan Kopecký, v druhém díle ho nahradil pan Sovák. Točil to režisér Petr Schulhoff. Smutné je, že v roce šestaosmdesát spáchal sebevraždu. Měl totiž těžkou chorobu. Neměl naději na vyléčení a už neviděl jinou cestu, jak utéct od utrpení.“

Co je doma, to se počítá, pánové! (1980)

Postava: opět jako Kája Bartáček válčí se sousedy. Hádky pokračují…

„V tomhle díle hrál tatínka Luďka Soboty pan Sovák. S tím jsem se o pauzách často procházel po tom sídlišti a lamentovali jsme nad tím, kam ten svět spěje. Řekl jednu moc moudrou věc: Víš, komunismus ten padne, až Sověti dobudou celý svět. Až všichni lidi poznají na vlastní kůži, jaká hrůza to je. Až tehdy se to zlomí. Často o tom přemýšlím.“