Herec Igor Bareš z Pojišťovny štěstí: Duševní choroba - proč ji předstíral?

Přesto jde herec Igor Bareš (45) neustále z role do role! Na Nově ho teď můžete vidět v reprízovaném seriálu Pojišťovna štěstí a už na podzim začíná točit pokračování seriálu Sanitka.

Do toho všeho pečuje o osmiměsíční dceru Toničku, kterou má s herečkou Antonií Talackovou (32), a o dceru Sonju (13) z předchozího partnerského vztahu. V rozhovoru pro Nedělní Aha! toho Igor  na sebe napráskal požehnaně. Od toho, jak se rval s démonem chlastu, až po svoji dušení chorobu...

Igore, začneme Crohnovou nemocí, která vás trápí. Podle vašeho nabitého diáře to vypadá, že jste zdravotně v pořádku...

„Víte, to nebude nikdy v pořádku. Crohnovu nemoc mi diagnostikovali před třinácti lety a je to doživotní onemocnění, které vás velmi omezuje. Jednou je člověku lépe, jindy hrozně trpíte. Točí se vám hlava, jste unavený, bolí vás břicho, máte úporné průjmy. Ty stavy se střídají, ale nikdy se toho nezbavíte. Od první operace, kdy mi vzali kus tenkého střeva, jsem měl pár let docela klid, ale před třemi lety se to začalo ozývat znova. Teď je to o něco lepší, ale musím denně brát léky.“

Na první pohled by ale člověk neřekl, že bojujete s takovou nemocí...

„Za poslední dva roky jsem hodně sešel. Někdo mi sice říká, že co se narodila malá, vypadám dobře, ale já se vnitřně necítím na 45, ale na 55 let. A to je další projev nemoci. Ten zánět se totiž v těle stěhuje. Ozve se třeba v kolenou, kloubech, pak odezní, ale projeví se zase někde jinde.“

Zmínil jste Toničku. Jak si užíváte roli tatínka?

„Užívám! Uvědomuji si totiž, že to je moje poslední rodičovství. Tedy netvrdím, že je to stoprocentní, ale vidím to tak. Manželka je také herečka, je o třináct let mladší než já, takže bych jí rád umožnil věnovat se kariéře, kterou má před sebou.“

Berete jako výhodu, že jste oba herci?

„Je to pro mě výhoda. Nedokážu si představit, že bych žil s někým jiným. I když je pravda, že naše hovory se většinou točí kolem filmu nebo divadla. V době, kdy jsem opustil jednu ženu a hledal druhou – ta doba mimochodem trvala poměrně dlouho, jsem si říkal, že budu muset žít s někým takovým, jako je Antonie. Je to o společné řeči. Třeba bych našel společnou řeč i s kastelánkou nějakého hradu, protože mám rád historii. Ale vzhledem k tomu, že se pohybuji spíše mezi herečkami než mezi kastelánkami, tak to vyšlo takhle.“

Z prvního manželství máte dceru Sonju, bude z ní také herečka?

„Zrovna včera jsme o tom spolu mluvili. Řekla mi, že by chtěla být fotografkou nebo novinářkou. Zrazuji ji od toho, protože si myslím, že je to dost těžká branže. Fotografů je spousta, takže by musela být fakt hodně moc dobrá. Snažil jsem se v ní probudit vztah k historii, protože si myslím, že třeba právě kasteláni mají pěkný život. Půl roku jim tam chodí lidé, další půl rok mají zavřeno. A celý život mají kde bydlet. Ale asi ani touto cestou se Sonja nevydá...“

Televize Nova v současné době reprízuje seriál Pojišťovna štěstí, ve kterém jste ztvárnil roli Harryho. Jak na natáčení po letech vzpomínáte?

„Nabídky od režiséra Jiřího Adamce si dodnes nesmírně vážím. Nepodrobil mě sáhodlouhému konkurzu a tu roli mi svěřil napoprvé. V té době jsem byl zrovna na volné noze. Divadla jsem měl dost a říkal jsem si, že změním dlouholeté angažmá v Brně a někde si zahostuji. Zkrátka jsem si chtěl život uspořádat jinak. A to se mi díky Pojišťovně štěstí podařilo.“

Zažil jste během natáčení perné chvilky?

„Perné chvíle zažívám vždy, když se po mně chce, abych řídil auto. Na to došlo hned v první řadě Pojišťovny. Muselo se to udělat tak, abych nikoho neohrozil, takže jsem jen popojížděl. V jednom časopisu se pak psalo, že mi hrozí rok vězení, protože jsem řídil bez řidičáku. Naštěstí se to promlčelo.“ (směje se)

Vy nemáte řidičák?

„Kdysi jsem ho měl, ale musel jsem ho odevzdat. Svého času jsem totiž simuloval duševní poruchu, dostal jsem modrou knížku, a tím pádem přišel o řidičák.“

Takže od té doby auto vůbec neřídíte?

„Neřídím, a nic na tom nehodlám měnit. Je mi pětačtyřicet let a mám manželku, která řídí velmi dobře. Když natáčím, produkce mě doveze tam, kam potřebují. Já už se vážně nebudu nervovat za volantem na dálnici nebo v centru města.“

V seriálech hrajete často, na jaký vzpomínáte?

„Na seriál Znamení koně. Byl mi blízký prostředím, v jakém se točil. Mám zemědělskou technickou školu, takže ke zvířatům mám pěkný vztah. Navíc se natáčelo na Zlínsku, což je kraj, který mám rád.“

Seriáloví herci jsou dobře placeni. Za co utrácíte vy?

„Poctivě platím daně, takže mi moc peněz nezbude. (rozesměje se) Nedávno jsem si spočítal, že při mém platu v Národním divadle, který zdaleka nedosahuje průměrného platu, musím vydělat v podstatě jednou tolik, abych zaplatil všechny složenky. Když se nám před osmi měsíci narodila holčička, byla to docela velká finanční zátěž. Já sám ale moc peněz k životu nepotřebuji. Spíš šetřím na horší časy.“

A co problémy s pitím?

„Ta záležitost je stará asi pětadvacet let. Někdy v roce 1984 jsem nastoupil jako student na Janáčkovu akademii. Dva roky poté jsem šel na léčení, protože jsem tu školu absolutně nemohl vydejchat. Ale nebylo to nutné léčení. Bylo mi dvacet, přišel jsem z Olomouce jako kluk, který vyrůstal ve spořádané rodině, a najednou se ocitl někde na studiích. Začal jsem si užívat, chodil po hospodách a do toho se nahromadily studijní problémy, tak jsem to řešil tak.“

Jak dlouho jste se léčil?

„Tři měsíce. Ale asi po třech dnech jsem věděl, že se stejně nestanu stoprocentním abstinentem. Alkoholu jsem se nedotkl ještě asi půl roku po návratu z léčebny. Pak jsem se ale k pití po drobných dávkách vrátil.“

Takže stále pijete?

„Není důležité žít bez alkoholu, je důležité naučit se žít s alkoholem. Myslím, že já jsem se to naučil. Nepiji, když pracuji, a pracuji hodně. A nechci mít špatné svědomí, že jsem to kvůli alkoholu třeba zkazil kolegům. Tak jsem si to nastavil a funguje to.“

Říká se, že nemáte rád Slováky?

„Ne že je nemám rád, jen mám nepříjemnou vzpomínku. Kdysi v Brně, když moje alkoholické eskapády vrcholily, jsem v noci potkal dva Slováky. Dal jsem se s nimi do hovoru na téma: Co dělají u nás, proč nejsou doma. Myslel jsem, že se tomu zasmějeme. Oni to viděli jinak a zlomili mi ruku. Otevřená zlomenina, třináct stehů. Rok jsem měl ochrnutou ruku...“

Brzy se začne natáčet pokračování Sanitky. Jaká bude vaše role?

„Scénář mám zrovna s sebou v tašce, ale ještě není rozhodnuto. Víte, jsou věci, které před kamerou dělám velmi, velmi nerad – striptýz a řízení auta. Tady bych měl hrát řidiče – záchranáře, který by se měl v jedné scéně svlékat donaha. Takže vážně nevím!“ (směje se)

Co je Crohnova nemoc?

Jde o zánětlivé střevní onemocnění, které postihuje různé úseky střeva, nejčastěji přechod mezi tenkým a tlustým střevem. Příčina nemoci není zcela známá. V Česku se objevuje 4 až 9 nových nemocných na 100 tisíc lidí ročně.

Choroba se nejčastěji projevuje bolestmi břicha a průjmy, častou únavou a zvýšenou teplotou. Zánět však může proniknout i do kloubů nebo například do očí. Léčba spočívá v podávání léků tlumících záněty. Někdy je však nevyhnutelný chirurgický zákrok.

Fotogalerie

6 fotografií