Herec Rudolf Hrušínský: Tohle vše mu režim zakázal?!
33 fotografií
Na podzim uplynulo sto let od narození jednoho z největších českých herců Rudolfa Hrušínského. Syn Jan, pokračovatel rodu, herec a ředitel pražského Divadla Na Jezerce, připravil výpravnou publikaci, která je tátovou oslavou, kronikou. V knize jsou dosud neuveřejněné snímky, vzpomínky a historky, představuje slavného herce od hereckých a režisérských začátků až po politickou epizodu po listopadu 1989.
Pane Hrušínský, spočítáte, jak dlouho trvalo sestavit tuhle výjimečnou knihu?
„Na knize jsme pracovali, bez přehánění, dvanáct hodin denně téměř tři čtvrtě roku. V hlavě jsem nápad ale nosil asi pět let. Nedělal jsem to ovšem sám, přizval jsem ke spolupráci svoji asistentku Nikolu Hrklovou a grafika Jana Balcara a do práce na knize jsme se doslova ponořili.“
Máte už první ohlasy?
„Ohlasy jsou zatím jen pozitivní, kniha měla výtečnou recenzi od kritičky Marie Reslové a spokojen jsem i s prodejem. Přestože byla po většinu času zavřená knihkupectví, prodalo se během dvou měsíců více než tři tisíce kusů. První, komu jsem knihu věnoval, byl brácha Rudolf. A jsem rád, že jsem ji mohl osobně před Vánocemi darovat režiséru Františku Filipovi, a být tak jedním z posledních herců, kteří se s ním setkali. Knihu mají také Zdeněk Svěrák, Jiří Suchý, Blanka Bohdanová, Theodor Pištěk, Jan Hřebejk, Hynek Bočan, Milan Šteindler, Petr Vacek, Jitka Smutná a mnoho dalších.“
Na co jste během hledání v rodinném archivu přišel? Třeba jste něco netušil...
„Nevěděl jsem třeba, jak táta přišel k zelenému kloboučku, ve kterém hrál Jarina France v Menzelových Slavnostech sněženek. Prý mu ho po prvním natáčecím dni dal Bohumil Hrabal a poprosil ho, aby v něm roli hrál. Nebo jsem nevěděl, že roli Švejka získal velkým konkurzem. A že kvůli Švejkovi přibral skoro dvacet kilo, čehož docílil pravidelnou návštěvou restaurací a nadměrnou konzumací plzeňského piva.“
Vynořily se vzpomínky, které už zavál čas?
„Bylo skvělé, že jsem díky knize prožil skoro celý zavirovaný rok 2020 se svými rodiči.“
Kniha je plná unikátních snímků z rodinného alba, filmových i divadelních. Co se vám vybaví, když si vzpomenete na tátu?
„Domov, dětství a všichni další nejbližší lidé. Vybaví se mi táta. Člověk, kterého jsem miloval a který miloval mě.“
Když jste spolu ve filmu hráli poprvé, popsal jste, že jste na sebe konečně měli čas. Jinak byl tatínek zaneprázdněn divadlem a filmem.
„To je pravda, díky Evaldu Schormovi, který nás obsadil do rolí otce a syna. Ve filmu Lítost jsme spolu s tátou intenzivně prožili dva měsíce, kdy jsme si mohli povídat o všem, co nás napadlo. Bylo to super a nosím to v sobě jako vzpomínku po celý život. Lítost šla hned po natočení do trezoru a dvacet let ji nikdo nesměl vidět. Další z komunistických zločinů.“
Chantal otevřeně o eutanazii sestry. A Hrušínský ostře proti Heřmánkovi
Jaké bylo společné hraní? Jak se dostat do jiné role než do té, co vám byla přirozená, tedy otec a syn? Vedl vás herecky?
„Hrát s tátou bylo skvělé, protože byl skvělý herec. Jeden z nejlepších. Vedle takových lidí se vždycky hraje dobře, protože vytvoří neomylně přesné herecké situace, jaké text nebo příslušná scéna vyžaduje.“
Víte, že...
...Rudolf Hrušínský musel na příkaz dramaturga Ludvíka Tomana na roli doktora Meluzina ve filmu Dým bramborové natě dělat kamerové zkoušky? Vracel se po zákazu, ale jednalo se o záměrné ponížení ze strany totalitního režimu, přestože tehdy byl Hrušínský jedním z nejlepších herců v zemi.
Jan Hrušínský o otci: Rodinné záležitosti jsme řešili před kamerou! Jindy neměl čas!
Rudolf Hrušínský měl v 70. letech zákaz filmu, televize, zájezdů, udivuje mě mechanismus rozhodnutí. Nepřišel z ministerstva kultury ani ÚV nebo z Barrandova, ale od vedení Národního divadla (v knize je dopis otištěn – pozn. red.). Jakousi alibistickou oklikou s tím, že v divadle má hodně úkolů a na další už nebude mít čas. Což poukazuje na to, že zákaz neměl oficiální ukotvení. Jak tohle všechno nesl?
„Říkal tomu »psychická vražda « a odskákal to dalšími dvěma srdečními infarkty. Mnozí z komunistů byli sprostí vrazi a stejná verbež jako nacisti. Komunistická strana a její tajné služby měly být v roce 1989 zakázány a mělo jim být zakázáno podnikání a účast ve veřejném životě, respektive v politice. Není normální, aby zločinci a soudně usvědčení lháři mohli kandidovat na nejvyšší místa státu a zneužívat ho ke svým zájmům a svému obohacování. Snad k zákazu této zločinné ideologie jednou dojde.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (28. 2. 2021)
33 fotografií
