IT specialista Martin (48) s ženou Markétou (33) vyrábí nádobí a historický nábytek ze dřeva!
Manželé Chocholovi se věnují práci se dřevem, což v dnešní době není pro dva mladé lidi příliš typické. Martin má dřevěné řemeslo v rodině už po několik generací, zatímco Markétu přivedl k řemeslu právě její manžel. Ona ho na oplátku nadchla pro historický šerm, kterým žili všichni její blízcí. Netrvalo dlouho a ze spojení truhlařiny, řezbářství a historického šermu vznikla Duše dřeva, se kterou se můžete setkat na historických slavnostech i v zámecké kuchyni…
Martin (48) zdědil lásku ke dřevu po svém tátovi, který se ještě do nedávna aktivně věnoval truhlářství. „Je to rodinná tradice, můj děda z tátovy strany, kterého jsem bohužel nepoznal, byl dřevomodelář, stejně jako můj táta. Z máminy strany jsme měli v rodě tesaře a bednáře, takže bylo jasné, že jednou tohle žezlo převezmu,“ upřesňuje Martin, který se truhlařině nejprve nějaký čas věnoval. „Začátkem devadesátých let za mnou ale přišel kamarád, že zakládá IT firmu, a chtěl, abych do toho šel s ním. Takže dřevo bylo na nějaký ten rok úplně stranou a já seděl v kanceláři a věnoval se počítačům.“ V roce 2002 se pak přes internet seznámil se svou současnou manželkou Markétou (33). „Zjistili jsme, že máme hodně společného, oba tíhneme k přírodě a máme rádi historii. Díky mému bratrovi celou naši rodinu pohltil historický šerm. Když jsem Martina vzala na pár šermířských akcí, oslovilo ho to také. Společně se šermu intenzivně věnujeme už 15 let,“ usmívá se Markéta, která je původním povoláním ekoložka. Martin se díky šermu zas vrátil k práci se dřevem, která se postupně spolu s historickým šermem stala jeho i manželčinou hlavní životní náplní. „I když se to na první pohled nezdá, šerm a truhlařina se výborně doplňují. Rozhodující pak bylo, když můj táta chtěl v dílně úplně skončit. Přece jen je mu 72 let a fyzicky už ten zápřah nezvládal. Bylo potřeba převzít rodinnou firmu, takže jsem chtěl v IT úplně skončit. Nakonec to dopadlo tak, že v kanceláři jsem jen dva dny v týdnu a zbytek času se věnuji právě dřevu,“ vypráví Martin, který doufá, že i jeho děti po něm dílnu jednou také převezmou. Jeho starší syn (22) má sice truhlářskou nástavbu, ale řemeslu se zatím nevěnuje, 25letá dcera také ne. A mladší děti, sedmiletý syn a desetiletá dcera, které má s Markétou, zatím chodí zatloukat hřebíčky do dílny.
Je to snadné?
Martin s úsměvem říká, že truhlařina je jednoduchá: „Vlastně stačí, když najdete správný kus dřeva a pak odřežete to, co tam nepatří, sem tam něco slepíte a hotovo. Takových kusů si z různých míst vozíme opravdu hodně. Je to už jakási deformace. Vidím kousek dřeva a hned si říkám, co by z něj mohlo být. Takže často tahám dřevo z lesa nebo požádám někoho, kdo má ten můj správný kus v palivovém dříví, zda by mi ho dal,“ směje se Martin. Práce historického řezbáře a truhláře začíná už u literatury. „Pokud chcete vyrobit repliku nábytku, nádobí nebo i dřevěnou část zbraně z daného historického období, musíte si nejprve nastudovat, jak ten daný kus vypadal, z jakého dřeva byl vyroben a tak dále. U nás to není až tak jednoduché. Přece jen v historii přes nás přešli husité, Švédové, Němci a vše dovršili komunisté, takže mnoho historických památek zmizelo v nenávratnu. Literatury není tolik, jako např. v Německu či v Anglii, protože se do archeologického výzkumu tolik neinvestuje a nemáme tu historickou rodovou šlechtu,“ dodává Martin, který si ve své dílně zlepšil i fyzickou kondici: „Fyzicky náročné to je, taháte těžké kusy dřeva, u práce stojíte, se dřevem různě otáčíte… Proto mi za ty roky ubylo pěkných pár centimetrů přes břicho.“ Další poměrně náročná část výroby je čas. Větší dřevěné kusy se vyrábějí i půl roku. „Dřevo musí vysychat postupně, po vrstvách, aby nepopraskalo. Když vyrábím větší mísu, vracím se k ní několikrát v průběhu půl roku. Malá miska na oříšky mi naproti tomu zabere zhruba 6 minut,“ vysvětluje zkušený řezbář. To chce velmi dobrou praxi, běžně trvá výroba menších kusů nádobí zhruba 30 minut. Když je výrobek hotový, zbývá ho naimpregnovat. Chocholovi používají pouze přírodní lněný olej, který přirozeně podtrhne krásu dřeva a chrání ho dlouhodobě. „Při správné péči vydrží dřevěné nádobí mnoho let. Některé naše osobní misky používáme už více jak 10 let.“
Proč má dřevo duši a kde se můžete s Chocholovými a jejich výrobky setkat? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.