Josef Dvořák (77): Stal se pradědečkem!
38 fotografií
Sekne mu to dnes víc, než když v roce 1974 točil svou první větší filmovou roli Bédy Hudečka v nestárnoucí filmové komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!. Auta má vyučený automechanik Josef Dvořák (77) stále rád a pořád mluví milým hlasem Maxipsa Fíka. Nově je pradědečkem a také mu právě vychází další knížka.
Oslavil jste sedmasedmdesáté narozeniny, ale na kolik se skutečně cítíte?
„Nikdy jsem nesledoval, kolik je mi let. Snad jen když jsem vyplňoval dotazník. Ale zatím jsem s výškou věku neměl problém.“
Pořád ještě se koupete v ledové vodě?
„No samozřejmě! Nejde vynechat. Když už se nám na chalupě udělala ledová krusta, rozbil jsem ji pěstí a vlezl do bazénu.“
Ale u Národního divadla vás s otužilci nevídám.
„Tyhle věci mě učí manželka Jája. Počkám, až si do Vltavy vleze ona a pak teprve hupnu za ní. Jenže ona by do té vody vlezla klidně, ale nemůže plavat daleko. Zlobí ji ruce, nedokrvují se.“
Jak se vám daří na kurtu?
„Tenis je má láska. Odmalička jsem byl přesvědčený, že ze mne bude sportovec. Divadlo mě vůbec netáhlo, jen fotbal, tenis a hokej. Do tenisu jsem se navíc hodně zbláznil po zájezdu fotbalové Amfory do Tuniska. S Honzou Vančurou jsme tam vyhráli turnaj.“
A to vás nakoplo?
„Strašně. Sehnal jsem si profesionálního trenéra a klidně s ním trénoval i dvakrát denně. Shodil jsem kvůli tomu osm kilo. V jedenáct večer jsem po natáčení nebo po divadle jezdil do Oázy, kde mi vrátný vždycky ochotně rozsvítil halu. Dal bych za tenis všechno. A jde s tím i změna okruhu přátel. Hraju na Libuši s kamarády, je to úplně jiný svět, někteří jsou bývalí reprezentanti, řeší jiné věci než mí kolegové.“
Utěšeně se vám rozrůstá rodina. Chtěl jste vždycky velký klan?
„Nejedu podle žádného pětiletého plánu. V tom mém životním fofru jsem se rodině moc nevěnoval, ale teď jsem nadšený. Máme s Jájinkou čtyři bezvadné dcery. Markéta je válečná kořist, tu jsem vyženil. A všechny se nám povedly. Máme i skvělá vnoučata. Poslední Dominik ze mne nedávno udělal pradědu. Myslel jsem původně, že je to nějaká reklama na kořalku.“
Změnili se za ty roky nějak diváci?
„V divadle tolik ne. Na nás pořád chodí lidé, kteří stárnou s námi. Vědí, co a jak budeme hrát, a to je baví, jinak by si nekoupili lístek. Ale něco se přece změnilo. Když třeba negativně brkneme o bývalý režim, nevyvolává to už bouři nadšení."
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!
Jak vznikal rozhovor
S Josefem a Jájou Dvořákovými jsme se sešli v příjemné zahradní restauraci kousek od pražské Grébovky nad skvělou čínou. Oba jsou velice milí společníci, prožila jsem dvě hodiny v super atmosféře. Hned mě to nakoplo, a jak to bude možné, půjdu na Pepu do divadla.
Josef Dvořák: Na vnoučata musím mluvit jako Maxipes Fík
38 fotografií
