Podolská vodárna letos oslaví 90 let: Chrám vody
4 fotografie
Podolí, to je čtvrť, která vyniká nejen svou malebností a idylickým umístěním hned u Vltavy, ale také koncentrací architektonických skvostů. Najdete tu jeden z nejstarších kostelů v Praze, dřevěnou loděnici, funkcionalistické vily, plavecký stadion do tvaru vlny, porodnici, a hlavně majestátní vodárnu, na kterou se naše pozornost zaměřila tentokrát.
Je to kolos, vždyť se tu čistila voda pro celou Prahu. Architekt Antonín Engel ovšem nezatížil nábřeží klasickým industriálním komplexem, ale navrhl budovy, které kolemjdoucí nadchnou. Filtrační hala připomíná gotický chrám, velkorysý prostor s vysokými klenutými nosnými oblouky a spoustou světla díky četným oknům. Jaká to musí být krása, když se paprsky ještě odráží od vodní hladiny v nádržích. Ale není to tu z estetických důvodů, ale praktických. „Když filtrace běží, je v budově prakticky 100procentní vlhkost. Proto plochostropé filtrační stanice většinou do 20 let přijdou o strop, zreznou. Ovšem tady se díky konstrukci dokáže rozptýlit,“ vysvětlil nám Jiří Dejmek, vedoucí Muzea pražského vodárenství a místní historik. A má pravdu. Není tu jediný rezavý flek, nic se neloupe, neodpadává i díky kvalitnímu betonu. Kromě modernizace technologií tu to tak vypadá už 90 let pořád stejně.
Jeden styl
Původní Engelovy plány zahrnovaly filtrační haly čtyři, došly ale peníze, a tak zůstalo jen u dvou – administrativní budovy a čerpací stanice. I když si Praha na projekt půjčila přes 15 milionů korun, nestačilo to. V průběhu let se dostavovalo, modernizovalo, renovovalo, vždy se naštěstí zachoval stejný ráz. „To je unikum. Není to splácanina různých stavebních fází, ale ač to vzniklo v různých časech, je to jednotné,“ zdůraznil Dejmek. Návrh Engel vypracoval v roce 1923, fungovat začala v roce 1929.
Další budova se dostavovala podle jeho plánů, které přepracoval na novou technologii, v letech 1955 – 1960. Sice v roce 1958 zemřel, ale projekt stihl dokončit. Další modernizace proběhla v letech 1993 až 1998.
Vltava chutná
Když procházíme filtrační halou, je tu ticho, klid, opravdu to připomíná chrám. Vodárna je odstavena, pro Prahu nyní stačí Želivka a Káraný. Je ale připravena v pohotovostním režimu! Téměř meditativní idyla se může vmžiku proměnit v pořádný hukot. „Najede během desítek minut, ale než se technologie rozjede tak, že laboratoř řekne, že voda je v pořádku, trvá to 48 hodin. Bez atestu ji nemůžete pustit do sítě, takže se voda pouští zpátky do Vltavy,“ popsal proces Dejmek. Podolí bylo odstaveno v roce 2003, po ničivých povodních. Slouží jako záložní a testuje se třikrát čtyřikrát do roka. K lidem voda nejde, naposledy pili Pražané vltavskou vodu před třemi lety kolem 14 dní. Podle chuti to ale neměli šanci poznat.
4 fotografie
