Herec Josef Dvořák (77) se stal hrdým pradědečkem!
Rozený optimista, herec a komik Josef Dvořák, oslavil před pár dny 77. narozeniny a dostal krásný dárek – stal se pradědečkem. Už skoro třicet let je šťastně ženatý s produkční Jájou (76), jak své paní láskyplně říká. „Ta se pánubohu povedla. Jsem za ni vděčný,“ svěřil se magazínu Aha! pro ženy. Jáju poznal v době natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, jehož opakování můžete aktuálně sledovat každou sobotu na televizních obrazovkách. Toto setkání bylo pro herce osudové. Jája totiž svému muži zachránila život…
Jak zůstat v kondici
Diář má oblíbený herec zakroužkovaný dlouho dopředu. Současně však přiznává, že býval zaplněný víc. „S věkem se přirozeně zvolňuje tempo.“ Vzápětí dodává, že je to přirozené a hlavu si s tím neláme. Naopak, dává si záležet na tom, aby každé jeho představení mělo stále „ajfr“. „Chci divadlo hrát tak, abych stejně jako diváci měl radost. Musím se tam těšit. Kdybych ho nehrál s nadšením ale třeba z povinnosti, radši bych toho nechal úplně,“ svěřuje se a líčí, že kdykoli se večer vrací autem ze zájezdu, má stejnou radost, jako když přijíždí na vystoupení. Je to rozený optimista a nezmar. „V padesáti osmi letech jsem se zbláznil do tenisu. Ten se tlačil tak vehementně na první místo, až se přetahoval s divadlem. Propadnul jsem mu,“ prozrazuje Dvořák. „V době, kdy jiní s tenisem končí, já jsem si zařídil trenéra. Abych aspoň něco stihnul, hrál jsem třeba v jedenáct hodin v noci, po divadle.“ Pochvaluje si také, že se schází s úžasnou partičkou sportovců. „Hrajeme tenis,“ vysvětluje. Další koníčky? „Baví mě lenošit, to je taky disciplína a umění. Udělat si volno a číst si. Ale nikdy netrvá dlouho. Po povinnostech v Praze nás čeká chalupa, zahrada a vždycky to začíná znovu. Je radost, když je za vámi vidět kus práce. Pak si můžete na chvilku sednout s chlapy, poklábosit a být rádi, že vás přijali mezi sebe. Že pro ně nejste náplavy.“ Chalupu má představitel mnoha převážně rolí už asi třicet let. Jejím sklepem protéká voda pramenící kdesi ve skále. Že by ale měla nějaké omlazovací účinky, to Josef vyvrací: „Největším pramenem jsou děti, vnoučata, Jája.“ Před pár dny se do rodiny Dvořákových narodilo první pravnouče, holčička Dominika. „Je to nádhera. Když jsem zjistil, že jsem pradědeček, zůstal jsem chvíli stát. Protože jsem si myslel, že se tenhle termín vyskytuje jenom v pohádkách. Koukali jsme na sebe se zetěm – on se stal dědečkem –, jestli se na nás něco změnilo. Nezměnilo se vůbec nic,“ popisuje dojmy z nové životní situace. „Snad poprvé jsem se nechával průběžně informovat, jak se miminko vyvíjí, jak roste. Měl jsem velikánkou radost, když Jája po jeho narození zorganizovala výlet. Je zázrak vidět to maličkaté, co ještě před chvilkou bylo schované u maminky v bříšku. Mám taky zamluvenou první jízdu s kočárkem a uděláme okruh, abych holčičce ukázal, kam jsme chodili s jejím dědečkem a tatínkem na pivo.“ Stárnutí a přirozenému běhu života se Josef Dvořák nebrání:„Spočítal jsem si, že bych časem mohl být i prapradědeček. Nepozoruju totiž žádné změny v myšlení, kromě toho, že si nic nepamatuju,“ říká s nadsázkou a současně dodává, že to je vlastně normální. A jeho recept proti stárnutí? „Usmívat se, hrát si a vymýšlet, mít fantazii. Svaly odejdou. Fantazie by měla vydržet co nejdéle.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 18.