Evženie Rážová o otci, režiséru Ludvíku Rážovi - Táta mě naučil pracovat na maximum!
Je úspěšnou filmovou, televizní a divadelní kostýmní výtvarnicí. Evženie Rážová (59), dcera slavného režiséra Ludvíka Ráži (†71), se podílela na více než 800 uměleckých dílech. Její kostýmy jste mohli například vidět v pohádce Sedmero krkavců, v seriálu Kriminálka Anděl nebo ve snímku Rašín, podílela se i na znělce loňského StarDance. Jak vzpomíná na svého tátu? Proč si místo režie zvolila právě kostýmy? A co sama nejraději nosí?
Dětství měla Evženie naprosto spokojené. Maminka Jana pracovala celý život ve zdravotnictví a o rodinu se láskyplně starala. Dodnes mají s Evženií krásný vztah. „Byla vždy tím sluncem, které mě a tátu podporovalo. Připravila nám ten nejkrásnější domov, kde bylo voňavo, napečeno a útulno. Moji rodiče byli a jsou vzácní lidé, kteří mě naučili vnímat svět trochu jinýma očima,“ říká Evženie. Také o svém tatínkovi mluví jen s láskou. Byl laskavý, chápající a mimořádně velkorysý. „Měl jenom dva světy. Rodinu a práci. Nechápu dodnes, jak vše dokázal zvládat. Téměř jsem ho neznala doma unaveného, míval většinou jen dobrou náladu. Ráno vyrazil do tržnice pro čerstvou zeleninu, protože byl gurmán, poté vyvenčil pejska Filipa a následně odjel natočit třeba Tajemství ocelového města. Večer šel ještě se mnou na procházku, během které jsme si povídali o všem možném. Měl vzácný dar, nikdy si nestěžoval,“ vzpomíná s tím, že tatínek byl filmařský velký talent. Na FAMU absolvoval současně scenáristiku i režii a během let se stal uznávaným tvůrcem. Proto pro Evženii nebylo snadné se po základní škole rozhodnout co dál, i když od dětství vášnivě malovala a kreslila. Její táta miloval výtvarné umění, měl tak mezi malíři hodně blízkých přátel, kteří mu radili, aby dceru na střední výtvarnou školu nedával, protože v mládí je snadné nechat se ovlivnit někým jiným. Začala proto navštěvovat jazykové gymnázium s angličtinou a španělštinou v Libni. „Trápila jsem se na tam s matematikou, fyzikou a chemií. To se střídaly čtyřky s pětkami, pořád jsem z těchto předmětů propadala. No, opravdu jsem nebyla technický typ,“ připouští s úsměvem Evženie Rážová. Po absolvování gymnázia si nakonec zvolila na AMU obor scénografie. Sice také uvažovala o studiu režie, ale to brzy zavrhla. „Naštěstí jsem si včas uvědomila, že bych neunikla srovnávání. A úspěchů táty bych určitě nedosáhla. Navíc tehdy učil na FAMU, celých 18 let, a já jsem nesnesla pocit nálepky protekčního dítěte. Chtěla jsem dokázat to, co on, i když v jiném uměleckém oboru. Celý život mi záleželo na tom, abych ho příliš nezklamala. Dnes už mohu říct, že se mi to podařilo,“ dodává.
Společná práce
Ludvík Ráža byl na svoji dceru profesně přísný. Řekl jí, že pokud nebude jako návrhářka dobrá, tak jí práci nikdy nedá. Trápili by se tím oba navzájem. Nějakou dobu proto Evženie asistovala jiným kostýmním výtvarníkům. Teprve pak začala spolupracovat s tátou. Ani to však nebyla procházka růžovým sadem. „Vzpomínám na jeden z nejtěžších filmů, na kterém jsme s tátou spolupracovali. Šlo o historický snímek V erbu lvice, který byl nominován na Českého lva. Doba, v níž se film odehrává, byla pramálo historicky zmapovaná. Existovaly však fresky v Itálii, kam pro informace jezdily odborné poradkyně z Uměleckoprůmyslového muzea. Rozložila jsem mu tehdy návrhy na zem v pokoji, což byl náš opakující se rituál. Bylo jich asi dvě stě. Tiše chodil, nemluvil a jen se díval. Asi po půl hodině zazněla věta: Evženko, až budeš mít pocit, že pracujeme na stejném filmu, tak přijď. Vůbec jsem to psychicky nezvládla. Praštila jsem za sebou skleněnými dveřmi, které se rozbily, a tři dny s tátou nemluvila,“ líčí náročnou spolupráci s otcem Evženie. „Asi za dalších deset dnů jsem přišla s novými návrhy. Pracovala jsem na nich ve dne v noci. Tak moc jsem to chtěla dokázat! Nakonec táta řekl: No vidíš, tak to by docela šlo. Chválil mě velmi málo, ale v jeho očích a mírném úsměvu jsem pokaždé poznala, když byl spokojený. Chtěl ze mě dostat maximum a za to jsem mu celý život vděčná,“ dodává výtvarnice, která byla právě za film V erbu lvice oceněna Českým lvem za nejlepší výtvarný počin. Díky svému tátovi se Evženie setkala nesčetněkrát se slavnými hereckými osobnostmi, jako byl Ladislav Pešek, Zdeněk Štěpánek, Martin Růžek. „Strašně ráda vzpomínám na herce, které jsem měla možnost poznat důvěrněji. Třeba jsme s tátou chodili k Františku Smolíkovi, kde si oni dali kafíčko a já si tam mohla pohrát se zrzavým kocourem. Později byli tatínkovými blízkými přáteli Radek Brzobohatý a Boris Rösner. A především Petr Hapka,“ prozrazuje Rážová.
Kdy zažila závist a proč tak miluje zvířata? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.