Lékařka, výtvarnice a překladatelka Jaroslava Moserová (†76): Byla u Palacha, když umíral!
Drobná žena, která vykonala velké věci. Jaroslava Moserová (†76) byla skvělou klavíristkou, scenáristkou, výtvarnicí a překladatelkou. Jako lékařka byla průkopnicí nových metod v oblasti léčení popálenin. Právě ona strávila s Janem Palachem (†20) jeho poslední dny života a ošetřovala ho. Přestože se jí povedlo všechno, na co sáhla, štěstí v lásce našla až podruhé. Byla i soupeřkou Miloše Zemana (73) a Václava Klause (77) v prezidentské volbě. Slíbila, že když se dostane na Hrad, zbaví se své velké neřesti – kouření. Překonala v životě řadu překážek, ale rakovina slinivky byla neúprosná…
Narodila se do bohaté, umělecky i sportovně založené rodiny. Její maminka Anna Roosová, dcera ředitele Zemské banky v Praze, byla krásná a vzdělaná ve výtvarném umění, hudbě i literatuře. Tatínek Jaroslav Moser sice pocházel ze skromných poměrů z Jičína, pak ale vystudoval v Praze práva a stal se ředitelem syndikátu ostravsko-karvinských dolů. Miloval rychlá auta a byl vášnivým sportovcem. Jaroslava byla mladším dcerou manželů Moserových, starší sestra Božena vystudovala medicínu a závodila ve sjezdovém lyžování. Dokonce startovala na ZOH v roce 1948. Moserovi měli byt v Bubenči, ale také velkou vilu v Dobřichovicích. Vedli bohatý společenský život a přátelili se s Masarykovými i Havlovými. Druhá světová válka však pro ně byla velkou katastrofou stejně jako nástup komunistů po jejím skončení. Moser byl zatčen a rok strávil ve vazbě. Až do konce svého života musel pracovat ve vysočanské spalovně. Jaroslava chodila na gymnázium v Praze, ale školu zde neukončila. V roce 1947 odjela do Ameriky, kde poslední ročník dostudovala v Severní Karolíně. O rok později přešla na studium výtvarné školy v New Yorku a chtěla kráčet v uměleckých šlépějích svojí maminky. Pak ale nastal zlom. Rozhodla se, že se raději vrhne na medicínu. „Uvědomila jsem si, že jako výtvarník díru do světa neudělám. Domů jsem se nakonec vracela pevně rozhodnutá, že chci studovat medicínu,“ vysvětlila. Nebylo to ale vůbec jednoduché…
Na fakultě ji nejprve odmítli
Když se chtěla z Ameriky vrátit domů, zastihl ji únor 1948. Všichni z Československa jí radili, aby zpátky už nejezdila. Nakonec to rozsekla šalamounsky. Rozhodla se sice pro návrat, ovšem s ročním prodloužením amerického pobytu. Během studia si přivydělávala jako instruktorka lyžování a hlídala děti. Peníze, co ušetřila, procestovala. V San Francisku nasedla na norskou nákladní loď a přes Filipíny, Srí Lanku se dostala až do Indie. V říjnu 1949 nakonec doplula do Itálie, kde nasedla na vlak a zamířila domů. Ve vlaku do Prahy byla jediným cestujícím. Když se vrátila, ihned zamířila na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Chtěla tam začít studovat, jenže už běžel akademický rok a fakulta její žádost zamítla. Moserová se ale nedala a ukázala svoji bojovnou povahu. Obrátila se na ministerstvo školství a odvolala se. Úspěšně. Dodatečně jí dovolili udělat přijímací zkoušku a v prosinci začala studovat medicínu. Po skončení univerzity začala pracovat jako lékařka v nemocnici v Duchcově a také jako vědecká pracovnice. I když původně chtěla být plastickým chirurgem, nakonec zakotvila na oddělení popálenin, kde dělala praxi. Celých třicet let se pak věnovala popáleninám – jako první začala používat tenké plátky z prasečí kůže na jejich regeneraci. V lednu 1969 byla ošetřující lékařkou Jana Palacha a strávila s ním jeho poslední chvíle. Práce jí přirostla k srdci a byla v ní skvělá. „Jaroslava má velké zásluhy v tom, že počátkem 70. let založila odběr biologických krytů z vepřových kruponů. Ty jsou velmi významné pro léčbu rozsáhlých popálenin a povrchových postižení,“ svěřila později Radana Königová z kliniky popáleninové medicíny pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
O její m "štěstí" na muže, další práci a osudné rakovině slinivky čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.