Proč se herečka Michaela Maurerová (38) z Ulice odstěhovala?
Rozhodla se pro radikální krok. Michaela Maurerová (38) opustila na čas nekonečný seriál Ulice, aby měla více času na své děti. Devítiletá dvojčata Magdalenka a Josífek jsou pro ni naprosto vším. Narodili se po umělém oplodnění poté, co se Míše a jejímu tehdejšímu partnerovi, podnikateli Milanu Kožíškovi nedařilo počít přirozenou cestou. Manželství se sice herečce pouhý rok po svatbě začalo hroutit a následoval i bouřlivý rozvod, ale nyní je Míša zase šťastná.
Kadeřnici Digi jste hrála v Ulici dlouhé roky Kam jste se vytratila?
„Dohodla jsem se, že bych se chvilku potřebovala velmi intenzivně věnovat svým dětem, a ne jen těm seriálovým. Z Ulice jsem se odstěhovala na dobu neurčitou a věnuji se teď jiným projektům, které jsou na rozdíl od nekonečného seriálu konečné. To znamená, že se mi lépe organizuje život a můžu být máma, herečka i moderátorka.“
Je to opravdu tak náročné točit nekonečný seriál?
„Je, protože je právě nekonečný. Velmi špatně se třeba plánuje dovolená a nedá se to dost dobře skloubit, když vám třeba nečekaně onemocní dítě a vy najednou potřebujete být doma. Navíc chcete být s nimi o víkendu, abyste měli nějaké společné zážitky. Takže jsem se rozhodla, že seriál na čas opustím. Děti jsou pro mě samozřejmě důležitější než práce.“
Jste rozvedená, kdo vám tedy hlídá děti, když se nějaká práce přece jen naskytne?
„Hlavně moje maminka a můj přítel. Ale častokrát i kdokoliv blízký z rodiny nebo z mých přátel, když je potřeba.“
Takže jste zadaná a zamilovaná?
„Ano, mám partnera, ale respektuju jeho přání nebýt medializován. Takže o něm nemluvím. A celoživotně jsem zamilovaná do svých dětí.“
Jaké jsou vaše dvojčata? Nezlobí vás moc?
„Mám velké štěstí, že mám strašně fajn děti. Vnímám mezi nimi ale určité rozdíly, tedy kromě fyziognomických, které vidím na první dobrou. Oni mají každý tak jinou povahu! Holčičky jsou všeobecně napřed v přemýšlení a i ve vyspělosti. Každý je originál. A vážím si toho, že mě mají rády a kolikrát se mě snaží potěšit. Madlenka mi často vyrábí náramky z gumiček nebo z bavlnky, Pepíno mi zase za svoje kapesné koupil etno keltský náhrdelník. A já si toho cením, protože to všechno normálně utrácí za zmrzlinu a bonbony, ale tentokrát si ušetřil, aby koupil něco mámě. A to jsou pro mě věci, které mají nevyčíslitelnou hodnotu. Jinak třeba v peněžence mám odložené něco po dětech. Nyní tam mám stoličku, která Pepovi vypadla.“ (směje se)
Že by talisman?
„Ano, Pepův zub mám jako talisman. Všechny jejich zoubky mám schované. Tedy kromě těch, které odnesly zoubkové víly. Když se totiž za pár let na všechny ty poklady podíváte, nebudete pak věřit, že ten malý roztomilý zoubek byl v té pusince, která teď vypouští věty typu: „Mami, si trapná.“ Myslím, že předměty nostalgie jsou nutné, aby si je každá maminka uchovala pro pozdější pozitivní přemýšlení v období temna, kterým puberta určitě je.“
Neříkejte, že už mají v devíti letech pubertu...
„Máme doma, řekla bych, takovou předpubertu. Moje děti si už začínají vyhraňovat a prosazovat vlastní názory ne úplně příjemným způsobem. Ale na druhé straně, vždycky si vzpomenu na svoje období. Od své puberty navíc nemám až tak daleko, tak to s nimi musím nějak přežít.“
Jak Míša potrápila svoje rodiče a zda její děti mají umělecké sklony čtěte v tištěném Aha! pro řženy číslo 15.