Jana Švandová (70): Proč ve svém životě mnohé přehodnotila?
Za pár týdnů oslaví svoje znovuzrození. Budou to čtyři roky, co Jana Švandová (70) přežila ošklivou autonehodu. Poblíž středočeských Řevnic se na ni v protisměru vyřítil jiný vůz. Srážce už herečka nedokázala zabránit a jediné, co jí v té sekundě prolítlo hlavou, bylo, že je to její konec! Vyvázla »jen« se zraněnou krční páteří. Bouračku však vnímá jako znamení. Smrti totiž unikla v den výročí úmrtí své maminky. I to byl tedy důvod, proč svůj život od základů přehodnotila.
Zvládnout to musím
Zajímavé je, že osud herečku podobně zkoušel již před jednadvaceti lety. Tehdy měla také autonehodu, to však neseděla za volantem ona, ale řidič, který ji vezl. Havárie však pro ni měla fatální následky, herečka musela podstoupit operaci kyčle. „Bylo to nejtěžší období v mém životě. Nevěděla jsem, jestli budu chodit a do toho jsem se rozváděla. Skoro jsem si myslela, že je konec. Přišla jsem v té době i o spoustu práce, ale říkala jsem si, že když na sobě budu pracovat, zvládnout to musím,“ zavzpomínala. V době také napsala knihu Nikdy se nesmíš vzdát, a přestože to neměla vždy jednoduché, zmíněného hesla se Švandová skutečně drží. Tehdy byla po operaci v lázních a její rekonvalescence trvala dlouho a vyžadovala si hodně sebezapření a sil. „Na jeviště jsem se opět postavila po třech měsících. Byl to okamžik, kdy jsem si sáhla na dno a musela bojovat,“ svěřila se. A tím, že se nevzdala, jí osud do cesty přihrál její životní lásku.
Do třetice všeho dobrého
Přesně před dvaceti lety, tedy v roce 1998, se provdala za developera Pavla Satorie (68). Bylo jí jedenapadesát a svého rozhodnutí ani na minutu nelitovala. Vdávala se už potřetí. Prvním manželem byl plastický chirurg Hubert Topinka, s nímž má syna Huberta. Podruhé se vdala za filmového producenta Oldřicha Macha. Svou současnou lásku poznala v restauraci, kam šla s kamarádkou na večeři. A přestože to všechno byla náhoda, jsou spolu šťastní dodnes a herečka si říká: „Do třetice všeho dobrého!“ A jaký její recept na spokojený partnerský vztah? Zejména přátelství a vzájemný respekt. Bez toho to prostě nejde. „Vždycky jsem byla strašně zamilovaná a myslela si, že to je navěky. Jenže láska po nějaké době pomine a pak se z toho stane normální vztah s každodenními starostmi. Je důležité naučit se ve vztahu žít dál, a to mám stejné jako jakákoliv jiná žena. V této fázi by to mělo být o přátelství, v němž si lidé věří a respektují se. Je těžké žít s muži, ale těžší je žít bez nich,“ tvrdí Švandová.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.