Iva Kubelková (40) o svém zranění, plánech i rodině...
Její vášeň se jí stala osudnou. Iva Kubelková (40) si před nějakým časem způsobila nepříjemný úraz kolene a dodnes musí po náročné operaci rehabilitovat. Její největší životní jistotou je partner Georg Jirásek (60), se kterým žije patnáct let a vychovávají spolu dcery Natálii (13) a Karolínu (9), i když přiznává, že byly doby, kdy hledala sama sebe. Proč se Iva nikdy nevdala? Jak to chodí u nich doma? A jak prožívá svou roli moderátorky pořadu Jak se staví sen, kde se setkává s mnoha těžkými osudy?
Ivo, před časem jste se zranila a musela na náročnou operaci kolena. Co se vlastně stalo?
„Šla jsem na houby. (směje se) Ale musím na obranu svého kolena říct, že mě už dlouho zlobilo. Neměla jsem tam postranní vaz, který jsem si utrhla asi před sedmnácti lety, takže začalo být nestabilní. A pak stačil jeden nevinný skok do oplocené ohrady, kde byl velký hřib, a to koleno mi prostě vypadlo…“
To muselo hrozně bolet! Jak jste se odtamtud se zraněnou nohou dostala?
„Bolelo to strašně! Člověk v té chvíli vidí opravdu všechny svaté, kdo to zažil, ví, že koleno je obrovská bolest. Ale měla jsem alespoň ten hřib. (směje se) Zvláštní bylo, že pak to koleno zapadlo zase zpátky, po chvíli bolest odezněla a já ještě další hodinu kulhala po lese po houbách. Večer to ale už nateklo tak extrémně, že druhý den jsem musela k doktorovi. Ukázalo se, že jsem si tím skokem utrhla přední křížový vaz a poranila oba menisky. Byla to tuším středa a v pátek mě museli operovat. Naštěstí, já se lékařů ani operací nebojím. Je to možná tím, že nemám za sebou žádná traumata. Kromě slepého střeva v dětství a císařského řezu při druhé dceři jsem nic neměla.“
Jak jste na tom zdravotně teď?
„Už musím fungovat na podpatkách, tak funguju. Měla jsem velké štěstí, že se mi koleno výborně zahojilo a mohla jsem se brzo vrátit do normálního provozu. Stále ale rehabilituju, koupila jsem si domů rotoped a občas si tedy musím na něj sednout a šlapat, abych posílila svaly. Samozřejmě to koleno není pořád úplně zdravé. Třeba dřep ještě neudělám, ale při chůzi to na mně nikdo nepozná.“
Když jste byla v nemocnici, zveřejnila jste na sociální síti fotky s dcerou. Jaké jsou vaše holčičky?
„Natálce je třináct, je taková rozevlátá, v období hledání se. Zatím se dá jen těžko říct, kam ji to táhne. Ale mimochodem má už o číslo větší nohu než já a sedí jí moje kalhoty. (směje se) Mladší Karolínka je taková naše paní umělkyně. Pořád maluje a věnuje se hlavně tomu, co se dá tvořit. Nesmírně ji to baví.“
A co baví vás? Do čeho se ponoříte doma po náročném dni?
„Já si tak v tichosti zpívám a připravuju svoje debutové album. Už jsem koncertovala s jazzovou kapelou, kdy jsme dělali covery, a byla to pro mě úžasná zkušenost. Jenže čím dál tím víc jsem cítila, že potřebuju jít směrem vlastní výpovědi. Spojila jsem se s jedním producentem, který dělá muziku, a já píšu texty. Až to nabere konkrétní podobu, dám vědět. Na tu práci je potřeba klid a prostor, takže se mi teď ulevilo, že na to mám čas. Bude to jedna z věcí, která bude pro mě milník. Protože jsou to výpovědi, které prožívám a sdílím.“
Jsou ty texty o lásce?
„Snažím se dávat tam kus všeho, protože život je o všem. Je to o hledání a poznání sebe sama, ale také o čistých radostech i o lásce, která má tisíce podob a forem.“
Kdy hledala sama sebe a jakého neobvyklého domácího mazlíča doma chovají a proč? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.