Dominika Gawliczková (25) z Havířova se podívala k protinožcům i do Peru: Na motorce projela půl světa!
Na první pohled působí křehce, možná až zranitelně. Když se s ní ale dáte do řeči, okamžitě vás překvapí její rozhodnost, přímočarost a životní nadhled. Při delším rozhovoru pak pochopíte, že tahle nenápadná blondýnka má o dost více zkušeností, než by se mohlo zdát. Dominika Gawliczková (25) totiž sama na motorce procestovala skoro všechny kontinenty a stala se z ní cestovatelka na plný úvazek.
K motorismu Dominiku přivedl její tatínek. „Už odmala jsem s ním jezdila jako spolujezdec. To mě hrozně bavilo. A když mi bylo třináct, pořídil mi takovou silnější dětskou motorku. Rozryla jsem s ní celou zahradu,“ vzpomíná Dominika se smíchem na své začátky. O tři roky později úspěšně prošla prvními řidičskými zkouškami a mohla vyrazit také na silnice. „Autoškola je ale dodnes mojí noční můrou. Byla jsem hrozně nervózní a pokaždé udělala nějakou školáckou chybu. Řidičák jsem zvládla až na třetí pokus,“ svěřuje se dívka. Po střední škole se rozhodla pokračovat ve studiích strojního inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Bylo zrovna krátce po maturitě, když Dominika začala kout plány na svou první cestu za hranice. „Hrozně jsem chtěla někam jet. Tak jsem postupně začala. Nejdřív jsem se vydala do Alp a do Rumunska. Ale táhlo mě to ještě dál,“ říká motorkářka. „Tak jsem si jednoho dne otevřela na internetu mapy a na první dobrou mi do oka padlo Španělsko. Bez nějakého většího plánování jsem začala shánět někoho, kdo by se mnou cestu absolvoval.“ Jenže doprovod pokaždé účast nakonec odřekl. A Dominika se svého cíle nechtěla jen tak lehce vzdát. Rozhodla se, že se na jih Evropy vypraví úplně sama. „Táta, ten byl samozřejmě proti. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla plnoletá a na cestu jsem si našetřila sama, mu nezbylo nic jiného než rezignovat,“ dodává Dominika, která se tak ve svých devatenácti letech poprvé sama vydala na cestu dlouhou přes 10 000 kilometrů.
Překonat strach je výzva
Na cestu vyrazila bez jakékoli větší přípravy. Neměla s sebou mapu, nepromokavé oblečení, nevěděla, jak se staví stan, kde bude jíst a spát. A první velké problémy nastaly už nedaleko za hranicemi. „Hned v Rakousku jsem na kost promokla. Zastavila jsem, začala jsem se hroutit a přemlouvat sama sebe, že se musím otočit a jet domů. Jenže jsem zjistila, že když pojedu nazpátek, bude pršet ještě víc, zatímco v Itálii už pršet nebude.“ A tak pokračovala přes Itálii, Francii, Andorru a Španělsko až do Portugalska. „Samozřejmě jsem se bála. A hrozně,“ odpovídá Dominika na otázku, zda neměla strach z neznámého prostředí i nečekaných nástrah. „Jenže já se bojím pořád a všeho. A to je vlastně na tom všem nejlepší. Překonat ten strach, sebe sama a dotáhnout všechny věci do konce.“ Z první zahraniční cesty se vrátila nadšená. Přímo lačnila po tom, si to skvělé dobrodružství zopakovat. O rok později se vypravila do Skandinávie a Pobaltí, za další rok přes Rusko a Kazachstán do Kyrgyzstánu. V mezidobí se věnovala vysokoškolskému studiu a brigádám, díky nimž si mohla cestování dovolit. Publikovala články o svých výpravách, napsala knihu, pro fanoušky zřídila stránku na Facebooku a začala pořádat také cestovatelské přednášky.
Výpravy za hranice Evropy.
Příležitost se jí naskytla v roce 2015, kdy se přidala k cestovatelskému týmu svého partnera Dana Přibáně (41) a na staré dvoutaktní Čezetě 175 doprovodila expedici trabantů z Austrálie přes Indonésii až do Thajska. „Tahle výprava byla úplně jiná. Nejen tím, že jsem jela na staré motorce, která mě dost školila a z níž jsem pořád padala. Ale také tím, že nás jelo devět, takže se po určité době objevila ponorka,“ vypráví. „Navíc zejména v té Indonésii byly velmi špatné hygienické podmínky. Nebyl den, kdy by aspoň jednomu člověku nebylo špatně.“ Nezahálela však a dál tajně kula plány na nejdobrodružnější a nejdelší cestu, kterou zatím podnikla.
Co všechno Dominiku na její cestě po Jižní Americe potkalo? Dočtete se v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji vždy od úterý, a to jen za 8,90 Kč.