Nejsou to žádní třasořitkové! Pořádný maso s vegany...

I když jim maso nejede, zvíře by nezabili ani za nic, mají síly a energie tolik, že vás to překvapí. Sportují, dokonce mají smysl pro humor… „Spousta lidí z veganské komunity sportovala i na vyšší nebo vrcholové úrovni, ale nebylo tu žádné sdružení. Každý chodil do svého klubu, ale nebyl prostor na sdílení zkušeností nebo možnost si spolu jít zatrénovat,“ popisuje první impulz k založení Vegan sport clubu v roce 2015 Pavel Houdek.

„Sporty nevybíráme, děláme všechno, co lidi chtějí, s čím kdo přijde. Když jsme měli přednášku na téma sportovní výživa, přišla za námi paní, že je šachistka, jestli se může přidat. A my – jasně, vždyť šachy jsou taky sport. My se nebráníme ničemu,“ vysvětluje Jasmína Conevová, spoluzakladatelka klubu.

Čočkový burger, čočkový guláš
Život bez živočišných produktů berou tito sportovci jako výhodu, právě proto jsou prý náročné tréninky schopni vydržet. „Já jsem veganka od roku 2010. Ze začátku to bylo jen kvůli zvířatům, jsem proti jejich vykořisťování. A teď, jak jsem starší, tak čerpám benefity toho, že to má dobrý dopad na zdraví, že se cítím dobře. Rychlejší regenerace, dobrý spánek, dobrá nálada.  Naučila jsem se díky veganství velice dobře vařit,“ vypráví Jasmína, která třeba na první pohled z nudných luštěnin vykouzlí karbanátky, guláš, polévku nebo pomazánku.

„Chodím trénovat s klukama, kteří jsou o polovinu mladší, a já jim stačím. A oni si stěžují, že nestíhají regenerovat,“ říká Pavel, Jasmínin partner. Ten přestal jíst maso a všechny živočišné produkty už před lety. „Kdysi jsem se dostal k materiálům o podmínkách života zvířat ve velkochovech, to byl rok 1996. Okamžitě, z minuty na minutu jsem přestal jíst maso. Věděl jsem, že půjdu k veganství, ale to ještě trvalo, dva nebo tři roky, než jsem si sehnal informace, protože to byla jiná doba. Nebyl internet, žádného vegana jsem neznal, pak jsem ho poznal, a byl 300 km daleko.“

Vše se dá nahradit
„Teď jsem měla chuť na šlechačku s dortíkem,“ odpověděla Jasmína na dotaz, jestli by si někdy nedala něco neveganského. „Našla jsem ji ale ve zdravé výživě ve spreji, veganskou.“ Pavel dodává, že chuťově už se dá nahradit prakticky cokoliv, kuřecí křídla jsou ze sóji, uzené salámy na bázi pšeničného lepku, atd.

Žereš maso? Tak jsi predátor!
Aby unikli ze škatulky, kterou jim společnost vytváří, mezi jejich nejoblíbenější patří sporty bojové. Svou přípravu berou pěkně vážně, není to žádná pohoda v tělocvičně, kam jdeš ukázat nové sportovní oblečení a pokecat si. Tak probíhá i jeden sobotní trénink zaměřený na kopy, který vede Ladislav Petrželka alias Paragon, vicemistr Evropy v kyokushin karate, samozřejmě také vegan.

Pozdravit se, převléct a honem do tělocvičny. I když je to lekce i pro začátečníky, nijaké ohledy se neberou. Rozběhání prokládané kliky a dřepy pořádně zahřeje, a to jsou to teprve první minuty. Poznat vegana podle zažitých stereotypů je těžké, žádný omdlévající hubeňour tu nepobíhá. Všichni bez problémů zvládají i další tři minuty intenzivního pohybu, skákání panáka či boxování. Na řadu přichází rozdělení do dvojic a samotné kopy. Ze začátku se všichni jen tak oťukávají, ale Paragon je neúprosný, chce vidět sílu. A schytají to masožravci. „Žereš maso? Tak jsi predátor!“ křikne s pokynem, že je třeba přitvrdit. Naskytne se tak pohled na partu lidí, kteří by mouše neublížili, jak se řežou, co se do nich vejde. A to je skutečně »maso«, žádné slitování, na konci lezete po čtyřech.

Přechod na veganství

„Chvilku to trvá, než se změna usadí, aspoň 30 dnů. Musí se upravit střevní mikroflóra, než si zvykne na jiný typ stravy. Lidi v Čechách jsou zvyklí, že si dají oběd, maso, knedlík, pak dvě hodiny sedí a tráví. Přejídat a přeplňovat, kdežto veganská strava je lehčí. Je sice méně kalorická, takže jí člověk musí sníst víc, ale je v ní mnohem víc vitamínů a minerálů,“ říká Pavel Houdek. Vida, tak i vegani mají předsudky, že se každý masožravec musí nutně přejídat. A přitom to také tak není…