Koukalová se kaje: Jsem trochu čunče!

„Chtěla jsem ochutnat, ale nebyla šance, přes pěnu jsem se k pivu vůbec nedostala. V té euforii byla dobrá i pěna… Jsme Češi, tak dodám, že Plzeň to stejně nebyla…“ usmála se, když včera vyprávěla, jak se za první individuální titul odměnila.

„Usnula jsem hrozně pozdě, asi v půl třetí, předtím mě totiž dohnal hlad. Lidi si možná řeknou, že jsem trochu čunče. Dala jsem si půl sklenice sádla s králičím masem s asi půlkou bochníku chleba. A zajedla jsem to sladkými řezy s šíleně tučným krémem. Nemůžu jíst během závodů, tak když dostanu příležitost se najíst normálně, tak se toho musí využít. To nejde jinak,“ vysvětlovala pestrou skladbu jídelníčku.

Včera dopoledne už brázdila sluncem zalité tratě, pozdní večeře se obešla bez následků.

Medaile? Má rezervy…
Zlato hned v úvodu šampionátu Koukalovou uklidnilo. „Řekla bych, že teď už mám čistou hlavu. Mám splněný další cíl, který jsem pro tuhle sezonu měla, už si to můžu jenom užít. Hrozně moc se těším na nedělní stíhačku. Málem jsem litovala toho, že už nezávodíme v sobotu. A to se stává zřídka.“ Nepříliš nápaditou medaili zhodnotila okem odbornice, vyučila se totiž rytcem a medaile už i sama navrhovala: „Je zlatá, neměla bych na ní hledat nějaké chyby. Ale z profesního hlediska jsou tam rezervy.“

Slzy na stupních
 Slzy dojetí přemáhala marně. Už při vyhlášení na stadionu se Koukalové leskly oči. Včera jí v televizním studiu pustili sestřih zlatého závodu. „A měla jsem co dělat. Myslela jsem si, že jsem drsňák, že už to mám všechno zmáklé, ale zase jsem musela zamačkávat slzičku,“ přiznala.