Rarita v Běšinách na Klatovsku: Je zima, derou peří!

Dříve patřilo na vesnici k tradicím zimy, že dívky se nemohly vdávat, dokud neměly ve výbavě peřiny a polštáře. Dnes už ale husy z vesnic mizí nebo se chovají jen na maso. „Běšiny jsou jedinou vesnicí v širokém okolí, kde se ještě u draní scházíme,“ říká Valerie Roubalová.

Kolem několika spojených stolů v místnosti v patře rodinného domu se před obrovskou kupou nadýchaného sněhobílého peří schází až 15 žen celé dva týdny. „Loni jsme draly dokonce tři týdny,“ vzpomíná Marie Vítovcová. Je jí přes 80 let a část zimních měsíců tak tráví celý život. „Dřív ženy při draní obešly několik domácností, hodně se povídaly historky, taky se zpívalo,“ popisuje. V Bešinech se sice nezpívá, ticho kolem stolu ale rozhodně není. A často se musí odvrátit, aby při smíchu peří nerozfoukaly po celém pokoji.

Jak se peří dere
*Z hromady si vezmou hrst peří a z ní pak berou pírko po pírku a strhávají z jeho kostry vlákna peří.
*„Vezme se to odshora – přidržet, po jedné straně strhnout dolů a pak druhou stranu,“ popisuje Valerie Roubalová. Zůstane jen pápěrka, která se hází pod stůl.
*Nadrané peří tvoří malou hromádku před každou dračkou, když ho je víc, uklízí se do velkého hrnce pod poklici.
*Kdyby pápěrky zůstaly v peřinách, propichovaly by sypkovinu.

Polštář 2 kila, peřina 4 kila
Nadrat výbavu pro jednu nevěstu nebylo snadné. „Polštář dvě kila, to byly velké polštáře metr na metr, peřina-duchna to byly čtyři kila, někdo dával i pět. Potom se začaly dělat prošívané deky, tam se dávaly dvě až dvě a půl kila draného peří,“ uvedla dračka Vlasta Smolíková. Trvalo pět let, než se z hejna deseti hus získalo dost peří na výbavu pro jednu nevěstu, tedy dvě peřiny a polštáře. Husy se přitom škubaly během roku až třikrát a počtvrté při zabití.