Příběh proslulého jasnovidce Ferdy: Léčil slavné Čechy!

„Stanovil jsem tisíce diagnóz na dálku a nevěřím, že jsem se spletl byť v jednom případě. Jsem římskokatolický kněz. Narodil jsem se 31. 3. 1915 a můj životopis je jednoduchý. Navštěvoval jsem normální školy, pak jsem se rozhodl pro universitní fakultu. Zapsal jsem se na teologii, protože jsem se cítil být povolán knězem,“ říkával o sobě Ferda.

Narodil se ve Spáleném Poříčí na jižním Plzeňsku jako syn zemědělského šafáře. Rodiče už zdaleka nebyli nejmladší, otci bylo 64 a matce 40 let. Malý František měl od dětství dvě velké lásky – přírodu a hudbu. Mimochodem, skvěle hrál na trubku. Po skončení obecné školy ho rodiče nechali zapsat na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Poté absolvoval bohosloveckou fakultu v Praze-Bubenči, v roce 1939 byl vysvěcen na kněze.

Náhoda
K léčitelství se dostal úplnou náhodou. Jednoho dne obdržel dopis od přítele, který si v něm postěžoval, že má potíže s ledvinami. Ferda seděl nad dopisem, měl na něm bez jakéhokoliv záměru položenou ruku, najednou jako by se svět s ním zatočil, měl pocit, že se někam propadá, tento stav trval 5 až 7 minut. Zdálo se mu, že s tou osobou, od níž přišel dopis, nějakým stěží vysvětlitelným způsobem duševně ztotožňuje. A pak to přišlo. Najednou slyšel: „V ledvinách jsou šťavelany, v jedné kus a v druhé písek.“
Když se probral, nechtělo se mu věřit, že by to tak mohlo opravdu být. Znovu položil ruku na dopis. Tentokrát ten zvláštní stav trval necelou minutu. Opět ta samá shoda. Když stejnou metodu zopakoval ještě několikrát, byl si už jistý. Schopnosti
Došlo mu, že má mimořádné schopnosti, a navíc není nutná přítomnost osoby, která potřebuje pomoc. Nebyl potřeba žádný »prostředník«, lahvička moči, fotografie, kadeře... „Fyzická přítomnost zkrátka nebyla nutná. Stačí mi třeba i rukou psaná kartička s osobními daty,“ vysvětloval páter František.
Když se na dotyčného soustředil, během chviličky se začal usmívat, což značilo, že vidí jeho zdravotní stav jak na dlani. Ihned si začal zapisovat údaje, ruka rychle běhala po papíře a zapisovala čísla. Diagnostikoval v přesných termínech a přidával i hodnoty ukazatelů. Několikrát si ho prověřili i ruští lékaři, kteří pokaždé byli nuceni konstatovat, že se jedná o naprostou shodu s výsledky souběžně prováděných biochemických vyšetření. Ferda prováděl maximálně třicet diagnóz denně. Někdy končil den dost vyčerpaný. Za dobu svého léčitelství dokázal vyléčit na smrt nemocné lidi. Odhaduje se, že zachránil stovky životů.

Přestože pomáhal druhým, život se s ním nemazlil. V roce 1951 byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen. Ve vězení strávil devět dlouhých let. Po propuštění mu bylo dovoleno vrátit se zpátky ke kněžské službě a mohl také rozvíjet své jasnovidné vlohy. Pro mnohé lidi nepochopitelné, tajemné, magické...

Pomohl i pábiteli
V sedmdesátých letech se páter spojil s PhDr. Zdeňkem Rejdákem, který s ním prováděl mnoho cílených diagnostických experimentů. Ferdovo umění mohli ověřit i světoznámí badatelé v oboru psychotroniky na dvou světových kongresech a během několika návštěv v Moskvě. Ojedinělé schopnosti tak kromě jiných potvrdili Američané J. G. Pratt a Stanley Krippner nebo Japonec Toshia Nakaoka.

O jeho neuvěřitelných schopnostech se brzy přesvědčily i známé osobnosti, které stále častěji vyhledávaly jeho pomoc. Například v knize Život bez smokingu popsal pábitel Bohumil Hrabal svou návštěvu u pátera Ferdy. Vylíčil i údiv a obdiv malíře Jiřího Anderleho, který ho doprovázel, nad tím, jak mohl kněz vědět o naftových kamnech, která má pár měsíců doma a jež byla podle něj příčinou Mistrových potíží.

Spisovatel se o farářových jasnovidných schopnostech přesvědčil také: „Jak můžete nosit barvu, která vás zabíjí?“ Tím Ferda narážel na jeho šatník, který sice nikdy na vlastní oči neviděl, ale věděl, že je plný hnědých obleků.