Terézia Svátová (61) trpí revmatoidní artritidou: "Když sním maso, otečou mi ruce!"
Optimismu má na rozdávání. S Terézií Svátovou (62) sedíme v jedné pražské vile a při pohledu na ni by mě nenapadlo, jaké zdravotní potíže ji sužují. Přitom už víc než tři desítky let trpí revmatoidní artritidou - závažným onemocněním kloubů, na jehož úplné vyléčení dosud neexistuje lék. Byly časy, kdy mohla jen ležet v posteli a sotva se ploužila po bytě v bačkorách, protože bolesti byly nesnesitelné. „Pořád jsem si říkala, proč zrovna já jsem nemocná, když nikdo z naší rodiny nebyl,“ říká paní Terézia. Všechny útrapy ale zvládá se ctí. Její nemoc ji přinutila zamyslet se nad životním stylem a především nad způsobem stravováním. A odtud byl krůček k prvním podnikatelským nápadům. Dnes je majitelkou rodinné firmy a za rok 2015 získala Ocenění českých podnikatelek za inovativní řešení. Jak se tato statečná dáma prala a dosud pere se svou nemocí?
„Máte dvě možnosti: buď se vzdát, nebo si říct nic nevzdám a půjdu dopředu. Kdybych tou artritidou neonemocněla, tak bych asi zůstala v diplomacii nebo v zahraničním obchodě. Byl to můj osud, že dělám už pětadvacet let to, co dělám,“ zamýšlí se Terézia Svátová, jejíž firma se specializuje na výrobu přírodních doplňků stravy ze zdraví prospěšných hub. Ale pojďme pěkně popořádku...
Život jí změnil Bělehrad
Terézia pochází z jižního Slovenska a po ukončení vysoké školy přesídlila do Prahy. „Dostala jsem doporučení z fakulty, abych svoji kariéru začala na tehdejším federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Můj původní záměr byl v Praze se něco naučit a pak se vrátit do Bratislavy. Ale seznámila jsem se tady s manželem, v roce 1980 jsme se vzali a narodily se děti,“ vzpomíná Terézia Svátová. Dcera a syn byli ještě malí, když rodina vycestovala pracovně do zahraničí, konkrétně na naše velvyslanectví do Bělehradu.
„Strávili jsme tam osm let a vrátili se až před revolucí v roce 1989. A právě pobyt v bývalé Jugoslávii mi velmi změnil život. Bydleli jsme v části Nový Bělehrad, na soutoku řek Sávy a Dunaje. Ovzduší bylo hodně vlhké a já jsem tam začala trpět velkou únavou a bolestmi kloubů,“ říká paní Terézia.
Nemohla ani umíchat sunar
Na ten den si velmi dobře pamatuje, 28. únor 1986. „Ráno jsem vstala a ukazovák na pravé ruce byl oteklý, bolavý, červený. Lékaři mi nejdřív začali dávat parafín, což bylo, jak se později ukázalo, nesprávné, protože nebyla ještě v tu dobu stanovena žádná diagnóza. Tu jsem se dozvěděla až po půl roce, že to je revmatoidní artritida. Měla jsem oteklé ruce, nohy, byl to akutní zánět, nemohla jsem se pohybovat ani pomalu stát. Moc jsem plakala. Neměla jsem sílu zvednout skleničku, umíchat sunar. Říkala jsem si, že s tím musím přece něco, už kvůli dětem, udělat. Vždyť se píše rok 1986, lítá se do kosmu, tak se snad brzy najde lék. To byla moje naděje, ale dodnes na revmatoidní artritidu lék není, protože přesně není známa příčina,“ upřesňuje Terézia Svátová. Krutou diagnózu jí sdělili až po návratu do Čech, ve Výzkumném ústavu revmatologických onemocnění. Lékaři vyzkoušeli všechny dostupné medikamenty včetně biologické léčby, která jí částečně pomohla, ale ataky bolesti se stejně vracely.
Jak příběh paní Terézie dopadne? V jakém oboru začala podnikat? Přečtěte si v tištěném Aha! pro ženy. Ve vašich trafikách jen za 7,90 Kč!