Terapeutka Monika (49) prošla peklem alkoholismu: Kvůli chlastu skončila v léčebně! Dnes pomáhá lidem se stejným problémem...
Ve svých 33 letech se sama kvůli alkoholu dostala do léčebny. Od té doby už Monika Plocová (49) nepije. Vystudovala psychoterapii se zaměřením na léčbu závislostí a 10 let pracovala jako terapeutka v Psychiatrické léčebně Bohnice. Nyní v Praze provozuje soukromý terapeutický Dům Moniky Plocové, kam se uchylují nejen ženy s podobným problémem. A že jich není málo! Podle statistik je v Česku závislá na alkoholu nejméně každá desátá žena a jejich počet stále stoupá. Důvodem je často samota, úzkost, nespokojenost v životě. Jak člověk pozná, že je závislý? A jak s nebezpečným zlozvykem bojovat?
Moniko, jak závislost na alkoholu začíná?
„Častou příčinou jsou vztahy. Mnoho žen žije samo, polovina všech manželství se rozpadá. Cítí se osaměle. Pokud je v životě něco v nepořádku, mnoho žen sahá po jednoduchém řešení. A pití je všude. Když ale žena zjistí, že prakticky pravidelně sama doma popíjí, měla by zpozornět. Takhle totiž závislost často začíná. Dotyčná si říká – co z toho života mám? – a denně si doma dopřeje třeba dvě deci vína. Časem jsou to čtyři deci, potom šest a nakonec si večer bez pití už nedokáže představit. A proč ženy pijí? Je toho na ně moc. Ve společnosti se ztrácí hodnoty, lidé hledají porozumění a lásku, ale společnost je tvrdá a ekonomické zabezpečení je většinou prioritní. Ve vztahu lidé často žijí vedle sebe, a ne spolu.“
Kdy je jasné, že už jde o alkoholismus?
„Alarmující to začne být, když člověk alkoholem začne řešit problémy a zjišťuje, že bez pití už nevydrží. Jasný ukazatel je, když pití zasahuje do některé z oblastí života. Dotyčná nechodí do práce, nebo jí doma manžel vyčítá, že pije. Nezvládá své domácí role. Trpí psychickými problémy. Když se nenapije, nemůže existovat. Každý si v té chvíli ve skutečnosti uvědomuje, že je něco špatně, třebaže si to nechce připustit. A v takové chvíli je ten problém nutné začít rezolutně řešit. Jsou různé způsoby, jak se závislost projevuje. Musí se to řešit.“
„Hlavně se nestydět a jít. Nebát se požádat o pomoc. Dnes »chlastá« hodně lidí, ale málo z nich si dokáže říct, že jde o problém a musí ho řešit. Nechají problém dojít až příliš daleko. Alkoholismu se dá předcházet. Je potřeba si uvědomovat, jak se cítím a jak se v životě mám. Pokud je žena nespokojená a něco se jí nedaří, musí to začít řešit. Často jde o takové zakuklení ve stereotypu, ať už jde o vztah, péči o děti, úzkost… Je potřeba navštívit specialistu, hlavně se nenechat odradit prvním neúspěchem, i mezi odborníky jsou lidé různí. Důležité je najít toho, kterému bude žena důvěřovat.“
Alkoholiků je více druhů…
„Ano, je několik druhů závislostí. Epizodní nebo také kvartální, kdy se člověk se jednou třeba za tři měsíce opije tak, že v tom jede několik dní. To se pak často opakuje v kratších a kratších intervalech. Jak pití dostane pravidelnou periodu, bude se zhoršovat. Další skupinou jsou »hladinkáři«. Panáčka si dávají ráno nebo večer. Postupně je to několikrát denně a nakonec se to zpravidla propojí. A samozřejmě kontinuální pití. To začíná skleničkou, pak jsou to dvě, nakonec dotyčný zjistí, že je na třech litrech vína denně. U všech druhů alkoholismu přibývá intenzita a množství.“
Je rozdíl v alkoholismu u žen a u mužů?
„Projevuje se jinak. Ženy jsou citové a emoční. Když začnou pít, řeší tím právě city a emoce, chtějí se uvolnit. Ženský organismus je také křehčí. I proto propad do závislosti bývá strmější, rychlejší a také trvalejší. Podle mé zkušenosti se ženy kvůli emocím dostávají ze závislosti hůř. Navíc mají tendenci pití skrývat. Stydí se za něj a pijí většinou tajně doma. Muži oproti tomu pijí, alespoň v raném stádiu, většinou v hospodě, jde u nich o společenské pití. Pro okolí je to víceméně normální a nikdo se nad tím nepozastaví.“
Je v Česku víc alkoholiček než jinde ve světě?
„Je to celosvětový trend. A zatímco dřív bylo daleko více alkoholiků mužů, dnes je to jedna ku jedné a poměr se dál mění v neprospěch žen. To, že Češi »chlastají«, je jasné. Je to způsobeno nespokojeností, lidé se snaží si ulevit.“
Jaké skupiny žen jsou nejvíce ohrožené?
„Jednou z těch skupin jsou svobodné ženy bez partnera. Dnes není výjimkou, že je třeba ve čtyřiceti letech žena sama. Některé z nich mají dobré společenské postavení, jsou to lékařky, manažerky. Jsou společensky úspěšné, něco dokázaly. Všechno se snaží dělat pro svůj společenský statut. Jsou ale osamělé, chybí jim vztahy. V soukromí jsou často bez partnera, některé jsou po rozvodu. Velký fenomén jsou rovněž takzvané »zelené vdovy«. Ty kvůli manželství zůstanou doma a vypadá to, že mají všechno. Jenže manžel, který je živí, na ně mívá obrovské nároky a ony se často stávají něčím na úrovni kusu nábytku, části inventáře domu. Pijí samozřejmě také sociálně slabší ženy, které se v životě snaží určovat svůj vlastní život, ale nejde jim to. Nemůžou najít práci, prosadit se…“