Seděla přede mnou naprosto zlomená žena, její dcera Barbora Orlová (26) zabila v úterý studenta Petra Vejvodu (†16). Tichým a zoufalým hlasem matka Dagmar popsala, jakou jí její holčička poslala poslední SMS.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Nevím,zda se dá odhadnou včasná pomoc rodinou. Nemám právo soudit,i když se zlobím na systém. V domě máme schizofrenika a jeho maminka je stará a nemá šanci se postarat sama o sebe,natož o něj. U nich doma je nepořádek,páchne to tam. Maminka,když jsme volali hasiče,že neotevírá .ani nevěděla,zda ráno užil léky a on také ne.Nyní je v nemocnici,ale co bude dál až se vrátí,nevím.Přiznám se, že strach mám.Myslím,že by měl jít do ústavu a maminka do domova důchodců. Nikdy ještě nikomu neublížil a až mu maminka umře, jak se bude chovat v té velké bolesti. Ochrání mne bezpečnostní dveře proti vykopnutí,velké síle ?Je velmi fixovan na maminku.Je mně jich líto,ale i nás sousedů.
Proč té matce, která je zřetelně neschopná rozeznat a správně interpretovat realitu – a podle svých slov toho očividně nebyla schopná ani v minulosti, dáváte prostor? Jedinou informační hodnotu to má v tom, že vidíme, v jak chorobném prostředí vražedkyně vyrůstala, a že to asi nemohlo dobře dopadnout. Matka sebestředná, soustředí se na chudinku Barušku, kterou urazili tím, že ji podezírali z fetování, a přitom ta ženská má za sebou vraždu, braní dfětí jako rukojmích, dvě vraždy ve stádiu pokusu v minulosti, teď asi také dvě nebo i tři.
Matce není zřejmé, že když její dcera chtěla zemřít, měla zabít sebe, a ne ostatní? Jak bude žít rodina kluka, kterého zabila? Jak žije družinářka, kterou před dvěma roky pobodala a způsobla jí těžká zranění? Jak budou žít děti, které s nožem na krku držela jako rukojmí? Jak budou žít dívky, které teď pobogala? Dostanou se někdy z traumat, která zažily? Asi ne. A budou to traumata stejná, ale možná i mnohem horší než ta, která zažívala „její holčička“. Matka má velmi vážnou poruchu osobnosti, konkrétně asi hraničí nebo kombinaci několika poruch, je zcela neschopná rozpoznat a adekvátně interpretovat realitu, současně má dominantní sebestředné sklony a empatii nulovou, nebo blízkou nule. Je tragické, že s tím mohla pracovat jako učitelka – její osobnostní charakteristiky by měly vylučovat možnost práce učitele! Bohužel se strašným způsobem podepsala i na své dceři. Místo aby hlídala, zda někomu dalšímu neublíží (poté, co už nenapravitelně ublížila havířovské holčičce, těžce zraněné družinářce a jejich rodinám), stará se jen o to, aby její Barušce něco nestálo v cestě.
Zatímco ty bys na místo rodiče neviděl nic jiného, než smrt toho kluka, a chladně bys konstatoval: "už ji teda radši zabijte, je mi to jedno!", že?? Bezmezně věříš médiím bez ohledu na to, jak jer pro ně běžné a snadné něco pozměnit, vypustit, zdůraznit, aby to VYPADALO, jak to ani ve skutečnosti není.
"má velmi vážnou poruchu osobnosti, konkrétně asi hraničí nebo kombinaci několika poruch, je zcela neschopná rozpoznat a adekvátně interpretovat realitu, současně má dominantní sebestředné sklony "" Tohle dost dobře vystihuje autora příspěvku a NE tu kritizovanou ženu. Samospravedlivá pýcha si dovoluje posuzovat podle vlastních pokřivených měřítek něco, čemu vůbec nerozumí. TO Je mnohem větší HNUS.
Označení "moje holčička" říká vše!!! Takové matky vychovávají podobné zrůdy.Říkávalo se tomu "opičí láska",ale ono to je jen bezbřehé rozmazlování. A i dcera vražedkyně je stále Barunka a
moje holčička.Dohled téhle "matky" v ambulantní léčbě nemá žádnou cenu,ta omluví cokoliv jak je vidět v jejích prohlášeních.
Z toho zdrobnělého označení není nutné hned něco vyvozovat - rodiče často říkají svým dětem zdrobněle, i když jsou děti už dávno dospělé a žijí samostatně, aniž by vztahy mezi nimi byly patologické. Navíc ta dcera byla zatím po celý svůj dosavadní dospělý věk vážně nemocná, což nejspíš u matky posílilo pocit, že dítě je ještě malé a potřebuje rodičovskou ochranu.
A označení "moje holčička", "můj chlapeček" se objevuje taky ve chvíli, když mu dítě umírá. A to je v tomhle případě svým způsobem taky tak, i když ta dcera žije - ale chtěla zemřít.
Samo o sobě zdrobnělé označení pro dítě v dospělém věku neříká nic. Když tak člověk označuje pachatelku mnohonásobných nejzávažnějších násilných zločinů (vražda, několik vražd ve stádiu pokusu – nyní i v r.2012, braní dětí jako rukojmích), ukazuje to přinejmenším na nulovou schopnost empatie k obětem a ke společnosti a společenským normám. Hlavní problém alenení v oslovení, ale v tom, jakým zoůsobem matka interpretuje důsledky činů té své holčičky, v tom, jak není schopna a ochotna vidět její nebezpečnost pro společnost a není schopna přiznat nai sama sobě, že zmařený život a zničené životy a zdraví mnoha dalších lidí (z nichž většina jsou děti nebo mladiství) není toterovatelná cena za duševní trápení její holčičky. Lze její trápení chápat, ale její činy nelze omluvit.
Chci tě vidět, jak bys připoutával své dítě ke stolu, abys mu v něčem zabránil. Stydět se máš hlavně ty za své arogantní pohrdavé vyjadřování o něčem, čemu nerozumíš, o naprosto cizích lidech.
Opravdu měla o ni takovou péči? Bydleli spolu? Asi ne, když jí posílala SMS. Kontroly u lékaře co 6 týdnů? Jak mohla matka vědět, že skutečně ty léky užívá? Je tu strašně moc otazníků a je to hnus a zapomíná se, že zabila mladého chlapce a další zranila.
