Ve chvíli, kdy se ve Strašnicích konala Rychtářova (56) exhibice, kterou vydával za poslední rozloučení s Ivetu Bartošovou (†48), se Artur (17) s kamarády dobře bavil cestou ze školy. Smál se a vypadal bezstarostně. Co to mělo znamenat?Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
asi sem divná, ale nejsem příznivcem ukládání okázalého ostatků jakéhokoliv původně živého tvora. je to jen schránka, obal, prostředek k vyjádření se. když odejde duše, myslím na osobnost a nepotřebuju se morbidně zabývat ostatky. viz tzv. zaostalé kultury. odejdeš - zůstaneš v srdci těch, kdo tě měli rádi a v žaludku těch, kdo ne
Nejsi divná, ani já dřív nebyla pro, ale když mi zemřel blízký příbuzný byla a jsem ráda, že hrob má. Když u něho stojím mám pocit, že jsem mu blízko. Pocit, který bych za nic neměnila. Dřív jsem se divila, když někteří u hrobů polohlasně mluvili, dnes se už nedivím.
To je ta psycholožka co chtěla aby rodiče byli trestány,když svému děckovi uštědří výchovný pohlavek nebo facku.Do dneska si ex ministrini pamatuji co z rukávu vytahovala samé blbosti.To tam neměli po ruce něco chytřejšího?
Tak na západě je to už dávno trestné. Taky nejsem pro fackování, ne nadarmo se říká: Fackuje pouze ten, kdo si neví dál slovně rady. Takže ne dítě, ale rodič selhal.
Aha to napsal o Arturovi velmi odporně a psycholožka popsala jen to, co se běžně doporučuje, ovšem...OVŠEM vše je individuální. Iveta Arturovi velmi ublížila tím, že bez varování odešla. Přeju tomuhle klukovi hrozně moc síly v životě a hodné lidi okolo sebe...
Souhlasím s Vámi. psycholožka jen pindá. nebyla ani dobrá ministrině.Každému ublíží smrt blízkého člověka. K čemu je trýznění v pohřební síni, být na očích tisíců lidí, před kamerami a foťáky. Za ruku už mámu vzít stejně nemůže, pohladit také ne. Nejvíc mu ublížila Iveta.
Psycholožku varuju já ... jdi se vysalutovat a nestarej se o to,co Artur dělá.Mně umřel táta dávno,syn né zase tak dávno.Chybějí mi dodnes.Ale ať to vezmu jinak ... lidé o své blízké přichází při autonehodách...třeba z rodiny zůstane jeden a v době pohřbu nemůže ani chodit.Je nutné,aby pozůstalí žili,srovnali se se vším se ctí.Známí lidé jsou pod drobnohledem fotografů. Třeba Arturovi kamarádi říkali,že Rychtáře zabásnou a on se tomu smál.Já se budu taky smát,až z*metky,kteří škodí druhým zabásnou. Až se zavede trest smrti - za úmyslné zabití.Rychtář Ivetu dohnal tam,kam chtěl a měl by si jít sednout do chládku. On by mu hřebínek spadl. Vsadím se Ty slavná psycholožko,že nás budeš informovat o tom,že se tam Tvůj kámoš pepan moc nesměje,byť se naši vězni mají jako p*rasata v žitě. Na čas se jim chodí ve věznici píchat inzulín,sami se sebepoškozují,ha*zlové. Obyčejný člověk - diabetik si musí koupit jehly,stříkačky,léky hradit. Z celého zdravotnictví jsou psychologové akorát tak k h*ovnu ...
Sama jsem zažila smuteční obřad blízké osoby bez přtomnosti zemřelé, neboť zemřelá v zahraničí a převoz trval více jako měsíc. Můžu plně říct, že důstojnější obřad jsem nezažila. Krásná fotografie a kytice květin byly na katafalku a k tomu byl příspůsoben i smuteční obřad, znovu podotýkám velmi důstojné a nenechalo to na nás v rodině žádné chmury. Já bych se také té šaškárny, kterou předváděl Rychtář vůbec jako matka nezúčasnila, neboť on má opravdu velký podíl na tom co se stalo. Když neustálé jen opakuje jak jí miloval, jak si rozuměli tak se jako takovýto manžel měl řádně postarat o její léčbu. Moc dobře si pamatuji, ať byla kdekoliv vždy si jí vzal na revez domů, že se o ní bude řádně starat. Jak se staral to bylo asi všem jasné.
Psycholožko Džambo,pokud nechceš dát Arturovi podporu,tak mlč.Víš houbeles jak mu je a jaké má plány rodina. Fráze z knih nejsou život a ne každého můžeš zařadit do psychologické šablony.Dej Arturovi pokoj.
Proces truchlení není správně nastartován... Teprve, když jsem si přečetl: "..psycholožka Džamila Stehlíková..", souvislosti zapadly. Ona byla srandovní už jako poslankyně Bursíkovy biomasivní jaujaustrany.
Podle mě je to individuální, mám i stejnou zkušenost jako haha (tady níže).
Pokud jsem se kdy stal pozůstalým, než nastal funus už jsem měl porovnáno a ten obřad to spíš znova (bez nějakýho kladnýho efektu) přinakopl. Ale někomu se třeba naopak uleví.
to je pěkná blbost.Každý to přece má jinak.Bylo mi 6 let když mi umřela babička.Z důstojného rozloučení jsem měla trauma několik let.Druhá babička mi zemřela když mi bylo 20let a nechtěla obřad.Ukládali jsme ji do země jen v rodinném kruhu .Tuto ztrátu jsem vnímala úplně jinak a dodnes mám pocit,že je babička se mnou.Já sama a i můj muž jsme se po této zkušenosti rozhodli,že chceme pohřeb bez tyátru v pohřební síni,kde úplně cizí člověk dělá představení ,jaký jsem byla super člověk.A že se Artur rozhodl nepodílet se na mediálním cirkusu pořádaným Rychtářem? Jen s ním souhlasím.S mámou se může rozloučit i jinak
