Jako Hujer v komedii "Marečku, podejte mi pero!" opakovaně baví Václav Lohniský celý národ. V pohádce Dařbuján a Pandrhola pro změnu exceluje jako dobrácký smrťák. I proto se nejspíš budete divit, že jeho hrob na pražských Olšanech chátrá a zarůstá. Nikdo k němu nechodil, nikdo za něj neplatil poplatky. Byl proto nabídnut k takzvané adopci.Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Hnusný názor, že hřbitovy jsou přežitek a byznys. Tak holt budeme lidi vozit na skládku, když je někomu tak strašně zatěžko uctít památku svých blízkých a párkrát do roka zajít ke hrobu. Holt si lidé neváží sami sebe a už vůbec ne svých předků.
dcéra, aj ked z prvého manželstva, by občas mohla zájsť otcovi na hrob... Jej vyjadrenie sa mi vidí alibistické.
Osobne odsudzujem, ak ľudia neidú na hroby svojich najbližších aspoň dva-tri krát do roka.Ale je to vec názoru, u nás nezabúdame a máme v úcte spomienky,aj miesta posledného odpočinku.
Nechci nikoho obhajovat, ale jsou lidi, kteří se svými zesnulými obcují i jinak než prostřednictvím fyzických hrobů. Prostě se bez těchto zástupných symbolů zaobejdou.
Smutné je, když spolu lidi z rodiny nemluví a pak jsou zaskočeni takovou zprávou. Copak ten hrob vůbec nenavštívili? Těžko pak hrát rozhořčení, pořádek si má člověk udělat hlavně u sebe.
