Nevěřili mu přátelé, kolegové ani vlastní rodina. Herec Tomáš Hanák (56) se přesto vzepřel a po pěti letech dřiny a odříkání vybudoval ze zpustlého nádražního skladu v Nižboru u Berouna tak trochu jinou nádražní restauraci. Ze dne na den se stal hostinským, herectví se ale nezříká. S úsměvem totiž přiznává, že bez vystrkování ksichtu do televize by si tuhle »milenku« vůbec nemohl dovolit. Upletl si na sebe však pěkně štiplavý bič! Kdysi pil jako duha, a to ho přivedlo do léčebny. Už devatenáct let si ale alkoholu ani nesrkl. Teď s ním je v každodenním kontaktu, ale drží se!Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Minulý týden jsem p. Hanáka potkala na D1. Kdyby mu bylo 70, tak řeknu: Je to zajímavý muž. Ale na 57 let vypadá sice zajímavě, ale staře. Má úplně bílé vlasy a stále ostře řezanou tvář, ale plno vrásek. Ale je stále štíhlý a nemá pivní mozol ani náznakem.
Ale za ty roky abstinence by zasloužil metál. To, myslím, dokáže málokdo.
Krásný, otevřený a vtipný rozhovor. Tomáši Hanákovi moc fandím. Dívala jsem se na stránky hospody, vypadá to bombasticky a ceny přitom lidové, takže určitě zajdeme.
Lidové ceny , květáková polévka za 35,-Kč, smažené žampiony za 110,-Kč a Čoko dort za 50,-Kč. Nižbor je obec v Křivoklátské vrchovině, počet obyvatel necelé 2000. Žiju ve velkém městě, které má kolem 50 000 obyvatel, ale květákovou polévku zde koupím za 20 - 25,- Kč, smažené žampiny za 70,- Kč a čoko dort běžně za 25,- Kč . Lidové ceny si představuji úplně jinak.
Nejsem nikterak bohatá, ale chápu, že v hospodě platí člověk za prostředí. S žampiony za 110 fakt nemám problém, kdyby stály 500, tak to už bych se cukala.
Je to výletní hospoda, kulturní místo, unikátní prostor, ne zaplivaná, zahulená čtyřka, plná uřvaných strejců, kde si můžu dát za 60-70 smažáka z friťáku. Platím za ten pocit, být někde jinde a nějak se tam cítit a být svědkem téhle unikátní přestavby. Na koho je to drahé, může si navařit doma nebo se tam porozhlédnout bez toho, aby si tam musel něco dát, nádraží je to prostorné, jistě je tam i pár dalších zajímavostí. Kdyby mi bylo 26, kdy jsem obracela každý padesátník, do hospody jsme šli na jídlo jednou za rok, pak bych se tam nenajedla, ale dneska tohle řešit nemusím. Tady mám pocit, že bych se měla stydět za to, že mám peníze, za které slušně vyžijeme. Nestydím, nekradu.
Beru v potaz situaci, že si rodina se třemi dětmi vyjede na výlet, zastaví se v této restauraci a hravě si spočítáš, na kolik je tak na výletě přijde oběd i s nápoji. Já to raději už nepočítám. Před časem mi známá řekla, že také byla na výletě s manželem a s vnoučaty, po zaplacení účet hned zmačkala, aby to neviděl manžel. Ten mezi tím odešel s vnuky ven k autu. Prý by měl v případě, že by zůstal asi infarkt . Ona není ten typ, že by si objednávala s přihlédnutím k ceně. Ptala se manžela a dětí, co by si z hotových jídel dali.
Restaurací, pizzerií, kaváren a cukráren stále přibývá, ale třeba u nás ještě žádná nezkrachovala. A hlavně v pátek večer je všude plno a lidi se baví. Za komančů byly jen zaplivané putyky nebo ...na tehdejší dobu ...předražené restaurace.
Obávám se, že je úplně jedno, jak si představujete lidové ceny vy. Buďto se to bude prodávat a pak uspěje. Nebo se tzv. "podnikatelský záměr" nepovede a bude švorc. Tak prosté to je. A jestli vy seženete květákovou polévku o bůra levněji, je nezajímavé.
