já bych té paní poradila, ať se chystá na rozvod. Její muž určitě do smrti v celibátu žít nechce, takže si časem stejně někoho najde. Oba těžko ustojí soužití doma v celibátu a odskakovat si zasouložit mimo manželství.
Její muž bude chtít ženu na vše - na den i na noc, prostě si za čas někoho najde, zacvičí s ním hormony a manželce řekne - promiň holka, ale příroda je příroda.
Zažila jsem několik kamarádek, které získaly fyzický odpor k manželovi, a to se prostě zlomit nebo odnaučit nedá. Je lepší z takového muže mít dobrého kamaráda než se snažit řešit sex. To už je prostě pryč a je nutno se podle toho zařídit.
Odmítaný muž je zraněný, cítí se ublížený, sexuálně pro ženu nepřitažlivý. Nelze ho nutit, aby tenhle stav dobrovolně snášel trvale. Tady neplatí - přesto tě mám moc ráda. V pozadí je ovšem dodatek - ale jako chlapa tě nechci, mám k tobě odpor.
