Příběh Jany Krčňákové (51) dojal nejen soutěžící, ale i diváky pořadu Prostřeno. Kulinářský pořad se odehrál v azylovém domě, kde Jana našla své útočiště. Díky své účasti v televizi je na tom ale nyní o poznání lépe...Zpět na článek
Chcete-li se zapojit do diskuse, přihlaste se prosím.
Problém je ten že když se člověk uchází o práci tak se zaměstnavatel dívá i na vzhled člověka a chování. Když někdo jde žádat o práci jako bezdomovec a taky se tak chva je jasné že práci nenajde ani za sto let. Nikdo nezamestna nezodpovedneho člověka u kterého nevíte co vyvede a jestli bude spolehlivý. Když ji bylo jedno že přijde o byt tak to nechápu. Mohla se s městem domluvit a vzít si někoho slušného prozatím do nájmu než by se ji zase situace zlepšila. A nebo jít v noci umyvat na nádraží vagóny, tam berou každého... a prej i dobře platí, nebo do pekárny na výpomoc. Lide by si měli co nejvíc pomáhat ale neměla by se pomoc zneužívat a neustále se spoléhat na druhé, to se nevyplácí......
S tím vzhledem by paní Jana také měla něco udělat. Nevypadá příliš žensky. Říká, že je sportovní typ, tak klidně sportovní eleganci. To v čem vystupovala v prostřeno mělo ovšem do elegance hodně daleko . V second handech najdete spoustu oblečení za pár korun, i značkového . Chce to jen chtít, ale jak říká rentierskej, paní Jana asi nechce .
Já nedostávám od nikoho ani haléř. Z.urvená revoluce, kterou si udělal prognostický úřad s herci a zmanipulovanými studenty. Není to tak dávno, kdy vybírali do čepice na polévku a chlast.Dneska jsou ofrklí, nafoukaní,šou.stá každý s každým a říkají si VIP. Santa, tomu patří nakopat.
To je teda překvapení - stačilo aby nezaplatila tři nájmy? Jsem starší než ona, ale nikdy se mi nestalo, že bych nezaplatila tři nájmy. Co čekala? A práci v Praze vždycky najde, s věkem to nesouvisí. Musí si uvědomit své možnosti, ale uživit se sama ženská bez dětí určitě dokáže. Kdyby chtěla.
Diky za poklonu a určitě by jsi to dokázala i ty. Člověk si musí věřit a nevzdavat se a ničeho se nebát.. Lidé by se měli naučit spoléhat hlavně sami na sebe a myslet i na zadní kolečka. Neobětovat se moc pro druhé, hodně lidí to zneužívá a ten kdo potřebuje opravdu pomoc se ji většinou nedočká .
Opakovaně se mně stalo,že mne lidé oslovili o pomoc,já ji poskytla a oni šli do hospody.Udivilo mne,když mně dali přečíst,že jsou hluchoněmí a potom si u piva dělali ze mne legraci. Už nepomáhám.
každý jsme jiní, někdo má silnější vůli, někdo prostě umí bojovat, někdo né.Paní lituji, ale musí nějak žít, někdo opravdu pomoc potřebuje, někdo si umí sám poradit.Prostě jsme každý jiní - neodsuzujte!!!!
z podzimu 1989.Ja spivali po namestich ze jednou budem dal.Tehda sme meli praci,bydleni a mesicni prijmy.Kde sou ti,co slibovali lepsi casy::Vylezte vy grazlove ad Vam muzeme naflusat do tech Vasich obliceju.Demograti
Nikdo nikdy nevi jak v životě skonči a proto by jsme nikoho neměli odsuzovat ale vzájemně si pomáhat.... Také jsem před třemi lety ovdovela, manžel onemocněl na rakovinu dva nádory na mozku a jeden velky nador mezi plicema.Nic mu nebylo až jednou omdlel a odvezla ho záchranka v nemocnici zjistili jaký je stav. Musela jsem odejít z práce a doopatrovat manžela. Když zemřel už jsem práci neměla a v padesáti je velky problém si normálně placenou práci najít. Dcera je na vysoké škole a nájem i ostatní věci bylo taky třeba platit.Tak jsem se rozhodla odejít do zahraničí..... německy jsem skoro nic neuměla ale našla jsem si práci jako opatrovatelka a po čase jsem se němčinu doucila, rodina ve které jsem je spokojená a já také.... tak je třeba hledat i jiné možnosti jak se dostat z nouze. A zaměstnavatelé by si měli uvědomit že lidé po padesatce nepatří na odpis......
Mám nadprůměrné nadané dítě, tak by byl hřích kdyby nestudovala. A jinak jsem se životem teď velmi spokojená, tak jaké neštěstí.......to ty budeš mít asi nějaký problém sám se sebou.......
