Daniel Hůlka se otřepal po středečním převozu do nemocnice a říká: Se Šárkou už chceme dítě!

Se svou láskou Šárkou Vaňkovou se Dan potkává v chystaném muzikálu Baron Prášil, jehož premiéra se uskuteční 25. února v Divadle Hybernia.

Zpěvák Daniel Hůlka už toho zažil hodně. Ví, jaké to je, když nervy vypovědí službu, i to, jak je těžké dostat se ze závislosti na lécích. Tím vším už si Dan prošel. Těsně před naším rozhovorem byl ve středu navíc kvůli problémům se zády odvezen do nemocnice. Naštěstí se ale nejednalo o nic vážného. Jak se zdá, Dan je opět ve skvělé formě a v současné době se připravuje  na nový muzikál Baron Prášil. Během zkoušek Nedělnímu Aha! poskytl rozhovor, v němž zavzpomínal na svého zesnulého přítele Karla Svobodu (†68) a promluvil i o svém vztahu se Šárkou Vaňkovou (22).

Ve středu jste kvůli skřípnutému nervu v zádech během zkoušek muzikálu Baron Prášil musel být převezen do nemocnice a skončil na kapačkách. Už je váš zdravotní stav v pořádku?

„V Baronu Prášilovi je kromě jiných, pro mě nových věcí i hodně tancování, což je pro mě hodně náročné. Navíc se zády jsem měl problémy už na konci loňského roku. Teď jsme začali zkoušet choreografie a bolesti se ozvaly znovu, nějak jsem si se zády hnul, takže to dopadlo tak, že jsem se nechal odvézt do nemocnice. Naštěstí to ale nebylo nic vážného. Po pár hodinách jsem byl v pořádku a pan doktor mně řekl, že už zase všechno můžu dělat naplno.“

Nelitujete ve světle téhle události, že jste tuto muzikálovou nabídku přijal?

„V žádném případě. Je to nádherná role. V podstatě protipól toho, co jsem ve většině muzikálu hrál. Vždycky jsem hrál totiž záporné role, kdežto Baron Prášil je vtipný, moudrý člověk, který má nadhled. Je to veselé představení, žádná tragédie. Pokaždé z toho vypadne nějaké poučení.“

Má postava Barona Prášila s vámi něco společného?

„Nějaké body by se našly. Třeba se mu líbí ženy – to máme stejné.“ (smích)

Dan Hůlka si postavu Barona Prášila opravdu úžívá.

Ve čtvrtek to byly tři roky, co zemřel Karel Svoboda. Vy jste byl s kytkou u jeho hrobu už ve středu. Jak jste se vlastně s Karlem seznámili?

„Poprvé, když mi bylo devět let. Jeli jsme s mým tátou domů do Jevan. Bylo to v zimě a bylo náledí. V kopci, kousek od nás, jsme viděli, jak auto, které jelo před námi, dostalo smyk a zapadlo do příkopu k lesu. Táta okamžitě zastavil a vyběhl k tomu místu. Z toho rozbitého vozu právě lezl Karel. Byl v šoku. Tak jsme ho odvezli do Jevan do hospody. Skutečně jsme se ale seznámili až na konkursu k muzikálu Dracula. Od té chvíle jsme se několik let od sebe skoro nehnuli. Pamatuji se, že mi častokrát třeba ve tři ráno volal, abych k němu přijel do studia, že má nový motiv, který si musím okamžitě poslechnout.“

Jak na něj vzpomínáte?

„Měl jsem k němu hodně blízký vztah, je to můj hudební otec. Napsal například muzikál Dracula, což je nejdůležitější událost mé kariéry. Pak jsme se ale rozešli. Každý chtěl jít jiným hudebním směem, to se u muzikantů stává. Každopádně jsem strašně moc rád, že předtím, než se stala ta hrozná věc, jsme se udobřili a plánovali, že spolu začneme opět pracovat. Škoda, že už k tomu nedošlo.“

Karel Svoboda

Máte představu, co by teď dělal Dan Hůlka, pokud by nebyl zpěvák?

„Těžko říct. Nikdy jsem nechtěl být letec, pilot nebo kosmonaut. Nejsem moc městský člověk, takže bych byl asi správcem na nějaké horské chatě. Hory miluji.“

Prý jste před nedávnem byl v psychiatrické léčebně?

„Samozřejmě to nebyla pravda. Bylo to napsáno i přesto, že se mnou z toho plátku den předtím mluvili a já jim to vyvrátil. Dokonce jsem jim řekl, ať ke mně domů někoho pošlou, ať mají jistotu. Bohužel, ten článek vyšel na základě toho, že nějaký člověk, který byl v blázinci, jim zavolal, že jsem s ním na jednom pokoji... Což by bylo docela úsměvné a já bych to tak i bral. Jenže když to vyšlo, tak mojí mámě to přinesla ukázat sousedka. Mamča má špatné srdíčko, tak se jí musela volat záchranka.“

Po dvouměsíční pauze jste se opět dali dohromady se Šárkou Vaňkovou. Jak k vašemu udobření došlo?

„Tak Šárka nebyla z mého bytu ještě úplně odstěhovaná. My jsme se rozešli kvůli různým pomluvám. Nechali jsme se zkrátka rozeštvat nepřejícími lidmi. Pak jsme si spolu všechno vyříkali a řekli si, že to je škoda, abychom spolu nebyli. Bydlíme spolu a je nám fajn.“

Neplánujete už se Šárkou rodinu?

„Dítě bych chtěl, už mám na to přece jenom věk, Šárka by ho chtěla také, i když na to věk ještě nemá. (smích) Ale netlačíme na pilu. Necháváme tomu volný průběh.“

Dan se Šárkou jsou opět šťastní.

Nedávno se přitom objevily zprávy, že vás prý Šárčini rodiče moc nemusí?

„Musím říci, že jsem spíše spojenec rodičů. Velice dobře si s nimi rozumím. Nejdříve jsem poznal Šárky maminku, potom jejího tatínka a bráchu. Dokonce se dobře znám i s některými jejich kamarády. Padli jsme si do oka.“

S Šárčinou maminkou Lenkou a bratrem Martinem se už Dan Hůlka skamarádil.

Teď vás kromě práce čeká i rekonstrukce vašeho domu v Jevanech. Jste manuálně zručný, nebo budete mít na všechno odborníky?

„Manuálně nejsem moc zručný. Dokážu třeba naštípat dříví, ale všechno ostatní raději nechávám na řemeslnících. Že bych zedničil nebo si vyměnil pod umyvadlem sifon – to fakt ne, do toho se raději nepouštím. Musím ale říci, že jsem se rekonstrukci dlouho bránil a mám z toho noční můru. Ten dům začal stavět můj děda a dostavěl ho můj táta. Proto tam mám hodně citových vazeb a nechtělo se mi do toho rejpnout. Ale ten barák už má svá léta, takže musím... Bourat ale nebudeme nic, bude se jednat pouze o přestavbu a zvětšíme místnosti...“

Autor: (David LAŠTOVKA)

Foto Aha! – Karel Kopáč, Martin Hykl, David Kundrát

31.01.2010, 5:00

  Zpět