Intimní zpověď Lucie Bílé

Touha po lásce Lucii možná přece jen trochu svazuje. Rytíře jako z románu je prý dnes téměř nemožné najít.

Už rok a půl je bez partnera. Ve velkém domě v Otvovicích přebývá jen se synem Filipem, žije emocemi z práce a lásku čerpá ve své rodině a okolí. Ta partnerská jí poprvé v životě chybí. Koncertní turné, divadlo, permanentně vyprodaná Carmen, televize a společnost milované kapely, to je momentální svět zpěvačky Lucie Bílé (43). Jak moc jí chybí láska? Rýsuje se nějaký nový rytíř na obzoru? Co říká státnímu vyznamenání Karla Gotta? Na tyto a další otázky ze svého soukromí poskytla zpěvačka Nedělnímu Aha! exkluzivní rozhovor.

Víc než rok jste sama bez partnera. Jak moc vám chybí láska?

„Samozřejmě že je to pro mě něco nového. Vždycky jsem měla vedle sebe lásku, o kterou jsem se mohla starat, nebo se o ni opřít. Ale jsou situace, které se nedají uspěchat, a po těch zkušenostech vím, že to není jednoduché a že budu muset své kroky vážit. Ne jenom kvůli sobě, ale i kvůli těm druhým. Toto povolání se všemi zmatky, které do života přináší, není žádným štěstím pro partnerství.“

Jak to tedy budete řešit?

„Je to hrozně těžké. Ještě pořád jsem v tom věku, kdy se bez lásky žije jen těžko, takže si to v sobě vlastně uměle brzdím.“

Rýsuje se alespoň nějaký nový nápadník na obzoru?

„Ne. Neříkám, že bych nebyla ráda, kdyby se našel někdo statečný, který by mě tady z toho stavu vysvobodil. Řeším to tak, že jsem vlastně pořád v práci, takže nemám šanci se někde s někým ani potkat. Teď na Pražském hradě, kde jsem byla osmadvacátého, byl věkový průměr 80 let a tam ještě nejdu.“ (smích)

Tam jste šla například sama. Proč?

„Chtěla jsem se synem, ale byl na prázdninách, chtěla jsem vzít tatínka, ale ten mi řekl – ani náhodou, že se na to raději bude dívat v televizi. Ale pár přátel, které mám ráda, jsem tam potkala.“

Dostala jste někdy v poslední době nabídku k sňatku?

„To se děje pořád, ale já je posílám k doktorovi... (smích) Ale vážně. Na ne-přízeň mužů si rozhodně stěžovat nemohu, naopak jsem docela rozmazlovaná. Navíc ti mlsní kocouři vědí, že jsem sama. Je složité najít někoho, kdo by zvládl tlak médií a šel by do vztahu, který nemá šanci na přirozený vývoj. Na to by opravdu musel být rytíř. I když se takový rytíř najde, to brnění postupem času ztrácí. Je to asi proti přírodě. Ženská má být jako písnička, ne moc známá a já jsem strašně moc vidět. Ten mužský pak musí být opravdu velký frajer.“

Jak moc vás tíží samota?

„Jsem už rok a půl sama. Neříkám, že se mi to vždycky líbí, ale mám kolem sebe tolik krásných lidí a mám tak krásné povolání, že vlastně ani nemohu říct, že jsem sama. Já jsem živa emocemi. Vím, že třeba dnes si přijdu po divadle domů odpočinout a emočně budu uspokojená, protože jsem obklopena lidmi, kteří mě mají rádi a já mám ráda je. Takže na lásku z okolí si stěžovat nemůžu. To, že jsem doma sama svou paní a že jsem teď především máma a dcera, a ne partnerka, je zrovna úsek života, který se časem možná změní. Teď bohužel jiná cesta není.“ 

Obraťme list. Jak jste spokojená se svým podzimním turné?

„Z turné jsem nadšená. Je pravda, že poslední koncert jsme dělali pro televizi Barrandov v Barrandovských studiích, zatímco já bych si spíš představovala natočit nějaký jiný. Například fantastický koncert byl ve Zlíně nebo v Olomouci, kde lidé úžasně reagovali, byla jich spousta a atmosféra byla nepopsatelná. Na Barrandově sice byla úžasná technika, koncert bude technicky fantastický, ale lidé, hlavně mimo Prahu, byli úžasní. Oceňuji hlavně návštěvnost a reakce lidí.“

Na turné jste představila i nové písničky z připravovaného alba Bang bang. Jaký měly ohlas?

„Nové písničky samozřejmě repertoár obohatily a chvála bohu za každou novou věc. Za poslední roky jsem udělala tolik koncertů, že to chtělo přinést už něco nového. Myslím, že se to povedlo. Lidé reagovali na každou novou písničku s nadšením, takže jsem spokojená.“

V současné době excelujete v muzikálu Carmen. Čekala jste takový úspěch?

„Věděla jsem, že to bude velký projekt, který se bude lidem líbit a který mě bude bavit, ale že to bude mít takovou úspěšnost... To je neskutečné! Denně máme vyprodáno a prodáváme na další měsíce dopředu. Moc si to užívám, i když v závěru umřu. Je to nádherné představení.“

Dostala jste nabídky na vystupování v USA. Lákají vás tam pořád?

„Ty nabídky padají pořád. Moje síla je ale u českého publika a s českým jazykem v puse. A i když jsem teď dostala nabídku, která je veliká a fantastická, vím, že to pro mě není. Víc než krásná práce a možnosti v zahraničí je pro mě probuzení v Otvovicích vedle kapličky a možnost prožití dalších roků s mými rodiči a synem, dokud mě ještě potřebují. Je to rozhodně víc, než se ztratit někde v cizině. Nikdy jsem netoužila po zahraničí, můj svět je tady.“

Co říkáte vyznamenání, které obdržel Karel Gott na Pražském hradě?

„Kdo jiný si to z té naší branže zaslouží než Kája. Jsou tam samozřejmě váleční veteráni, kterým ty ceny právem nejvíc patří, a je úžasné, že je dostali. Člověk ale nemusí pomáhat jenom zbraní nebo statečností, ale i písničkami nebo pozitivním přístupem k lidem. Myslím, že je dobře, že Kája tu cenu dostal.“

Ne všichni s tím ale souhlasí.

„Každý má nějaký názor. Jsem demokrat, ať si myslí, kdo chce, co chce, podle mě mu to vyznamenání patří právem. Nevím, co dokázali ti kritici, to co Karel asi ne. Nesmírně si ho vážím.“

V současné době jste pracovně v jednom kole, přesto jedete stále naplno a přitom vypadáte svěže. Jak to děláte?

„Musíte mít skvělou kapelu. Stát na jevišti a cítit kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi, a navíc špičkové hráče. To je ta největší radost.“

Autor Jaroslav Benda

Foto Aha! – Martin Hykl

8.11.2009, 5:00

  Zpět