Moderátor Aleš Cibulka (37) otevřeně o soužití s mužem: Podle žehlení jsem u nás máma já!
Milují ho zralé ženy a dámy v letech, a on miluje muže. Moderátorovi TV Barrandov Aleši Cibulkovi (37) to jeho divačky ale velkoryse odpouštějí. Zbožňují ho pro jeho věčný optimismus, ale i on má splíny, a ne malé. Oporu má už 14 let v životním partnerovi Michalu Jagelkovi (37).
Navzdory tolika společným letům působíte pořád jako čerstvě zamilovaní. Jste?
„A víte že jo? Není už to sice ta zamilovanost, při které bychom nejedli, nespali a měli z ní horečku. Taková na začátku byla a trvala dlouho. Od chvíle, kdy jsme se poprvé viděli, to nám bylo oběma třiadvacet let, jsme spolu dnes a denně. A stále se milujeme!“
To jste za těch 14 let neměli jedinou krizi?
„Musím to zaklepat, ale ne. Možná působíme divně, protože dneska se asi nenosí být tak dlouho v monogamním vztahu. Samozřejmě že se také umíme pohádat, naše hádky jsou skvostné a vtipné, ale nikdy nešlo o fatální vztahové věci. Ještě se nám nestalo, abychom si šli lehnout rozhádaní. Nevydržíme na sebe být dlouho naštvaní.“
Je pravda, že věčný optimismus je trochu podezřelý.
„Působíme dojmem, že se pořád smějeme, a asi si za to můžeme tak trochu sami. Také míváme špatnou náladu a prožíváme věci, které nejsou hezké. Své smutky neventilujeme, ale ani nám se nevyhýbají. Před čtyřmi lety Michalovi odešla babička, můj tatínek o rok později náhle, nečekaně podlehl rakovině. Letos umřela babička mně, a v létě nám navíc odešel jeden z našich kocourů, který byl třináct let regulérním členem naší rodiny. To je za poslední čtyři roky opravdu velký nápor. Jenže máme profesi, do které se smutek nehodí. Když umřel tatínek, druhý den jsem točil zábavný pořad v televizi. Zrušit ho nešlo, nemůžete říct vyprodanému divadlu, že vám není dobře a že zrovna nemáte náladu. To nikoho nezajímá.“
Kouká na vás v dnešní době ještě někdo skrz prsty?
„Ne, to vůbec. A nikdy jsem se s tím přímo nesetkal. Tedy pokud nejde o silácké řeči v internetových diskusích. Víte, co je zajímavé? Muži, kteří jsou na ženy a jsou si naprosto jistí svou orientací, jsou v pohodě. Ale taková ta namachrovaná »macha«, co o nás říkají, že jsme divní, a řeší, kdo je u nás máma a kdo táta, si mnohdy nejsou stoprocentně jistí, jak to s nimi vlastně je. Ať si každý sáhne do svého svědomí sám.“
Dobře, řekl jste si o to. Kdo je u vás doma máma a kdo táta?
„A jak se to, probůh, pozná? Podle sexu, podle toho, kdo vaří, nebo podle žehlení? Jestli podle žehlení, tak to jsem máma já. Žehlení košile bych Michalovi nesvěřil.“
