Královna karlovarského festivalu Andrea Verešová: Stýská se mi po dětech

Pokolikáté jste na festivalu v Karlových Varech?
„Přiznám se, že už to nepočítám a ani přesně nevím. Nedávno jsme se o tom s manželem bavili a on tvrdí, že asi poosmé. Tak snad má pravdu.“

Stalo se, že jste někdy vynechala?
„ Nevybavuji si přesně , ale zatím se nám povedlo jezdit pravidelně. Maximálně jeden ročník. Vždy se nám povedlo si to zařídit a stihnout festival.“

Jezdíte sem za zábavou, nebo i za prací?
„Vlastně je to kombinace, ale víc za prací než za zábavou. Jezdím samozřejmě za kulturou, miluji filmy a festival o filmech je. Mám ale i pracovní povinnosti. Shodou okolností jsem dvě akce moderovala a absolvuji dvě přehlídky. Je to kombinace příjemného s užitečným.“

Přehlídky většinou děláte spřáteleným návrhářkám, inkasujete za to peníze, nebo je to přátelská výpomoc?
„Pracovních akcí je dostatek, pokud jsou to zajímavé nabídky, tak je přijímám. Někdy se s klientem domluvíme na bártru nebo jiné reciprocitě. Ne vždy je to ale otázka peněz, když jde například o charitu, tak vystupuji bez nároku na honorář a dělám to ráda.“

Kam zde nejraději chodíte?
„Do hotelu Thermal na dobré filmy. Já mám ráda celkově atmosféru Karlových Varů, je to malebné, krásné město, kde člověk vypne a přijde na jiné myšlenky. Myslím, že je to ideální místo pro pořádání filmového festivalu. Toto město má zvláštní kouzlo. Festival má již dlouholetou tradici a úspěch, a to i díky schopnostem a profesionalitě pořadatelů. Lidé se sem rádi vrací. Není se co divit. Samozřejmě milujeme kolonádu, kam chodíme na oplatky. A další a další krásná místa, kde si člověk může odpočinout.“

Kdyby k vám přišel turista, co byste mu ve Varech doporučila?
„Doporučila bych procházku po sedmi kolonádach, kde můžete ochutnat vodu ze šestnácti léčivých pramenů a tradiční karlovarské oplatky, návštěvu malebných obchůdků s tradičním zbožím a Riverside hotel přímo u řeky Teplá, kam bych poslala všechny, kdo chtějí načerpat sílu a energii. Nepochybně stojí za návštěvu krásný barokní kostel sv. Máří Magdaleny a impozantní pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla . Za ta léta jsem Vary trochu poznala, ale pořád je co objevovat.“

Jak dlouho dopředu se připravujete na festival?
„Jsou léta, kdy na to moc času opravdu nemám. Někdy to dělám na poslední chvíli, že ani nevím, zda se mi povede vše skloubit. Ale někdy stihnu vše dobře naplánovat, oslovit návrhářky, stylistu, aby mi všechno sedělo podle dress codu od šatů, šperků až po kabelky. Což si myslím, že k Varům přirozeně náleží. Filmový festival je jednou z nejprestižnějších událostí roku, která si zaslouží patřičnou pozornost i přípravy.“

Držíte někdy před festivalem dietu?
„Víte, já se snažím udržovat fit po celý rok. Racionální životospráva stejně jako sport a pohyb se staly součástí mého života. Baví mě to. Věřím, že ve zdravém těle je zdravý duch a já se prostě ráda cítím být fit. Nezáleží, jestli jedu zrovna na festival, nebo fotit do Paříže.“

Kolikatery šaty, boty a kabelky s sebou vozíte?
„Tolik, kolik je potřeba.“ (smích)

Jaká bývá cena večerní róby?
„Letos jsem měla nejdražší asi od Natali Ruden, ty stály kolem 100 000 Kč. Díky mé profesi si mohu dovolit šaty vzít v rámci reciprocity a nemusím je platit.“

Jsou všechny půjčené, nebo i z vlastní skříně?
„Moje profese má výhody i v tom, že obchodní domy nebo návrháři své modely rádi zapůjči nebo darují v rámci PR a reklamy, nebo jsme domluveni na jiné vzájemné spolupráci a kompenzaci. “

Co s nimi potom děláte?
„Existuje více možností, jak se elegantně zbavit oblečení. Něco daruji kamarádkám, něco na charitu. V rámci charitativního projektu se mohou nejen celebrity zbavit oblečení, které už nepotřebují nebo vědí, že už je nikdy nevezmou na sebe, a zároveň se udělá něco pro dobrou věc a podpoří se různé nadační domy, dle výběru. “

Kdo je vaší dvorní návrhářkou?
„To se nedá říct, to je, jako když se vás někdo zeptá: Které dítě máš raději. Každé je jiné, ale mám je ráda stejně. Samozřejmě že některý z návrhářů vám více vyhovuje nebo jeho modely více sedí. Například hlavní róby tady ve Varech jsem měla od Natali Ruden, Tatiany Kovaříkové a Jany Pištějové. Natali má svůj sofistikovaný styl, Táňa jednoduchý, ale ženský a Jana rafinovanou extravaganci a smyslnost. Líbí se mi tahle různorodost. Móda je hra, má nás bavit a dělat náš život hezčím a pestřejším. Je skvělé, že můžeme být pokaždé trochu jiné. Záleží na společenské události, dress codu, náladě a nebo chuti.“

Jak dlouho trvá příprava účesu a make-upu před velkým večírkem?
„Přibližně dvě hodiny. Sama bych to zvládla asi za patnáct minut, ale očekává se, že využijete služeb profesionálů, kteří se o vás skvěle postarají a zaručí, že budete oslnivá... (smích). Dříve jsem si vozila s sebou vizážistku, se kterou jsem spolupracovala a mohla se na ni spolehnout, ale poslední roky ve Varech fungují salony, které poskytují ženám služby v jednom balíčku. Takže se můžete nechat hýčkat, zkrášlit a nedělat si s tím starosti.“
 Když Vary skončí, oddechnete si, že tento frmol bude zas až za rok?
„Někdy i ano, občas je to maraton, zrovna letos, když pendluji mezi Vary a Plzní kvůli dětem. Vanesska slavila v úterý narozeniny, takže jsme s manželem dělali oslavu, pak jsem se vracela večer na přehlídku. S těmi cestami je to náročné, ale já si neumím představit, že bych byla bez dětiček, a není to zas taková dálka.“

Stihnete někdy nějaký film?
„Snažím se, každý rok jdeme alespoň na pár zajímavých snímků, ale letos je to tak náročné, že jsme jich moc nestihli. Měla jsem naplánovaného i Franka Nera, ale bohužel.“

Vždy jste vozila děti s sebou, proč už ne?
„Minulý rok to bylo poprvé, letos podruhé. Ony už jsou větší a už si to užijí lépe bez nás na zahradě u babiček, které hlídají. Mají lepší program. Dokonce si myslím, že by se s námi i trošku nudily.“ 

Jak jste kombinovali den, když tu byly s vámi, to muselo být náročné?
„Docela ano, ale protože jsem děti skoro tři roky kojila, nebylo dne, abych se od nich odloučila, a ani Vary, kde je spousta společenských akcí, nebyly výjimkou. I když to bylo organizačně a časově náročné, s láskou jsem s sebou děti všude vozila. Zrovna jsme si říkali, jak jsme to mohli zvládnout.

Někdy to byl maraton. Občas s náma jezdívala babička nebo přišla chůva na večer, kdy jsem měla akci, ale přes den jsem se věnovala dětem já. Večer jsem je uložila kolem sedmé osmé do postýlek a šli jsme na povinnou akci. Snažili jsme se vracet do půlnoci, protože s dětmi se brzy vstává, člověk se jim musí opravdu věnovat, vymýšlet programy. Chodili jsme do lázní, do bazénu, do parků, na kolonádu. Taky jsme si to užili, ale musela jsem i pracovat, takže bylo náročnější vše skloubit, ale zvládli jsme to. Každopádně kino jsme si tenkrát moc neužili.“

Musí vám chodit mnoho pozvánek, odmítnete někdy nějaké pozvání?
„Ano, vybírám si, to by jinak nešlo, nemůžu se rozčtvrtit. Musí to být opravdu zajímavá akce nebo pracovní nabídka.“

Není to už někdy nuda, pořád ty samé večírky?
„Tak pokud ten večírek pro mě není zajímavý nebo důležitý, tak jdu na raději na film...“
Musí být pro vás vyčerpávající neustále vypadat dokonale, odpočatě a svěže. Musíte si přece dávat neustále na něco pozor, abyste na fotkách vypadala bez jediné chybičky.
„Je to náročné, ale je to daň za popularitu. Bohužel to s sebou nese, že jste pořád pod drobnohledem. Když nechci zažít ostudu nebo nepříjemnou situaci, tak musím pořád dbát na všechny detaily.“

Stalo se vám někdy, že vás někdo nepoznal?
„Tak upřímně, v posledních letech se mi to už moc nestává, ale někdy bych byla ráda inkognito. Někdy bych uvítala, kdyby mě lidé nepoznali. Ale tady v Čechách jsou lidé asi trošku stydlivější, nedají hned najevo, že vás znají. Na Slovensku je to horší, občas, když jdu jen do nákupního centra, tak z toho mám autogramiádu. Tam se snažím trochu maskovat, abych mohla alespoň v klidu nakoupit. Tady v Čechách, když na mě lidi ukazují, tak se usměju, pozdravím. Díky bohu jsem se nesetkala s nějakou negativní zkušeností. Lidé jsou milí.“

Jaký byl nejhorší zážitek z Varů a jaký naopak nejlepší?
„Nejhorší ani nevím, pamatuji si ty hezké. Vždy jsou to přátelé a zážitky. O to přece jde a to tvoří náš život. Hezké chvíle s lidmi, které jste třeba dlouho neviděli, posezení s rodinou. A já mám občas možnost vidět i zahraniční osobnosti, to je příjemné.“

Která zahraniční hvězda vás za ta léta nejvíce zaujala?
„Pamatuji si ještě z roku 1999 Ornellu Mutti, která byla hrozně milá a příjemná, tenkrát mě k ní začali lidé i přirovnávat. Kdo byl ještě úžasný před dvěma lety – Jude Law. Svým chováním mě utvrdil v tom, že i slavná hvězda nemusí mít žádné manýry a může být milá a  bezprostřední. A John Travolta z loňska, tak to byl zážitek. Je to skvělej herec a fajn mužskej. S manželem jeho filmy milujeme. Letošní návštěva Gibsona je pro mě také velkým zážitkem, odmalička ho zbožňuji a obdivuji.“

Kolik vás zhruba stojí týden ve Varech?
„Určitě je to finančně náročnější, ale protože zde vždy pracuji, tak se to vykompenzuje.“