Herec Jan Pohan (83): Vzpomínka na vraždu!
5 fotografií
V oblíbeném dílu seriálu 30 případů majora Zemana Rukojmí v Bella Vista, natáčeném na Kubě, přijde o život major Hradec v podání Rudolfa Jelínka (69). Bídák, který držel prst na spoušti pušky, byl herec Jan Pohan (83).
Jaké to bylo točit v exotické zemi?
„Odlétali jsme z mrazů tuším někdy v únoru do obrovských veder. Když jsme opouštěli Prahu, byla tu právě energetická krize a tma. Při přeletu nad světly rozzářeným New Yorkem nám jeden kolega ukazoval, že tam to na krizi nevypadá. V Havaně jsme přistáli někdy kolem půlnoci, opět za tmy.“
Jak jste bojovali s vedrem a velkou vlhkostí vzduchu?
„Místní nám nosili velké kostky ledu, kterými jsme si měli potírat zápěstí. Mně ale vedro nevadí, mám ho rád. Vlhkost vzduchu jsem ani nepociťoval. Zato hory v Trinidadu mě zmohly. Honičku jsme točili na šíleném krpálu. Ruda Jelínek běžel přede mnou a taky toho měl dost. Říkal jsem si, že jestli si nesrazím vaz tam, tak už nikde. Byl tam řidší vzduch, takže jsem po 25 metrech sotva sípal. Možná ještě chvilku a nemusel jsem Rudu ani střílet.“
Byla to vaše jediná vražda ve filmu?
„Myslím, že jsem jinak nepřipravil o život nikoho. Snad s výjimkou jednoho filmu, který jsme točili kdysi na Slovensku o národním povstání. Tam jsem střílel ze samopalu.“
Prý jste na Kubě bydlel s Jiřím Adamírou?
„Ano, a moc jsem si to považoval. Znal jsem ho jen z dabingu. Nejen že jsme spolu bydleli, taky jsme vedle sebe seděli u jídla. Měl jsem tehdy obrovský apetit, byl jsem jak žíravina. Když Jiří nedojedl, vmžiku jsem to dojížděl za něj. Jednou nám předložili báječnou rybu, přinesli ji na tácu už naporcovanou. Snědl jsem rychle svůj díl a pokukoval po Adamírovi. Ale on se smál: Dneska dojížďák nebude!“
Foto z tajných oslav 80. narozenin Vladimíra "Zemana" Brabce: Dorazil i Pepa…
Celý článekCo jste si z Kuby přivezl?
„Vyšmelil jsem mušle za propisku a samozřejmě nakoupil domů baterii kubánského rumu. Dal jsem ho v letadle do zavazadlového prostoru. Toho jsem pak hořce litoval, protože nad Montrealem nás zastihla velká sněhová bouře. Přistáli jsme až na třetí pokus. Panáka bych si tenkrát opravdu rád dal.“
Nevyčítali vám pak diváci, že jste jim zabil sympaťáka Hradce?
„To víte, že ano. Jezdili jsme po natáčení po republice na promítání a na besedy. Vždycky se našel někdo, kdo si spletl realitu s fikcí. Jednou na mě byla jedna paní pěkně nabroušená, tak jsem se raději skrčil do sedadla, aby mi ještě nějaká nepřiletěla.“
Pohan alias Jüstl: Osud jako z románu
Nebyli mu ještě 3 roky, když rodiče tragicky zahynuli. Kurt Jüstl a 3 jeho sourozenci zůstali jako sirotci. Kurta si osvojil podplukovník František Pohan a dal mu jméno Jan, bratr Bedřich šel do německé rodiny, sestra Markéta se stěhovala na Moravu a Marie brzy zemřela.
Jan začal hrát už na vojně. Pak se oženil, zplodil syna, rozvedl se. Oženil se podruhé, ale potkal ho osud jako měl komisař Navarro ve francouzském seriálu, jehož postavu daboval. Ovdověl a také zbyl na výchovu malé dcery sám. Když byly Kačence tři roky, zabila se její matka při letecké katastrofě v Kanadě.
Smrt měla přijít v posledním díle
Postava Jiřího Hrubce měla původně zahynout až v posledním třicátém díle. Díl, který napsal dramaturg Jiří Procházka se měl jmenovat Lišky mění srst. Děj byl následující: Hrubec se po letech vrací ze zahraničí zrovna v době, kdy Zeman vyšetřuje případ podvodů u jedné benzinové pumpy u Prahy.
Vzhledem k tomu, že je to místo, kudy se vyvážejí do zahraničí i disidentské pamflety, Hradec jde do toho s ním. Objeví kanál, dopadnou pachatele, dokáží, že se »opravci socialismu« spojují s nejhoršími odpůrci komunistického zřízení, s třídními nepřáteli, proti kterým sami bojovali v roce 1948. A Hradec při akci na obranu republiky zahyne. Přestože byl díl schválen Federálním ministerstvem vnitra, režisér Sequens ho odmítl točit a prosadil si svůj scénář. Hradec tak umírá při útěku ze svého zajetí v exotickém zahraničí už ve 28. díle nazvaném Poselství z neznámé země.
Jelínek se zabil málem sám!
„Má jízda na koni málem skončila tragicky. Na Kubě se mnou totiž kůň spadl a podle očitých svědků nechybělo moc, aby mě zalehl,“ přiznal po letech Rudolf Jelínek. To však nebylo poprvé, co mu šlo o život. „Šéf barrandovských kaskadérů Jarda Tomsa nás učil prát se, abychom působili trochu přirozeně. Jednou mě knokautoval takovým způsobem, že jsem viděl všechny svaté,“ dodal Jelínek.
5 fotografií
