Ivan Mládek (72) o Waldovi (†76): Hospodský furiant a trochu i rozumbrada!

Bratři v banju

Asi nikoho moc nepřekvapí, že si šéf Banjo Bandu vážil Waldemara Matušky víc za jeho hru na banjo než za zpěv. "Muzika, kterou zpíval, mi byla jako zanícenému dixielanďákovi cizí, ale lehkost, přesná tremola a krásné synkopy jeho pravé ruky mě fascinovaly. Miláčkem národa byl pro svůj zpěv, ale já ho měl rád hlavně jako muzikanta," vzpomíná Ivan Mládek.

Rychle a nahlas

Dokonce na téma banjo a Walda přidává se smíchem historku: "Hráli jsme spolu jednou v nějakém velkém sále rádoby exhibici pro dvě banja, bohužel naprosto nepřipravenou.  Záhy po »odklepání« jsme ztratili kontrolu jak jeden nad druhým, tak nad sebou samými, ale neztratili jsme hlavu. Mydlili jsme to oba celkem slušně v harmonii i v rytmu, ale jinak samé nesmysly. Hráli jsme ale rychle a nahlas, a tak jsme sklidili ohromný úspěch.
Walda dělal machra

Waldemar Matuška si s Ivanem rozuměli i po lidské stránce. Mládek považoval kolegu a kamaráda za impozantní zjev, od přírody nadaného muzikanta s příjemným hlasem, bohéma, hospodského furianta a po více pivech trochu i rozumbradu. Ale to sedí na každého druhého Čecha, no ne?! "Na vzdálenější okolí podle mě za mlada trochu machra dělal, ale se svou rychle nabytou neuvěřitelnou popularitou na to měl nakonec právo. Ale čím byl starší, tím byl skromnější a držel se víc při zemi.  Možná díky své manželce, možná také z únavy. Já jsem se s ním blíže poznal až v té jeho sympatické fázi a na setkání s ním a debaty o všem možném vždycky budu rád vzpomínat.
Konspirace v USA

Dvojice banjistů se vídala i v USA a neustále spolu kuli nějaké pikle. "Vymysleli jsme u nich u piva, kam nejlépe emigrovat, co budou naši kluci studovat, jak vyděláme velké peníze, vyřešili jsme problém Blízkého východu, Severního Irska, romskou otázku, židovskou otázku, a hlavně to, co nestačili vyřešit Freud, Hegel, Edison a Einstein," zasmál se při vzpomínkách na Waldemara Matušku Ivan Mládek.