Jak Šiška vytočil Karla Svobodu!
Je autorem řady slavných textů k písničkám Karla Gotta, Věry Špinarové, Petra Koláře, Hany Zagorové či zesnulé Ivety Bartošové. Moderoval několik televizních pořadů, například drsnou soutěž Nic než pravda. Vlastní produkční uměleckou agenturu, která mu ročně vydělává miliony korun. Tak to je Petr Šiška (49)...
Petře, málokdo ví, že jste autorem textu velkého hitu Karla Svobody Ještě, že tě lásko, mám. Jak k vaší spolupráci došlo?
„Karel na mě dostal doporučení a zavolal mi. Seděl jsem u něj v autě a on povídá: kolik bereš za text? Odpověděl jsem, že to pro něj udělám zadarmo. Tím jsem si ho okamžitě získal. Nicméně vzápětí ho naštval. Řekl jsem mu, že mám podmínku: když se mi hudba nebude líbit, že to dělat nebudu.“
To jste si tedy dovolil dost…
„V tu chvíli v autě začala bouře. (smích) Naštěstí jsem ho uklidnil a ještě ten den měl ode mě první text, tehdy pro začínajícího zpěváka Bohuše Matúše.“
Prozraďte, jak vznikl zmíněný hit.
„Zadání bylo jasné. Řekl mi: Slavím narozeniny a chtěl bych poděkovat své ženě Vendule za všechno, co pro mě dělá. Napíšu muziku, ty text, Kolář to nazpívá a pak v Lucerně, která bude vyprodaná, přijdu v bílém obleku na pódium a pronesu: tuto skladbu věnuji své ženě Vendule, píseň nazpíval Petr Kolář, otextoval Petr Šiška. A všichni budeme slavní. Jak řekl, tak se i stalo.“
Jak dlouho jste tento text psal? A tušil jste, že se z ní stane šlágr?
„Přiznám se, že jsem to dělal jen kvůli tomu, že to chtěl Karel. Ta písnička mi na první poslech moc nenadchla. Navíc vznikala v dost prekérní situaci. Skladbu jsem měl doma jen pár dní. Zrovna jsem hrál tenisový turnaj a volá Karel, jestli už to mám, že ji večer přijde do studia Kolář nazpívat. Tak jsem zabalil rakety a jel rychle domů. Během hodiny jsem to měl napsané a poslal mu to. Druhý den zavolal, že je to dobré a bere to.“
Texty od vás berou ty největší české hvězdy. S kým je spolupráce nejsložitější? Kdo je největší šťoural?
„Nemám rád, když si někdo ode mne vezme text a pak škrtá. Obvykle říkám: berte nebo neberte. Co si pamatuji tak hodně těžce vznikal text pro Petra Koláře Jednou nebe zavolá. Tam jsme hodně opravovali. A také u písničky Pokaždé pro Karla Gotta. Jinak nikdy žádné problémy nebyly.“
Copak se »mistrovi« nezdálo?
„Zrovna tu písničku natáčel ve studiu v Belgii, kde jedna natáčecí hodina stála asi třicet tisíc korun. Ve dvě v noci telefon, volá producent, že Karlovi ta druhá sloka nesedí, že to potřebují předělat. Rozespalej povídám: dobrý, zítra na to mrknu a opravím to. Ty jsi mě asi špatně pochopil, Karel má teď chvíli pauzu, potřebuju, abys to poslal do hodiny, odpověděl producent. Já ten text ale neměl ani uloženej, vůbec jsem si nepamatoval, o jakou píseň vůbec jde.“
Jak to nakonec dopadlo?
„Nějak intuitivně jsem něco napsal a poslal jim to. Pak mi odepsali, že je to přesně ono, že to berou.“
Kolik textů jste dosud napsal?
„Zhruba pět set. V české branži jsem nepsal snad jen pro Lucku Bílou. Ale je fakt, že už teď trošku brzdím a ročně jich napíšu okolo dvaceti, třiceti. Stalo se mi totiž, že jsem měl ráno puštěnou televizi a dávali nějakou estrádu. Zpívaly tam zrovna Berušky (dívčí trio Gábina Partyšová, Lucie Benešová, Lenka Hornová – pozn. aut). Říkám si, ježíš to je strašný, ale bylo mi to nějaké povědomé. Pak mi došlo, že jsem to psal já. To byl moment, když jsem si řekl: brzdi, nemusíš být u všeho.“
Proslavil jste se také jako moderátor v pořadu Nic než pravda. Tam jste byl za drsného kata. Reagovali na vás lidé na ulici negativně?
„Je pravda, že se mě lidé báli. A když jsem se objevil na nějaké akci, slýchával jsem: já si myslela, jaký jste nepříjemný člověk, ale vy jste přitom fajn chlap. To jak jsem jako moderátor v tomto pořadu musel působit, bylo součástí té soutěže. Pravidla byla jasně daná. Trochu to připomínalo policejní vyšetřování. A představte si, že jsem díky tomu dostal několik nabídek od Policie ČR, zda bych nechtěl dělat vyšetřovatele. Že se na to hodím.“ (smích)
Nebylo vám těch soutěžících někdy líto?
„Ne. Všichni, co se dostali do křesla, byli pečlivě vybíráni a měli nějakou úchylku. Navíc tam přicházeli dobrovolně, nikdo je nenutil. Přestože bylo natáčení dost náročné, ten pořad mě hodně moc bavil. Točili jsme čtyři dni v kuse, denně osm lidí, v osm ráno začali, v deset večer končili.“
