Šestinásobná matka Veronika Žilková: Lituje, jak vychovávala děti!
7 fotografií
Spí pár hodin denně a během dne toho stihne tolik, co jiný za týden. Veronika Žilková (52) zkrátka neztrácí čas. Ani nemůže. Točí film, hraje divadlo, moderuje v rádiu, vyvařuje pro šest dětí, jejich partnery, vnouče i pana ministra, tedy svého manžela Martina Stropnického (57). A teď si ještě chodí každou čtvrteční noc povídat do televize Barrandov s diváky. Scénář k pořadu Co mi nedá spát si pro jistotu taky píše sama. Kdy? To ví jen ona!
Veroniko, vy toho asi moc nenaspíte, že?
„Moc ne, ale zato se mi spí dobře. Protože vstávám v pět ráno, po desáté večer v podstatě usínám vestoje.“
Proč, proboha, vstáváte tak brzy?
„Točím teď se Zdeňkem Troškou pokračování Babovřesek 3. Mívám dny, kdy v pět ráno odcházím z domu na natáčení, pak jdu s Kordulkou psát úkoly, večer hraju v divadle a v noci jedu do televize. A druhý den vstanu zase v pět, protože jedu moderovat do rádia, pak sednu do autobusu a jedu s divadlem hrát třeba do Ostravy. A vrátím se zase v noci.“
To je vaše běžné pracovní tempo?
„Jsou takové dny. Ale někdy třeba celý den jenom peru a uklízím, abych to zase dohnala doma. Jsem tam výhradní zásobovač, kuchařka, pradlena, uklízečka. Víte, já mám celý život sníženou potřebu spánku a mají to tak i moje děti. U nás je běžné v šest hodin ráno normálně fungovat. Když se k nám přestěhoval Martin, tvrdil mi, že vstává brzy a že to bylo častým sporem v jeho předchozím manželství, protože jeho žena ráda spala dlouho. Hlásil to dopředu, aby se vyhnul stejným hádkám. A když poprvé u nás vstával a přišel do kuchyně, celá rodina už byla vzhůru a po snídani!“
Není takové množství práce trochu na úkor rodiny?
„Nemyslím si. Žádné malé dítě už nevlastním. Kordulka chodí do třetí třídy a odpoledne má vždy spoustu koníčků. Vincent někde randí a Martin je pryč osmnáct hodin denně. Takže já bych na rodinu čas měla, ale rodina nemá čas na mě.“
Vy asi během dovolené musíte být strašně nešťastná.
„Kdepak, odpočívat se musí! Ale je fakt, že my workoholici bychom na dovolené nejraději organizovali i houby v lese.“
A jak tedy dobíjíte baterky?
„Tak jako všechny vdané ženy. Hřeje mě pocit, že mě někdo potřebuje. Na zahradě nám hnízdí kosi a Agáta se mi směje, že paní kosová je moje nejlepší kamarádka. V podstatě má pravdu. Obě nosíme celý den mláďátkům do zobáčku žrádýlko...“
To jsme se v tom relaxování daleko nedostaly.
„Ale když vaříte s láskou, není co řešit. A já fakt nejsem výjimečná, taky občas pláču, že to nezvládám! Ale v podstatě nad většinou krizových situací mávnu rukou. Zažila jsem pár pádů a i teď se někdy musím k pozitivní náladě trochu nutit. Negativismus je snadnější. Vrčet a nadávat na všechno kolem sebe jde líp než se radovat. Jenže ta radost je jediný smysl života.“
Vzpomenete si na situaci, kdy jste ve výchově dětí mávla nad něčím rukou, a pak toho litovala?
„Naopak. Teď lituju toho, že jsem na ně byla zbytečně přísná. Dnes, s odstupem, bych řekla, že nejdůležitější je děti chválit a nebrat jim sebevědomí. To za mě pak udělají jiní. Domov by měl být klidný přístav a já často bouřila.“
„Ano, právě tou přísností. Tatínek do nás vtloukal pravidla slušného chování, pravdomluvnost a soucit. Někdy to bylo úsměvné. Když jednou přejel autem omylem zmiji, tak pak chodil krmit její mláďátka. A ta ho pak za odměnu uštkla!“
Mimochodem, jak tím vaším klidným přístavem zabouřil příchod Martina Stropnického?
„Změnil se nám jídelníček. S Martinem přišel zákaz knedlíků, omáček a mouky. Chce být štíhlý.“
Změnilo se něco poté, co se stal ministrem?
„Už ho nevidíme vůbec. A když ho náhodou Agátin syn Kryšpín zahlídne, tak salutuje: Nazdááár, dědo!!! Má ho hrozně rád.“
Má pan ministr vůbec nějakou neřest?
„Jo, má. Kouří doutníčky, a hodně!“
Nosí si práci domů?
„Jasně že nosí. Ale obrana státu je tajná věc, takže tím má odpověď končí...“
To teď asi musíte svůj program ještě přizpůsobovat i protokolu, že?
„Ano, samozřejmě. A ráda. Protože Martin se nebojí vpašovat humor do zkostnatělých oficiálních akcí, což je velmi osvěžující. Hodně politiků se bere zbytečně vážně. Humor neznamená znevážení a vážnost neznamená moudrost.“
Jak vlastně mezi sebou vycházejí herecké rodiny Žilků, Stropnických a Prachařů?
„Bezvadně. Mohli bychom vytvořit jedno velké rodinné divadlo. Máme tři režiséry – Ondřeje Zajíce, současného přítele Jakubovy maminky Dany Batulkové, Davida Prachaře a Martina Stropnického. Dále pět herců, šest hereček, překladatele Cyrila Navrátila, hudebního skladatele, mého bratra Štěpána Žilku, nápovědy babičky Stropnickou a Žilkovou. A Kordulka by mohla prodávat programy! Dobrý cirkus, ne?“
To tedy ano! Ve výčtu mi chybí už jen Agáta, toho času na mateřské. Jaká je máma ve vašich očích?
„Já obdivuju hlavně Jakuba. Je odvážný a frajer! Všem třem držím palce, ale do výchovy jim nemluvím. To je jejich věc.“
Tušila jste, že Agátě vztah s otcem Kryšpína dlouho nevydrží? Maminky to zpravidla poznají.
„Jsem vděčná za zdravého Kryšpína. Moc ho miluju a ostatní neřeším. Myslela jsem, že po smrti svého miminka už nikdy nebudu šťastná, a díky Kryšpínovi se už zase směju! Jsem vděčná osudu, že k nám do rodiny přišel nový človíček.“
Veroniko, o čem si teď tak sníte?
„Já nemám moc ráda noční sny. Pamatuji si jen ty špatné. Ale ráda si sním přes den, velmi často. Rozpiju oči a okolní svět. Nejčastěji sním v autě – co bude, co by mohlo nebo mělo být...“
A co by to mělo být?
„Aby si diváci přišli pobýt na moji talkshow a prožili jsme společně hezký večer. V posteli!“
7 fotografií
