Poslední hovor Ivety s matkou: 16 minut obav, stížností a strachu! KOMPLETNÍ PŘEPIS
5 fotografií
Telefonát před smrtí! Josef Rychtář zveřejnil intimní hovor Ivety Bartošové (†48) s její matkou Svatavou (75), který měl být jejich posledním. Hlasový záznam z Rychtářova mobilu trvá 16 minut vznikl necelých 18 hodin před zpěvaččinou sebevraždou.
Zdravotní problémy
Maminka: „Tak co, budeš už jíst konečně, co?“
Iveta: „Já jím ale... několikrát denně... No jasně.“
M: „No a musíš se vážit...“
I: „Já jím a přitom hubnu.“
M: „Jak je to možné?“
I: „Normálně kdybych takhle jedla, tak jsem tlustá jako bedna.“
M: „Prosím tě, kolik říkal Rychtář, že 49 kilo máš?“
I: „Tohle se mi ještě nestalo, no...“
M: „To je málo, kolik si měla nejvíc?“
I: „Měla jsem 54 kilo.“
M: „Kolik si měla nejvíc? Kolik si vážila nejvíc? Když ses vážívala? 60 si měla?“
I: „Měla jsem 60 normálně, ale to mě vadilo, že jsem byla tlustá...“
M: „Já vím, jasně...“
I: „Takže jsem strašně ráda, že jsem takhle hubená.“
M: „No...“
I: „Akorát je divný, že hodně jím.“
M: „A nepřibíráš...To je zajímavé. To je divné teda!“
I: „To je stresem.“
M: „Tak se snaž baštit, ať přibýváš.“
I: „Když sním toho moc, tak je mi těžko.“
Strach z Macury
I: „Zvonil tady ten Macura v sobotu...“
M: „Ale?“
I: „S tou blondýnou...“
M: „Na barák zvonil, jo?“
I: „No.“
M: „Jsou blbý nebo co?“
I: „Já jsem sama, Pepa je většinou v Říčanech. Jsem tady sama, já slyším strašný rány, je to zezdola, nebo od vrátek. Je to nepříjemný.“
M: „A co dělá? Ať ti dá pokoj, proboha! To je hrozné, toto jsou lidi, to není možné už. Drž se, musíš se obrnit, z toho se dostaneš. Nervy, to je sviňa, to já vím! Ale mám radost, už máš hlas veselejší...“
Bolesti
I: „Jo, tak už mě bolí míň v krku. Já jsem nechtěla antibiotika, já jsem je brala hodně, kvůli těm zubům.“
M: „Já vím, já vím...“
I: „Nechtěla jsem další...“
M: „Já vím, vitamíny jíš?“
I: (nesrozumitelné) „... zázvor, biozinek, takové tablety...“
Izolace
M: „Když jsi doma, když nikam nechodíš. Ale nakupovat s Pepou půjdeš. Nebo Pepa sám nakupuje? Když je ti dobře, tak jdeš?“
I: „No, tak jo...“
M: „No... Proboha, vždyť potřebuješ jít ven, se vyvenčit, pochodit, po venku, je pěkně.“
I: „No, já jsem zavřená... je to hrozný.“
Úzkosti
I: „Já se bojim, že se sem někdo chce dostat. Ještě že máme alarm. Vždycky vypne proud, nebo něco.“
M: „Aha. Aha. A co ten Macura po tobě chtěl?“
I: „Že mě má Pepa odvézt do nemocnice. Že jsem hubená. A divná. Prostě prudil. On tady chodí furt. Volá Pepu pořád. Prostě prudí.“
M: „No jo. Když je někdo blbý, tak je blbý. Lidi jsou různí. A on je neškodný, co?“
I: „To se neví.“
M: „On má o tebe starost no. Jak to tvrdí. Psychopat. (nesrozumitelné) A ten druhej, co jsi říkala, že tě pronásleduje?“
I: „Ten mi píše nějaký maily furt. Já to nečtu.“
M: „Vůbec to nečti.“
I: „Mě by to skolilo.“
M: „Božínku.“
I: „To je život, viď?“
M: „Ani mi nemluv. Hlavně se drž. Co ti můžu jiného… Kdyby to nebylo tak daleko… Když mi není dobře (nesrozumitelné).“
Komplikace se zuby
M: „A ten zub je lepší?“
I: „Je to pořád takový tuhý.“
M: (nesrozumitelné) „A oni ti tam budou nastřelovat ty zuby?“
I: „Hm.“
M: „Takže zdravím moc. A drž se.“
I: „Tak jo. Ahoj, maminko.“
5 fotografií
