Rozhovor s Jakubem Kohákem: Bláznivá slovní přestřelka, ze které jde hlava kolem...
4 fotografie
S režisérem, fotbalovým nadšencem, hercem a nyní i spisovatelem Jakubem Kohákem (39) jsme začali na trochu netradiční téma, což je třídění odpadu. V rámci osvěty se totiž spolu s dalšími hvězdami chystá na charitativní fotbalový turnaj.
Jako fotbalového fanatika vás asi k této akci nemuseli přemlouvat, nebo ano?
„Ale kdepak. Když můžu pomoci něčemu, aniž bych hnul prstem, tak je to prima. Kdybych musel třeba vyložit vagón uhlí, bylo by to horší.“
Do toho byste nešel?
„Sice nerad, ale šel. Zašpiníte se, je to dřina, můžete se zranit, ale když by to bylo na dobrou věc.“
V rámci akce apelující na třídění odpadu se mají odevzdávat staré mobilní telefony. Dáte nějaké?
„Asi ano. Mám v nich sice uložené nějaké staré zprávy, které by se neměly dostat na veřejnost, ale risknu.“
Ve sběrně se případná data zničí…
„To známe. Slíbí vám všechno, pak najednou bum, prásk a veze se to s vámi.“
Prý jste poctivý třídič.
„Ano, to je pravda. Třídění je věc, která vás nic nestojí, a máte z toho dobrý pocit. Vždyť to nic není, když doma něco vypijete, třeba nějakou limonádičku a obal hodíte prostě do koše, kam máte, ne? Nejde zase až o takový zázrak. A jinak třídič jsem přímo militantní.“
Jak se to projevuje?
„Když jdu a vidím na zemi nějaké odpadky, úplně se sebou bojuji, jestli je mám sebrat nebo ne.“
A seberete?
„Většinou ano, ale jsou okamžiky, kdy ne, třeba se zrovna stydím. Když na vás lidé koukají stylem »chudák, chudák postiženej«. Nebo někam jdu a nechci sebou odpadky tahat, protože si nevybavím, kde bych je ještě po cestě odhodil. Už se mi takhle stalo, že jsem nesl karton od něčeho asi osm hodin.“
Nedávno jste vydal knížku. Na zadní straně obálky píšete, že vás zklamaný čtenář může požádat o vrácení peněz. Už se tak stalo?
„To jsem lhal. Původně tam dokonce bylo, že mu vrátím peníze, ale přitom ho kopnu do zadku. Jenže to mi vyhodili. Zatím po mě nikdo peníze zpátky nechtěl. Možná by se někdo našel, ale třeba se stydí.“
Jak se vám vlastně psalo?
„Normálně, to si sednete, začnete psát a je to.“
Kde jste bral inspiraci?
„Většinou na Žižkově nebo v Karlíně.“
Prý jste nebyl příliš spolehlivý, co se týká odevzdávek textu.
„Většinou jsem nestíhal, protože jsem na to zapomněl. Byli jsme dohodnutí, že text odevzdám nejpozději do půlnoci. Kolikrát mi pak ráno volali, kdy to pošlu, tak jsem to rychle »vysmahl«.“
Asi máte hodně práce.
„Spíš jsem líný.“
Na to, že jste líný, děláte poměrně dost věcí. Režírujete, píšete, jste herec…
„Herec bych neřekl. Spíš se tak nějak vyskytuji před kamerou. Jsem takový umělec, výkonný umělec.“
Jak vypadá takový běžný den výkonného umělce?
„Vstanu v pět, zaběhnu si maratonek – běhám ho za hodinu a půl, to je světový rekord. Dám si snídani, většinou rohlík nebo řízek, pak jdu plavat tak pět, deset kilometrů. Doma pak napíšu nějaký článek a jdu na střelnici, kde střílím asfaltové holuby, pokud nejsou, pak ty živé. No a v půl sedmé už spím.“
A kdy vlastně pracujete?
„Mezitím. Něco natočím, zahraji, opravím. Třeba zmrzlinářský stroj, když je třeba.“
Jdou vám i takové ty domácí práce?
„Jasně. Jsem v nich vynikající, fenomenální. Co je potřeba, opravím, uvařím, připájím něco pájkou.“
Vaříte?
„Jako ďas. Připravím třeba sedm jídel najednou. Cokoli. Kuře ala bažant, tetřev ala koroptev, řízek a la chleba.“
Hrajete ještě v seriálu Doktoři z počátků?
„Ano, už jsem zpět. Mám velký návrat.“
Kde jste vlastně byl, resp. vaše postava?
„V zahraničí. Asi jsem vařil na velký lodi. Pro tlustý, starý Němce, co jezdí na výlety.“
Můžete nám prozradit, jak se bude v seriálu vyvíjet váš vztah s Halinou Pawlowskou?
„Vlastně nemůžu. Já totiž vůbec nečtu scénáře, jen ty svoje. Ani pořádně nevím, o čem je seriál. Asi před měsícem jsem viděl půl dílu a zmátlo mě, že pana Postráneckého, jako kladného hrdinu, někdo vydíral. Příští týden mám jeden natáčecí den, tak se potřebuji zeptat, co vlastně provedl.“
Připravujete se nějak na natáčení?
„Poctivě. Asi tři dny předem se uzavírám do antivirový komnaty a tam si krok za krokem promýšlím, co budu dělat.“
Prý jste jako malý kluk hrál už v reklamě na zelí.
„To je pravda. Tu reklamu bych chtěl ještě někdy vidět. Už přesně nevím, co bylo na obraze, asi nějaká zelenina nebo ovoce. Jen si vybavuji, jak se objevil zvuk, takový »buam« a kolečko s dětmi, které jedly zelí, pak zase »buam« a kolečko se objevilo jinde. A jedno z těch dětí jsem byl právě já. Pak jsem ještě hrál v reklamě na Granko, ale tam už vůbec nevím, co se dělo.“
Kde vás tvůrci »objevili«?
„Ve škole. Přišli, viděli krásný dítě a bylo rozhodnuto.“
Připravujete teď něco nového?
„Chci letět do kosmu. A jinak pracuji na komediálním seriálu pro Českou televizi Pečený sněhulák. Měly by to být takové zábavné skeče, ale není to moc zábavné. Občas participuju také v Partičce.“
Baví vás to ještě?
„Když mě platí zlatem. Ježišmarjá, kdo by to nedělal. Můžete si tam předvádět, co chcete, třeba jako při tomhle našem rozhovoru.“
No právě. Tak snad z toho něco bude.
„Určitě. To už z toho poskládáte. A když tak si něco vymyslete.“
4 fotografie
