Smutné umírání Jiřího Císlera: Roky trpící v temné předsíni sepisoval vlastní parte...

Miloval život. Dokázal hrát tři hodiny na housle nebo klavír v kuse, sršel životním optimismem. Zákeřná Alzheimerova choroba ho ale srazila na kolena a udělala z něj hromádku neštěstí plnou agrese a vzteku.

„Předsíň byla nakonec nejdůležitější místo z celého bytu, kde Jirka strávil posledních několik let života, protože tu nejsou okna, a tak se tu cítil bezpečně,“ popsala smutný konec známého komika jeho žena Magdalena. „Celý hodiny a vlastně celý dny tady chodil a hrál si. Nejdřív knížky jenom rovnal, pak z nich trhal přebaly. Pak vytrhával z knížek obsah, ale ne protože byl destruktivní, ale protože to chtěl nějak uvést do pořádku,“ vzpomíná vdova.

Agrese a vztek byly jediné emoce, které před smrtí cítil. „Nechtěl umřít. On byl nemocnej a opilej a hrál do rána na piano. Pil, protože pro něj bylo přijatelnější, že měl pocit, že je opilej, než to, že je nemocnej,“ prozradila v pořadu Příběhy slavných o herci manželka, která si musela zvyknout i na to, že Císler postupem času přestal dokonce mluvit.
Dvanáct let před smrtí byl ale úplně někdo jiný. Důkazem toho je energický král Jan v pohádce Za humny je drak, kterou včera večer vysílala televize Prima.

Já nechci chcípnout
„Jirka často křičel u piána a písně prokládal větami - Ku*va, já miluju život! Já tak miluju život, to není fér! Já nechci zdechnout! Já nechci chcípnout!“ prozradila Magdalena.

Napsal si vlastní parte!
Když byl Císler ještě při smyslech, napsal si vlastní parte. Omluvil se v něm dceři a ženě, že byl špatný, ale milující táta a manžel. Manželka ho našla až po hercově smrti založené mezi jeho osobními věcmi.