Terapeutka prozradila, co po smrti mámy prožívá Artur!
5 fotografií
Co teď proživí Artur Štaidl? Terapeutka Karin Řeháková vychází z teorie psycholožky Kűbel Roosové, která určila fáze, jež člověk prožívá po tragické události. Platí jak pro lidi, kteří se dozví nějakou fatální diagnózu, tak pro ty, komu zemře někdo blízký. Fází je pět, nemusí jít po sobě, ani nemusí proběhnout všechny, ale minimálně dvěma z nich by si člověk měl projít.
Jak dlouho, jestli vůbec někdy, je možné dojít ke smíření?
„Říká se, že hluboký smutek, truchlení trvá asi rok. V podstatě jde zároveň o společensky očekávanou dobu, kdy si pozůstalý nenajde nového partnera. Po roce je šance, že člověk začne znovu.“
A když to nejde?
„V případech, kdy je žal tak hluboký, že člověka až paralyzuje, je na místě vyhledat psychiatra nebo psychoterapeuta. Často je velmi vhodné nasadit na nějakou přechodnou dobu antidepresiva nebo léky proti úzkosti.“
Co může udělat pro pozůstalé okolí?
„Reakce okolí je hodně důležitá, protože dotyčný člověk, který trpí, potřebuje mít zpětné vazby. Během truchlení je důležité, aby ho blízcí brali ven, aby ho v tom nenechávali samotného. V každém případě by měl vědět, že na to není sám. Vždycky by tam měla být nabídka, že tu jsme pro něj, že se na nás může kdykoli obrátit. A pokud nikoho nemá, záleží na jeho zdravém pudu sebezáchovy. Jestli je schopen vyhledat odbornou pomoc, zda na sobě začne pracovat či si nechá napsat antidepresiva.“
Takhle žije vdovec po Bartošové v uhříněveském domě: Z obýváku udělal skládku!
Celý článekA je vhodné se o události zmiňovat?
„To bývá často největší problém. Tomu komu se tato tragédie stane, si často připadá trochu odříznutý od tohoto světa, protože lidé v jeho okolí vlastně neví, jak se mají chovat. Nechtějí ho zraňovat, nevědí, jestli o tom můžou mluvit. Ke zdravé reakci však patří o tom hovořit. Jen tak je šance prožít emoce, které k tomu patří. Jde o takové sebečištění.“
Jak se srovnávají se sebevraždou blízkých děti?
„Pro děti je samozřejmě ztráta rodiče nebo někoho blízkého tragická. Platí pro ně v podstatě to samé jako pro dospělé. Záleží, v jakém věku se tato tragická ztráta stane, kdo a jak jim to řekne a jak to vlastně prožívá rodina, což je prvořadý. Vždy totiž nějaký vzorec odkoukává a následně prožívá.“
Podle psycholožky Karin Řeháková existují fáze, které člověk prožívá po tragické události a platí jak pro lidi, kteří se dozví nějakou fatální diagnózu, tak pro toho, komu zemře někdo blízký. Fází je pět, nemusí jít po sobě, ani nemusí proběhnout všechny, ale minimálně dvěma z nich by si člověk měl projít.
*Šok, popření – reakce bývají následující: »To není možné, vy jste se spletli. Určitě jde o někoho jiného.« Člověk doufá, že se přeslechl, psychika nechce přijmout skutečnost.
*Hněv – přijde agrese s potřebou obviňovat okolí. Je to reakce, která ulevuje od napětí, vztek jde ven. Bývá sice nepříjemná pro okolí, ale jako terapeut musím říct, že je to asi nejzdravěji, jelikož ten obrovský přetlak musí ven.
*Smlouvání – tato fáze se spíše týká smrtelně nemocných lidí, kdy se snaží udělat vše proto, aby našli způsob, jak konec odvrátit.
*Deprese, smutek – vlastně jde o začátek přijetí, že se něco stalo. Pozůstalý si začne uvědomovat, že blízký už s ním není fyzicky. Pomíjí vlastně fáze šoku a člověku začne docházet, co se stalo, že se mu již blízký nevrátí.
*Smíření – člověk začíná opět fungovat. Opět má schopnost radovat se ze života.
5 fotografií
