Supermodelka z reklamy na minerálku Linda Vojtová: Kolik měla chlapů? | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

středa 24. dubna 2024

Svátek slaví Jiří, zítra Marek

Supermodelka z reklamy na minerálku Linda Vojtová: Kolik měla chlapů?

Linda Vojtová promluvila o svých mužích.
Linda Vojtová promluvila o svých mužích. (Foto Profimedia.cz, ČTK, Mattoni, ara)

 V patnácti letech vyhrála v Ženevě celosvětové finále prestižní modelingové soutěže, což odstartovalo její kariéru. Následovaly dva roky práce v Evropě, převážně v Paříži, Miláně a Barceloně. V sedmnácti odešla do New Yorku, kde nyní žije s hudebníkem Jamisonem Ernestem. První krůčky ve světě modelingu však nebyly pro Lindu Vojtovou (28) snadné. Dlouho se nedokázala vyrovnat s tím, že je na míle daleko od svých nejbližších. Za to, kde je dnes, vděčí hlavně mamince.

Začala jste s modelingem ve čtrnácti. Vždycky jste toužila být manekýnkou?
„Právě že nechtěla. Máma mě poslala na letní tábor modelek. Jela jsem s kamarádkami, tak pro srandu. Udělali mi tam testy a fotograf poslal mé snímky šéfce modelingové agentury Miladě Karasové, ta se mě hned ujala.

Další rok jsem vyhrála Elite Model Look – a už jsem byla ve světě.“
 To jste ale byla ještě na základce. Studovala jste potom dál?
„Šla jsem na soukromou ekonomku v Praze a udělala maturitu. Ani si ale nepamatuju, s kým jsem chodila do třídy. Vždycky jsem tu byla třeba na pět dní, udělala jsem zkoušky a pak jela na dva měsíce zpátky do New Yorku.“

Jaké to je dostat se takhle mladá tak daleko od domova?
„Nesla jsem to hrozně těžce. Nechtěla jsem cestovat, měla jsem zázemí, kamarády...“

Setkala jste se v té době u nás se závistí?
„Na střední škole to bylo hrozné. Z jedné jsem musela odejít, protože mě děsně šikanoval učitelský sbor. Takovým tím způsobem, že otevřeli noviny a říkali: Tak dneska si tady o Lindě přečteme... Pořád měli nějaké narážky a komentáře.“

Co tomu říkala maminka? Jak jste to řešily?
„Změnily jsme školu a s ředitelem byla v pravidelném kontaktu. Máma mi vůbec hodně pomáhala.“

Jak například?
„Poprvé se mnou jela do Milána, aby se podívala, kde budu bydlet, a zkontrolovala agenturu. Máma je advokátka, proto mi dělala všechny kontrakty, což mi hodně pomohlo.“

Spousta rodičů si tohle nemůže finančně dovolit.
„Měla jsem štěstí. Pamatuji si, že jsem ze začátku nemohla mít ani vlastní kreditní kartu. Agentury platily málo kapesného a mamka tenkrát donutila banku, aby mi vydala kreditku k mému účtu. Do té doby jsem cestovala s její kartou. Kdybych neměla maminčinu podporu, tak by to bylo komplikovanější a těžší.“

Vůbec nemluvíte o tatínkovi.
„Naši jsou oba z Prahy, ale nežijí spolu. Rozvedli se už dávno – když mi byly tři roky.“

Jste s otcem v kontaktu? Je na vás také tak pyšný jako maminka?
„V kontaktu samozřejmě jsme. Myslím, že je na mě určitě pyšný. Ale je to chlap, takže k módě a modelingu má hodně daleko.“

Vraťme se ještě k vašim začátkům v zahraničí. Trpěla jste jazykovou bariérou?
„Úplně. Bylo to peklo. Musela jsem se naučit anglicky opravdu rychle. Se svou školní angličtinou bych se vůbec nedorozuměla.“

Stalo se vám kvůli tomuto handicapu, že jste někdy byla úplně zoufalá?
„Nejvíc asi v Paříži. Tam přece jen upřednostňují komunikaci ve francouzštině. Někdy jsem byla dost překvapená, že jsem v pořádku dojela na místo, kam jsem měla namířeno. Když mi bylo čtrnáct, cestovala jsem z Milána do Říma a netušila, jestli nastupuji do správného vlaku. A tak jsem zavolala mámě a ptám se: Myslíš, že je to ten správný vlak? Ona: Nevím, asi jo, dej na svou intuici!“

Nebála se maminka, že ve světě modelingu propadnete drogám?
„Nikdy jsem je nebrala ani nezkusila. Neláká mě to. Setkala jsem se s tím, ale všech lidí, kteří podlehli drogám, je mi líto.“

Také se říká, že fotografové nebo agenti často nutí mladé modelky k sexu.
„Mně se nikdy nic takového nestalo, takže to nemůžu potvrdit. Myslím si však, že to je takový přežitek z devadesátých let. Třeba Pavlína Pořízková o tom psala v knize. To se ale dneska už vůbec neděje. Navíc já jsem od patnácti ve vztahu. Moje první dvě lásky byly v Čechách, a pak už jsem byla s Jamisonem.“

Vy jste měla za život jen tři muže?
„Přesně tak.“

Kdo byl ten první?
„Normální kluk z Prahy. Hrál ragby a potkala jsem ho u moře, kde jsem byla na aerobiku. Láska ale skončila a seznámila jsem se s modelem z branže. Byli jsme spolu jen rok.  
A v osmnácti jsem poznala Jamisona.“

Jak jste se seznámili?
„Moc romantické to nebylo. Seznámili jsme se díky Heleně Houdové a jejímu nadačnímu fondu Slunečnice. V té době jsme spolu bydlely a Jamison jí pomáhal s charitou. Láska na první pohled to ale nebyla. Vztah jsme začali až po roce od seznámení.“

Jste spolu devět let, dala jste mu své mládí. Jste si jistá, že je ten pravý?
„Takhle jsem nikdy nepřemýšlela. On se mnou strávil celá svá třicátá léta, já ta dvacátá... Člověk doufá, že je to navždy. Ale do budoucna nevidíte. Naši kamarádi už jsou i rozvedení. Málokdy vidíte tak dlouhý a naplněný vztah jako ten náš. Ale třeba moji prarodiče jsou spolu už šedesát let!“

Jak udržujete jiskru?
„Někdy je to těžké, ale snažíme se ve vztahu nezakrnět a stále na něm pracovat. Dělat si hezké chvíle. Za těch devět let jsme samozřejmě měli mnohokrát nějakou hádku nebo nedorozumění, ale vždycky jsme to ustáli. Jamison je velmi aktivní manažer, dělá v marketingu. Pořád se od něho něco učím.“

Máte představu, kde bude svatba?
„Chci malou svatbu. Máme totiž problém – já mám rodinu tady, on zase v  New Yorku. Takže ideální by byla svatba v Karibiku nebo třeba Thajsku. Přijeli by jen ti nejbližší, rodina a přátelé.“

Kolikrát jste už fotila svatební šaty?
„Mockrát. Vždycky jsem to ale cítila jako práci. Nikdy jsem si neplánovala, že budu nevěsta...“

Co děláte, když nemusíte pracovat?
„Snažím se relaxovat a nedělat nic. Jdu ven, ráda chodím na masáž a večer trávím s přáteli. V New Yorku ten den strašně ubíhá. Snažím se opravdu relaxovat, když nemusím pracovat. I když to nevypadá, moje práce je náročná. Když se třeba točí reklama, tak pracuju v kuse bez přestávky až dvacet hodin.“

Jak se udržujete v kondici?
„Pořád cvičím. Neustále jsem slýchávala, že musím zhubnout. Takže běhám, dělám jógu, pilates... Vždycky se na něco upnu, pak to změním. Na adrenalinové sporty moc ne-
jsem, vrcholem je pro mě potápění. Z letadla bych rozhodně neskočila.“

A jak vypadá váš jídelníček?
„Jím všechno. Ráda si dám i vínečko s holkama. To je jasné.“

Když máte volný víkend se snoubencem, vstanete a uděláte mu třeba lívance?
„Ne, vstanu a zeptám se ho, kam mě vezme na snídani.“

Vy nevaříte?
„Moc ne, v New Yorku se spíš chodí do restaurací. Ale řízky a karbanátky bych zvládla. Pravidelně pečeme kachnu, protože přítel ji miluje. Když jsme tady, je schopen spořádat ji každý den!“

Umíte domácí knedlíky?
„Ne, ty umí maminka. Bydlí teď v New Yorku a když spolu vaříme, tak já dělám kachnu a ona zelí a knedlíky. Bydlíme v jednom domě na jednom patře. Tohle nám oběma vyhovuje, protože společné bydlení by nedělalo dobrotu.“

Proč se za vámi přestěhovala?
„Máma mě má ráda. Posledních patnáct let se jako advokátka věnuje modelingu a nyní se pouštíme do společných projektů. 
V Česku byla úspěšná advokátka. Teď má šanci zažít něco nového, začít nový život, takže přijela za mnou.“

Mluví přítel aspoň trochu česky?
„Umí: Mám hlad! Říká, že se česky naučí, až budeme mít miminko.“

Jak si to představujete s dětmi? Kde chcete žít?
„Měla jsem pěkně dětství tady, ráda bych to skloubila. Mám v plánu být devět měsíců v New Yorku a v létě tady. Uvidíme, jestli to vyjde.“

Nehodláte také založit nějaký nadační fond jako vaše bývalá spolubydlící Helena Houdová nebo další modelky?
„Vlastní nadaci nemám, ani o tom neuvažuji. Ale pravidelně věnuji peníze na různé charitativní projekty. Teď jsem třeba koupila pumpu na vodu s vrtem v Bangladéši. Dáme tímto vodu komunitě dvě stě padesáti lidí. Alespoň takhle se snažím pomáhat.“

Prý investujete do nemovitostí. Kolik už jich máte?
„V New Yorku mám tři byty a tady dům. Když jsem byla malá, chtěla jsem být rentiérkou. Třeba se mi to splní... Mám i několik vzácných obrazů.  Myslím, že je dobré investovat do nemovitostí a umění. “

Utrácíte také za nějaké typicky ženské věci?
„Jasně, jsem klasická ženská. Miluju kabelky a boty. Doplňky. Móda je sezonní.“

Co jste si koupila za první výplatu?
„Telefon – stříbrný, otevírací mobil. Stál asi třicet tisíc! Bylo mi šestnáct, tenkrát to byla úplná šílenost.“

Ve světě vás připodobňují ke Gisele Bündchen. Dokonce jste získala přezdívku Baby Gisele.
„To mi lichotí. Ona je nádherná, a navíc chytrá. Ale kamarádky by z nás asi nebyly. Oni jí to také říkají, že je podobná mně, a nemyslím si, že je ráda...“



Přečtěte si
ferdinand6
10. 5. 2014 • 19:43

Zvláštní názor! Ten "tatínek" musí být ale "charakter", opustit ženu s malinkým dítětem.

sateblit
10. 5. 2014 • 08:59

Maminka holce "pomáhala do světa" a s tatínkem.nežijí spolu.....dovedu si to docela dobře představit a tatínkovi se ani moc nedivím, že od nich odešel!

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.