Režisér Svatby upírů: Proč řekl, že šel s Ivetou do rizika?!
Původně měla hrát půvabnou Olivii v hororové komedii Jaroslava Soukupa Svatba upírů (1993) Simona Krainová. Nakonec bylo ale všechno jinak. Režisér dal přednost zpěvačce Ivetě Bartošové, která přitom s herectvím neměla téměř žádné zkušenosti. V té době byla ale na výsluní, hvězdou první velikosti. Byl to risk, který se Soukupovi vyplatil. Nikdy této spolupráce nezalitoval. Jak na zesnulou zpěvačku vzpomíná?
Jak jste se s Ivetou Bartošovou poznal?
„Někdy v roce 1991. Tehdy jsem pro ni napsal hudebně zábavný projekt, který se jmenoval Iveta poslouchá Luxemburg. Úspěšně s tím objížděla celou republiku. V tom programu nejen zpívala, ale i tancovala a hrála, takže jsem se přesvědčil, že je to nejen skvělý člověk, ale i velká profesionálka. Proto jsem jí pár let nato neváhal svěřit jednu z hlavních rolí ve Svatbě upírů.“
Jak se vám s ní během natáčení pracovalo?
„Šel jsem svým způsobem do rizika, protože neměla tolik hereckých zkušeností, ale dopadlo to dobře. Spolupráce s ní byla skvělá. Nemůžu na ni říci jediné špatné slovo. V té době byla na roztrhání, sbírala jednu cenu za druhou. Pamatuji se, že když jsme natočili scény na zámku ve Valticích, sebrala se a odjela přebrat cenu TýTý do Prahy. Ještě tu noc se vrátila zpátky, aby ráno byla zase připravena na další záběry. Po celou dobu byla velice příjemná, veselá, skromná. Také nesmírně pracovitá a zodpovědná.“
To moc neodpovídá tomu, jak žila v posledních letech svého života.
„Musím říci, že to, co se kolem ní dělo, mě dost překvapovalo. Takovou jsem ji totiž absolutně neznal. Tenkrát nevěděla, kam dřív skočit, přesto na ni bylo maximální spolehnutí. Vždycky přišla naprosto připravená.“
Žádné hvězdné manýry?
„Absolutně ne. Byla velice pokorná a snaživá. Hodně jí záleželo na tom, aby film dobře dopadl. Pořád chodila a ptala se, zda to zahrála dobře, zda to nemá udělat jinak. Jak říkám, spolupráci s ní jsem si nemohl vynachválit.“
Věděl jste hned, že jí roli Otýlie svěříte, nebo adeptek bylo více?
„Rozhodoval jsem se mezi jednou ženou, která byla sice mladší než Rudla, ale vypadala jako jeho starší sestra. Tak nás napadlo vyzkoušet Ivetu. Když jsme ji oslovili, byla z té nabídky nadšená. Postavili jsme je s Rudlou vedle sebe a hned jsme věděli, že je to ono. Ti dva se k sobě dokonale hodili. Přitom Iveta byla starší než on, ale vizuálně vypadala mladší. Samozřejmě bylo s ní o padesát procent víc práce, než kdybych vzal už hotovou herečku, ale stálo to za to.“
Co jste říkal na milostné vzplanutí mezi Ivetou a Hrušínským, které se stalo skutečností?
„Měli se rádi a i z toho filmu je to patrné.“
Uvažoval jste, že ji obsadíte i do dalších svých filmů?
„Ano. Ale neměl jsem pro ni žádnou roli, žádný scénář. Ona si zasloužila mít velký prostor, ne nějakou malou postavu nebo snad štěk.“
Kdy jste se viděli naposledy?
„To už je asi čtrnáct let nazpátek. Potkali jsme se na jednom večírku. Hned se ke mně hlásila, byla to opravdu milá žena. Hezky jsme si spolu popovídali.“
Překvapila vás její smrt?
„Jak říkám, nebyl jsem s ní vůbec v kontaktu, takže jsem se jen z doslechu dozvídal, co se děje. Já ji takovou absolutně neznal. Já poznal úplně jinou Ivetu. Je to strašné. Že to takhle dopadne, mě ani ve snu nenapadlo. Jsem z toho smutný. Ta zpráva mě zaskočila a velmi zarmoutila.“
