Roman Skamene: Chtěl zabít sebe i manželku! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 28. března 2024

Svátek slaví Soňa, zítra je Velký pátek / Taťána

Roman Skamene: Chtěl zabít sebe i manželku!

Když si ve 28 letech bral Renatu, netušil, čím vším bude jejich vztah prověřen.
Když si ve 28 letech bral Renatu, netušil, čím vším bude jejich vztah prověřen. (Foto Aha! – Martin Hurda, reprofoto ČT, ara)

Finanční problémy spojené s podnikáním ho dostaly až na dno! Proto herec Roman Skamene (59) plánoval skoncovat se životem. Na sebevraždu naštěstí nedošlo, ale problémy utápěl v alkoholu. Manželka Renata a děti ho ale postavily zpátky na nohy! Dluhy splatil, stal se z něj rozmazlovací dědeček, díky filmu Bony a klid 2 se znovu objevil před kamerou, a dokonce chce farmařit!

Už dvaatřicet let jste šťastně ženatý. Dalo by se říct, že je manželka pro vás poklad?
„Oženil jsem se s ní, když mi bylo osmadvacet. Moje žena mě vlastně dostala jako dárek. Brali jsme se desátého prosince a ona má jedenáctého narozeniny. Byl jsem její největší dar, nic lepšího nemohla dostat!“

Díky tomu, že jste se v devadesátých letech pustili do provozování restaurace, jste toho spolu zažili také hodně špatného.
„To je pravda. Myslím, že tam se potvrdilo, že patříme k sobě. S Renatou jsme prožili všechny problémy, protože jsme v tom jeli společně. Bohužel v tom s námi byl ještě jeden člověk, kterého nebudu jmenovat, protože to byl největší grázl, a už je mrtvej. Okrádal nás a my blbci to nevěděli.“

Prý vás okrádali i zaměstnanci?
„Taky. Hrůza! Ale taky byla jiná doba... Provozovat v devadesátých letech restauraci s lidma, kteří byli vychovaní komunismem, je strašně těžký. Já jim dal slušný platy, oni ale stejně kradli. Nikdy bych do ničeho takovýho už nešel.“

Když jste se po krachu restaurace a s dluhy ocitl na dně, neuvažovala manželka o rozvodu?
„Vůbec ne. Zato padly i myšlenky, že bychom skončili se životem. To dno bylo úplně hrozný. Pak jsme si ale řekli, že máme děti, a okamžitě to zavrhli. Byl to takový bleskový nápad. Byl jsem úplně vyřízenej. Ale pak jsme si řekli ne! Vykašleme se na to, začneme makat. Všechno se dá zařídit. Splácel jsem, co jsem musel. Jenže, když jsme to dali dohromady s tou hospodou, tak za tři nebo čtyři roky přišla další rána, že přicházíme o chalupu.“

Co se stalo?
„Chalupa šla do dražby. Musel jsem si na dceru půjčit milion u banky. Nemohli jsme si totiž koupit zpátky naši chalupu. To jsem nepochopil, tenhle Kocourkov.“

Jak jste na tom s dluhy dnes?
„Všechno je v pořádku a v klidu odcházím na chalupu.“

Pád na dno byl u vás hodně spojený s alkoholem. Vyhledal jste sám léčbu?
„Byl jsem u jednoho kamaráda a ten mi promluvil do duše. Je fakt, že jsem jistý čas pil jako duha. Ale nejsem klasický alkoholik, co usne někde v pangejtu.“

Máte tedy alkohol pod kontrolou?
„Když jsem se napil, usnul jsem někdy u stolu, to je pravda. Teď si ale třeba dám jen jedno malý pivo za týden, nebo tři čtyři piva za tři dny, ale neožírám se. Někdy necítím třeba ani nutnost si ho dát. Nemám vůbec touhu se něčím dopovat. To bych mohl třeba taky kouřit marihuanu. A to jsem nikdy nedělal. Jednou jsem si dal tři čoudy, a motal se pak jako idiot.“

Ve filmu Bony a klid jste pil magický oko. Jak se po více než pětadvaceti letech změnil vekslák Bíny?
„Chtěl jsem, aby ta postavička byla zase stejná, protože člověk se ve své podstatě nemění. Jenom vrásky přibudou. Ta postava je tedy v podstatě podobná jako v jedničce.“

Zaznamenal jste po premiéře filmu Bony a klid větší zájem fanynek?
„Jsem přes třicet let šťastně ženatý, takže o těchhle záležitostech nemohu hovořit.“

Objevili se kamarádi i z řad veksláků?
„Prvně jsem z nich měl strach. Bál jsem se, že když se o nich natočí film, tak budou naštvaný a budou mě pronásledovat. Ale bylo to  přesně naopak. Kamkoliv jsem přišel a byla tam nějaká banda těchhle pracovitých občanů, tak mě milovali. Byl jsem maskot všech veksláků. To bylo samé – jé, Romane, dáme magický oko! Byl jsem děsně oblíbený, což jsem vůbec nečekal.“

Mělo to nějaké výhody? Dostával jste třeba bony a džíny?
„Kupovali mi šampáňo a chlast, ale tyhle věci bohužel ne.“
 Ve filmu byly hodně divoké večírky. Chodili jste flámovat i po natáčení?
„To určitě ne. Když člověk dělá celý den, tak si jede spíš odpočinout. V jedničce tahy nebyly a ve dvojce už v žádném případě. Dělali jsme dvanáct až šestnáct hodin denně a ráno v pět nebo šest se muselo vstávat, takže nějaký chlastání nepřipadalo v úvahu. Flámy byly v jedničce až po premiéře.“

Pařilo se až do rána?
„Tak samozřejmě, protože jsem byl mladej kluk. To bylo veliký.“
 Bíny měl problémy s policií. Dostal jste se do takových situací i vy sám?
„Já jsem takovej průserovej človíček. Takže čas od času se něco stalo. Ale vždycky se to dalo do pořádku, protože nejsem konfliktní člověk. Nikdy jsem nenadával, takže vždycky bylo všechno v naprostý pohodě.“

Svezl jste se tedy i v policejním autě?
„Jako mladej kluk samozřejmě ano.“

Dá se říct, že byla nějaká klukovina, která byla už na hraně?
„Taky byly horší věci, ale o těch nebudu mluvit veřejně...“

Skončil jste také na záchytce?
„Tam jsem nikdy nebyl, ale jednou mě tam vezli. Ale bylo obsazeno, tak mě zase pustili. O tenhle zážitek jsem přišel. Jen mi řekli – máte štěstí, tak jděte! To jsou naprosto běžný věci a každý správný chlap by si to měl alespoň jednou vyzkoušet.“

Přišel jste někdy o řidičský průkaz?
„Kdysi dávno jo, to není nic hroznýho, a stává se to. Jak říkám, všechno musíte zažít.“

Jakmile jste přišel, hned jste si objednal kafe. Kolik šálků za den vypijete?
„Mám rád studený a sladký kafe. Doma mám veliký kafáč a ráno nebo večer, když přijdu, tak si ho udělám a piju ho celý den. Furt ucucávám a pořád tam to kafe na mě čeká. Jak dopiju, tak zase udělám nový.“

A kolik cigaret vykouříte?
„Nesmím kouřit kvůli paní doktorce Lagrange. Dala mi několik desítek prášků, který musím brát ráno, v poledne a večer. Ona mě hubuje, ale já jí říkám, že téměř nekouřím. Když k ní ale přijdu, tak to ze mě přímo vyzařuje. Ona ví, že hulím, a strašně mě peskuje.“

To všechno je následek infarktu, který jste prodělal?
„Ano. Tenkrát mi bylo zle, ale ještě před nemocnicí v Berouně jsem si dal se zeťákem cigáro. V ordinaci jsem ale zkolaboval. Dali mě tam ovšem krásně do kupy. Nejhroznější bylo, a to mě hodně vystrašilo, že jsem musel dva dny ležet na zádech a ani se nehnout.“

Jak jste zvládl nekouřit během pobytu v nemocnici?
„Když mě tahali na vozíčku, tak jsem vždycky řekl tomu človíčkovi, co mě tlačil – támhle vzadu jsou záchody, dovez mě tam na cigáro.“

Pamatujete si, kdy jste si dal první cigaretu?
„V sedmi letech. V první třídě jsem to měl od ředitele školy dokonce napsáno v notýsku.“

Teď jste tedy pod lékařským dohledem a zdraví máte v pořádku?
„Musím to zaklepat... Zatím je to dobrý!“

Měli vaši rodiče, jak se říká, tuhý kořínek?
„Vysokýho věku se sice moc nedožili, ale táta byl hajnej, takže jsme byli furt v přírodě. Tuhý kořínek z toho venkova ve mně je. Teď na stáří se tam plánuju zase vrátit. To už je hotová věc. Buď ještě letos, nebo příští rok. Manželka jde do důchodu, takže tam budeme bydlet celý rok. Mně nevadí, když budu jezdit na představení z chalupy, a hlavně tam mám pořád co dělat.“

Co přesně máte v plánu, že tam budete dělat?
„Budu tam chovat slepice, kachny, kozu, protože budu dělat i kozí sýry. Budu úplně jinej člověk. Zahodím ten starý život a začnu nový.“

Znamená to, že se z vás stane i kutil?
„Já jsem děsný kutil. Spoustu věcí se mi sice nedaří, ale mám to rád.  Vlastníma rukama jsem tam vykopal i osmnáct metrů hlubokou studnu o průměru jednoho metru. Říkám tomu, že je to můj pomník. Ale obrácenej!“

Už jste taky dědeček. Jak si užíváte tuto roli?
„Dědek jsem už přes dva roky. Vnučka žvatlá a chodí, ale ještě si nerozumíme, protože se mě ještě trochu bojí, když jsem takhle zarostlej. Když je u nás celý den, tak si na mě ale zvykne. Přitom se na mě ptá a má mě ráda.“

Užíváte si víc roli dědečka než otce?
„Své děti berete jako samozřejmost. Ale když přišla vnučka, krásná kočička, tak je to jiný. Ne že bych měl víc času, to je furt stejný. Ale víc ji rozmazluju a už ji pomalu učím sprostý slova.“

Zkušenost s restaurací vám navždy znechutila podnikání. Co tedy děláte?
„Hraju. Teď jsme měli zrovna premiéru zájezdového představení takové krásné ptákoviny Běží Žižka k Táboru. A protože nebyl vhodný adept na Žižku, tak ho musím samozřejmě hrát já!“



Přečtěte si
mekanik
5. 11. 2014 • 14:26

s JONÁKEM

pelagie
28. 8. 2014 • 09:49

Krásný nikdy nebyl, spíše jako lilipután a chlast ho dorazil, vypadá příšerně, samá vráska a ten jeho projev. Pořád blekotá, že ho personál okrádal, pravda bude někde jinde, když se nevyznáš v oboru, tak to jde ke dnu.. a že si nadělal dluhy ?Jeho problém, to se mu to podnikalo když se kamarádil s vrahem Hanákem a měl od něho love a pak naráz finito ....

violahorska
12. 8. 2014 • 22:15

Hlavně ne farmu! Týrají mě reportáže o zanedbaných zvířatech. Takže pokud ten pan zrealizuje svůj plán, máme se ve zprávách na Nově na co těšit. Myslím, že p. Skamene netuší, co domácí zvířata vyžadují, takže doufám, že mluví opět z cesty... Abychom se o něm nedozvěděli jako o pánovi "Z kamene".

londynskypes
18. 4. 2014 • 17:44

blbecek

dandova
18. 4. 2014 • 07:51

Neskuč, ta tvoje restaurace stála za velký ........ A to jsem tě v pubertě milovala.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.