Našli jsme skutečného kriminalistu, kterého hraje Filip Blažek v Případech 1. oddělení! Co říká na seriál?

V televizním seriálu jste se stal předobrazem pro herce Filipa Blažka. Přitom nechybělo mnoho a před kamerou jste, čistě teoreticky, mohl stát i vy sám. Jak to vlastně bylo s vašimi hereckými ambicemi?

„Po střední škole mě tato profese opravdu lákala, ale moje herectví začalo a skončilo tím, že jsem si podal přihlášku na DAMU. Večer před tím jsem totiž trochu přebral a zkoušky jsem zaspal.“

Takže osudové zaspání vás nakonec přivedlo na dráhu kriminalisty. Jak z této pozice hodnotíte detektivní seriály?

„Sleduju je minimálně. Když zapnu televizi a přepínám jednotlivé kanály, spíše se pousměju, když na většině z nich běží kriminálky. Nepamatuji se, že bych nějakou viděl celou, jedině snad Hříšné lidi města pražského a podobnou klasiku. Ty moderní téměř nesleduju.“

Ani Případy 1. oddělení, kde právě vás hraje Filip Blažek?

„Převážnou většinu dílů jsem viděl. Tento seriál je na rozdíl od jiných hodně podložený realitou a z mého pohledu je i dobře udělaný. Vzhledem k autorům Honzovi Malindovi a profíkovi Pepíkovi Marešovi, který se na seriálu podílel, to ani jinak dopadnout nemohlo.“

Přesto asi nějaká umělecká licence i v tomto případě existuje?

„Je nutné zdůraznit, že počet pěti detektivů, čili čtyř operativců a jednoho vyšetřovatele, jak to vidíme v seriálu, je oproti reálu jiný. Na 1. oddělení pracuje ve skutečnosti třicet lidí, rozhodně to není o jednotlivcích, kteří vše objasní. Také vyšetřovatelé a operativci jsou rovnocenní partneři. Obecně, vyšetřovatel není nadřazený operativcům.“

Jak jste spokojený s hercem Filipem Blažkem, který hraje vás. Poznáváte se v jeho podání?

Hraje postavu, které jsem předlohou, a spousta lidí mi nezávisle na sobě řekla, že to hraje moc dobře. Zkrátka mě v tom kapitánovi Pražákovi prý poznali.“

Scházeli jste se spolu před natáčením?

„Ano. Byli jsme spolu v hospodě a Filip mě zřejmě pozoroval. V prvním dílu byl ještě hladce oholený, pak nasadil také strniště. Třeba ta pozice, kdy si sedne ke stolu a ruce si zkříží vzadu za hlavou, je přesně moje. Už tři lidi, včetně manželky mě na to upozornili. Filip mi sedí i lidsky, je to fajn chlap.“

Rodinný život vaší seriálové postavy za moc nestojí. Jak jste na tom vy?

„Rodina je samozřejmě na prvním místě a vždycky bude. Žádná práce se nedá dělat bez partnerské a rodinné pohody a já mám v tomto směru velké štěstí. Moje žena si mě našla jako policajta, moji práci chápe a mám v ní velkou oporu.“

„Bylo to v roce 2002 a je to i jeden z dílů, který byl pro 1. oddělení natočen. Jedná se o sérii přepadených babiček a objasnění případu trvalo několik měsíců.“

Vybaví se vám konkrétní případ, který vás nějakým způsobem zasáhl?

„Skutečně lidsky mě zasáhla loňská dvojnásobná vražda studentů v Murgašově ulici v Praze. Jednalo se o mladé, devatenáctileté lidi, zavražděné spolubydlícím. Vraha jsme dopadli během několika dní, od samého začátku jsme šli po horké stopě. Způsob provedení, brutalita a ohavnost jeho smýšlení, to bylo něco šíleného.“

Můžete to trochu přiblížit?

„Zavražděný si pronajal velký byt a v některých pokojích ještě ubytoval jiné nájemníky, čímž si zároveň zaplatil své bydlení. Studoval ve čtvrťáku na gymplu, byl to snaživý a šikovný kluk. Jeho láska, studentka ze stejného ročníku u něho byla na návštěvě zrovna v onen nešťastný den. Kvůli nějaké banalitě se oba kluci pohádali a pachatel bodl nájemce nožem. Když po chvíli přišla dívka, přilákaná hlukem do pokoje, viděla vraha, jak stojí s nožem nad mrtvým tělem jejího kluka.“

Nestačila utéct?

„Došlo k zápasu a ona se mu dobrovolně vzdala. Aby jí neubližoval, nechala se svázat a co se dělo dál, je hrůza domýšlet. Vrah potom asi hodinu manipuloval s tělem zavražděného, kterého nakonec strčil vedle ní do postele. Než se rozmyslel, že ji také zabije, aby ho nemohla usvědčit, byla nucena sledovat jeho počínání. Musela prožít mučivé útrapy. Po tom všem ji uškrtil šňůrou od tiskárny, nebo něčeho podobného. Původně dostal doživotí, potom tomu dobytkovi vrchní soud, z mého pohledu bohužel, zmírnil trest na pětadvacet let.“

Proč vlastně pachatel vraždil?

„Nevím, jestli to byl impuls, ale jeho další počínání bylo zištné. V bytě sebral notebook, telefon a další věci, které pak začal prodávat po internetu pod jejich nikem.“

Bezcitných vrahů je zřejmě víc, kdo obzvlášť brutální vám ještě utkvěl v paměti?

„Těch lidí je spousta. Například případ rozřezaného Bělorusa, kterého pro zhruba padesátitisícovou hodnotu nějakého zboží, zavraždil na vysokoškolské koleji v Hostivaři jeden Uzbekistánec. Rozporcovaného ho pak rozházel po celé Praze.“

Také ženy dokážou být takto brutální?

„Žen vražedkyň je méně. Ale podobný případ se stal na jiné vysokoškolské ubytovně, kde byla svojí spolubydlící zavražděna mladá holčina, pro změnu Uzbekistánka. Měla výborné výsledky, snažila se opravdu studovat, zatímco její spolubydlící byla pravý opak. Na studentské vízum zde pobývala účelově, chlastala a kloudně nestudovala.“

Proč vraždila?

„Jednoho dne přišla pod parou, byla hlučná, a když se její spolubydlící ohradila, že se musí učit, zavraždila ji. Před domem ji pak naložila do popelnice a odvezla do lesoparku, kde jí ještě s jedním Rusem vykopala mělký hrob, polila benzinem a zapálila.“

„To víte, že si člověk občas musí sedět na rukách.“

Můžete uvézt nějaký z vašich nejobtížnějších případů?

„Například série loupežných přepadení v Praze, při kterých pachatel přepadával s pistolí v ruce a ve Stodůlkách zastřelil člena ochranky. V případě nebylo žádné pojítko, pachatel přepadával na různých místech a po každé v jinou denní dobu. Jednou v kasinu, podruhé ve večerce, v herně, v sázkové kanceláři…Časem jsme už věděli, o koho jde a snaha byla, dostat ho co nejdříve za mříže.“

Jak jste ho nakonec dopadli?

„Potřebovali jsme zjistit, kde bydlí a získat jeho zbraň, se kterou vraždil. Což se nám podařilo.“

Přiznal se také někdo z pachatelů sám a hned?

„I takové případy jsou. Například na 158 zavolal chlap a oznámil, že zastřelil kamaráda. Že nechtěl, blbli s bouchačkou a on tu teď leží mrtvý. Ať přijedou.“